Pod hlavičkou vydavatelství Electronic Arts vznikla hluboce osobní hra o obtížích vyrovnávání se s minulostí. Zaujme především osobitým zpracováním a nenáročnou hratelností. Jen škoda, že její autorka nešla více na dřeň a neukazuje nic, co by se do člověka mohlo výrazněji otisknout.
Kdyby byl Sea of Solitude film, vysílali by ho na ČT Art někdy mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno. Jde o hluboce osobní příběh, prezentovaný ovšem hodně abstraktní formou, jakožto putování osamělé hrdinky zatopeným městem, ve kterém na sebe příznaky minulosti berou podobu černočerných démonů. Herní prvky jsou zde upozaděny a prim hraje tíživá atmosféra docílená jednoduchou, ale nesmírně efektní grafikou.
Hra je prezentována jakožto výpravná, ale ve skutečnosti je celý průchod svázaný poměrně úzkým koridorem, ze kterého jde uhnout maximálně tak při hledání tajných sběratelských předmětů.
Hlavní hrdinka Kay jde pořád za nosem a kolem ní se zhmotňují vzpomínky z jejího života. Kay se přitom potýká s problémy se kterými se v nějaké podobě setkal asi každý, ať už jde o hádky rodičů, rozchod s milovaným člověkem, šikanu nebo obtížný vztah se sourozencem. Postupně tak dochází k pochopení, že její aktuální problémy nejsou způsobené smůlou, ale svojí pasivitou a neochotou se k nim postavit čelem.
Pokračování recenze v odkazu…
Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.
