Microids překvapuje. Byly časy, kde se tato francouzská společnost věnovala adventurám vcelku intenzivně – cirka dvacet let zpátky, když přinesla první dva díly Syberie, Post Mortem, Still Life… Pak trošku polevila jak v kvantitě tak v kvalitě, i když na adventury rozhodně nezanevřela. V posledních dvou letech ale opět šlape na plynový pedál. Vloni vydala fantastickou Syberii: The World Before a letos hned tři další kousky. Což je nevídané. Drží ale kvalita krok s rostoucí kvantitou?

Trojlístek jejich letošních adventur byl představen v srpnu na Gamescomu, kde jsme si dva z nich osahali a učinili si prvotní obrázek. Titul Hercule Poirot: The London Case jsme si dovolili ignorovat – jednak bylo jeho vydání již na spadnutí a druhak už na první pohled vypadal béčkově, což se také po vydání potvrdilo. Mě osobně nejvíce zaujala a veskrze pozitivně překvapila druhá letošní „poirotovka“ s podtitulem Vražda v Orient expresu, která si zjevně vzala příklad v herních mechanikách „holmesovek“ od Frogwares a zdálo se, že je do prostředí legendární vlakové soupravy dokázala aplikovat více než vhodně. Navíc se nebojí jít s dobou ani co se příběhu týče, přivádí nás na palubu Orient expressu v současnosti (rok 2023) a navíc k zápletce přidává vedlejší dějovou linku, která – jak se nakonec ukázalo – celý titul zachraňuje a vytahuje nad hladinu průměrnosti.

Ono je totiž navzdory všem inovativním herním prvkům vyšetřování na palubě věhlasného rychlíku po většinu času jaksi utahané, řekl bych až mdlé. Příběh začíná v tureckém Istanbulu, kde se v hotelovém prostředí seznamujeme jak s detektivem Hercule Poirotem, tak s první várkou cestujících, s nimiž se za necelé dvě hodiny ocitneme na kolejích vedoucích do Paříže. Tam vzájemné seznamování pokračuje, načež dochází – stejně jako v knižní předloze – k vraždě nesympatického pana Ratchetta a Poirot rozjíždí vyšetřování velmi podobné tomu v knižní předloze. Rozdíly jsou de facto jen v soudobých rekvizitách, přestože vlak samotný si zachoval svoji dobovou vizáž, a především pak v tom, že na palubě vlaku cestuje oproti knize nová osoba. Američanka Joanna Lockeová.

Tím jsou cirka ve čtvrtině hry karty rozdány a na světlo tak vycházejí všechna pozitiva i negativa této zbrusu nové adaptace legendárního detektivního románu. Začnu těmi negativy. Základní kostra příběhu vcelku věrně kopíruje román Agathy Christie, což znamená, že vývoj zápletky nemá šanci ničím překvapit. Co se hratelnosti týče, její gró tkví hlavně v dialozích, které ale nejsou – na rozdíl od titulů od Frogwares – nelineární či větvené, takže nenabízejí žádnou variabilitu či možnost rozhodování. Celá herní mašinérie tedy jede stejně jako parní lokomotiva po předem definované koleji. Situaci se snaží zachraňovat zajímavě pojaté herní aktivity, které se na rozdíl od standardních adventur jen ve zcela minimální míře opírají o manipulaci s předměty a naproti tomu nabízejí z holmesovek známou a bohatě větvenou „myšlenkovou mapu“ s řadou různě koncipovaných dedukčních analýz. Uznávám, že jsou do příběhu zasazeny vkusně a upřímně řečeno se mi hodně zamlouvá, jak nekonvenčně a přirozeně je herní náplň pojata.

Problém ovšem tkví v primitivnosti samotných úkolů i většiny analýz. Nad drtivou většinou z nich není potřeba vůbec přemýšlet, vše je nasnadě a předem jasné, což degraduje jak úroveň velkého Poirota, tak hráčovu inteligenci. Hrou tak proplujete jako nůž máslem, aniž by bylo jakkoliv potřeba aktivovat šedé buňky mozkové – což je od adventury s Herculem Poirotem v hlavní roli velmi mrzuté. Jakýmsi pomyslným „vrcholem“ je pak řada „poslíčkovských“ úkolů, jimiž cestující Poirota zaměstnávají, ať už jde o opravu odšťavňovače, shánění ingrediencí na výrobu dezertu, či přeskládávání beden v zavazadlovém vagonu. Ano, nějakými aktivitami tvůrci hru vyplnit museli, ale tohle si vážně mohli odpustit.

Oproti tomu kapitoly, které se zabývají vedlejší příběhovou linkou na půdě USA, působí jako svěží zjevení. Právě v těchto okamžicích hra dostává potřebnou šťávu a napětí, které uzívaného hráče proberou z letargie a přimějí ho soustředěně hltat vyšetřování, které má konečně spád. V těchto okamžicích se z Vraždy v Orient expressu stává kvalitní a zábavný thriller, připomínající zlaté časy Microids (tituly Still Life). Že bohu, dříve či později se vždy vrátíme k panu Poirotovi na palubu vlaku, a tak úroveň zábavy permanentně osciluje mezi parádou a šedou průměrností. Celková zábavnost hry tak permanentně kolísá mezi 50 – 80 procenty a člověk po celou dobu neví, na kterou stranu se váha nakonec nakloní… až do cirka poslední pětiny hry, kdy… ale ne. Přece vás nepřipravím o jedno z mála překvapení, které si pro nás tvůrci překvapili.

Oč více budete zklamáni z veskrze průměrného audiovizuálního zpracování, která svou kvalitou sahá tak 10 let do minulosti, o to víc vás potěší přítomnost češtiny. Obrovským kladem pro našince je fakt, že Microids všechny své důležitější tituly plně lokalizuje do našeho mateřského jazyka, což je báječný výsledek dlouhodobého tlaku českého vydavatele HYPE. Lokalizaci dostalo na starost uskupení Deez a odvedlo práci, která zapadá do celkové úrovně hry – je fajn, ale ničím nevybočuje. Fakticky je drtivá většina textu přeložena dobře – tu a tam sice narazíte na nějaké ty chybičky, jako je špatné užití mužského/ženského rodu, nějaký ten překlep nebo nevhodně přeložený výraz, ale tohle je spíš chyba betatestu a nepřipisoval bych tyto nedostatky na vrub překladatelům. Sám vím, jaká je mnohdy svízel vydavatele přesvědčit, aby se testu lokalizace věnovala patřičná pozornost. Osobně mne ale trochu mrzí, že překlad je spíše doslovný než volný a neobsahuje mnoho květnatých výrazů a vzletných frází, které by minimálně v ústech gentlemana Hercule Poirota jistě potěšily. Překladatelé zkrátka odvedli dobře svoji základní práci, leč nedodali českým textům žádnou přidanou hodnotu.

To vás ale mrzet nemusí a pravděpodobně ani nebude, neb krása českého jazyka je ve hrách stále ještě nedoceněná věc a prioritou hráčů je textu dobře rozumět – což zde rozhodně budete. Zdali si však hru skutečně užijete, záleží čistě na tom, co od detektivní adventury očekáváte. Pokud je to přemýšlení nad zapeklitými záhadami a řešení komplexních hádanek, pak prosím sáhněte jinde. Pokud ale toužíte po nenáročném zážitku a snadném absolvování legendárního příběhu na vlastní kůži, pak můžete dát prvotině týmu Microids Lyon šanci. A třeba rovnou v luxusní sběratelské edici, která bude ozdobou každé sbírky. K dispozici je pro všechny hlavní platformy (PS, PS4/5, Xbox Series, Switch).

Za mne: jedná se o slušný počin, který ale přesto o mnoho kroků zaostává za loňskou fantastickou Syberií. A teď jsem zvědav, jak dopadne jejich letošní třetí želízko v ohni: reportér Tintin.

Vražda v Orient Expresu je jedním z nejznámějších detektivních příběhů na světě, jejímž autorem je legendární britská autorka Agatha Christie. I díky řadě adaptací hlavně ve filmu a televizi je příběh tohoto geniálního díla všeobecně známý. Doposud na jeho námět vyšla jen jediná hra nesoucí očekávaný název Agatha Christie: Murder on the Orient Express. V této klasické point and click adventuře vytvořené britským studiem AWE Productions jste však nehráli přímo za Hercule Poirota, ale zaměstnankyni železniční společnosti Antoinette Marceauovou, která za Poirota vedla pátrání. Samotný Hercules Poirot se ve hře vyskytuje a funguje částečně jako pomocník ve chvílích, kdy si hráč neví rady. A vyskytuje se v tom nejproslulejším provedení – se vzhledem i hlasem Davida Sucheta.

Po téměř dvaceti letech přichází další zpracování, které nese stejný název, jen místo dvojtečky je pomlčka. Je potěšitelné, že u nás vychází s počeštěným názvem Agatha Christie – Vražda v Orient Expresu. Celé to má za lubem v současnosti nejaktivnější tvůrce na poli adventur, francouzská společnost Microïds. Je jasné, že příběh detektivního románu je tak známý, že výslednou zápletku mohou neznat jen zatvrzelí ignoranti a nebo ti hodně pozdě narození. Je těžké vytvořit detektivní hru, když dopředu víte, kdo je vrah. Toho si byli tvůrci vědomi a tak se rozhodli k celému příběhu přistoupit po svém.

Tentokráte si zahrajeme skutečně za Hercule Poirota, byť v krapet jinačím vzezření, než jsme zvyklí. Přesto stále zachovává svůj specifický styl vystupování, vyhýbá se jakékoliv akci a naopak používá své malé šedé buňky. Tvůrci se navíc rozhodli převést celý příběh do současnosti, takže se vydáváme starým Orient Expressem u příležitosti jubilejního 140. výročí od jeho první cesty. Asi nejvýraznějším výdobytkem moderní techniky je mobilní telefon a občas ještě počítače, jinak je vše téměř při starém. Zároveň se ale tvůrcům podařilo dohodnout s majiteli autorských práv na možnosti provedení několika změn a připsání příběhových linek, samozřejmě pod jejich přísným dohledem. Díky tomu se nám dostává do rukou i druhá hratelná postava, americká detektivka Joanne Lockeová, která pátrala po tragédii rodiny Armstrongů. V různých flashbacích tak pátráme v její kůži po záhadách nedávného případu. Díky tomu se dostaneme i mimo prostředí vlaku, což je určitě osvěžující.

V tomto případě se nejedná o point and click adventuru, ovládané postavy budeme sledovat pohledem zpoza jejich zad, chození probíhá prostřednictvím kláves na klávesnici, přičemž myší ovládáme kameru, která může rotovat do všech stran kolem postavy. Myší se samozřejmě udávají i konkrétní příkazy – ať už se mačkají různá tlačítka, začínají rozhovory s postavami, reaguje s okolními předměty apod. Naštěstí hra neobsahuje žádné akční pasáže, vše je postaveno výhradně na dialozích s postavami, pátrání po jednotlivých důkazech a řešení variabilních puzzlů. Kromě toho je nutné prozkoumat detailní podrobnosti o každé postavě a seskládat jejich soupis dohromady v jednoduché obrazovce. Podobně se dávají dohromady i vzájemné alibi postav či určování časových posloupností jednotlivých událostí. Po každém takovémto úspěšně splněném úkolu se objeví krátká animace, ve které Poirot či Lockeová pochválí hráče za jeho úspěšné složení. A přestože se jednotlivý obsah pochval mění, záhy přijdou hodně otravné. Asi největší novinkou je myšlenková mapa, ne nepodobná těm, které byly použity v Sherlocku Holmesovi. I zde pomáhají ve vyšetřování a ukazují, kterým směrem by se měl hráč v nejbližší době vydat. Zde také můžete určit, jestli je postava podezřelá či nikoliv, i zde můžete vydedukovat některé poznatky, které povedou k dalšímu vyšetřování.

Všechny tyto prvky nás hra naučí v první lehce tutorialové kapitole v hotelu v Istanbulu, kde dostaneme za úkol vyřešit triviální případ ukradeného lístku na Orient Express. Takovýto případ je dozajista pod úroveň Hercule Poirota, k naučení a pochopení herních mechanik však poslouží dokonale. Poté již hurá do slavného vlaku, kde se opětovně setkáme s různou sebrankou individuí seskládanou z různých společenských vrstev a států. Nejdříve je bereme jako klasické spolupasažéry či obsluhu, po vraždě Ratchetta pak jako potenciální podezřelé. A rozjíždí se kolotoč pátrání, vyslýchání, zkoumání a dedukování, který z velké části kopíruje originální knižní předlohu. Ale tak jako se různé filmové adaptace rozhodly pro drobné úpravy herních postav či příběhu, obdobně se zachovali i tvůrci hry. A jak již bylo zmíněno, přidány jsou i některé příběhové linky, takže můžu všem hráčům slíbit, že není všechno navlas stejné s původním originálem a budete překvapeni, s jakými nápady tvůrci přišli. Naštěstí jimi dopsané části zapadají do širokého rámce celého příběhu a nepůsobí nikterak rušivě či odtažitě. Rozepisovat se více o příběhu či jeho změnám není vhodné, protože byste přišli o moment překvapení.

Audiovizuální zpracování je na slušné úrovni. Graficky to žádná extra bomba není, ale rozhodně to není ani ostuda. Interiéry Orient Expressu vypadají velice dobře, s některými exteriéry je to již občas horší a jde vidět, že by mohly být detailnější. Špatně na tom nejsou ani výrazně stylizované postavy, jejichž koncept vytvořil uznávaný francouzský grafik Cédric Peyravernay. Autoři se pokusili i o filmové zpracování, takže se dočkáme různých prostřihů, náletů kamer či záběrů na detaily. Tísnivou atmosféru ve vlaku se jim podařilo vystihnout dokonale a dopomáhá jim k tomu nejen vydařený dabing, ale také povedená nevtíravá hudba, která je specifická pro každý z vagónů či prostředí a samozřejmě graduje ve vypjatých situacích. Za zmínku stojí také informace, že hra obsahuje oficiální české titulky. Překlad je na vysoké úrovni, jen jde vidět, že nejspíš neproběhl dostatečný betatest, protože je možné vidět několik překlepů, chybějících písmen, nevhodně zvolených výrazů (např. šéf vlakové společnosti monsieur Bouc je v úvodu nazýván ředitelem linky, průvodčí Pierre Michel je nazýván kontrolorem, v jednom místě nesedí český text s českým obrázkem a vrcholem je oslovování jedné osoby v ženském rodě, přestože se na druhé straně ozývá mužský hlas). To jsou ale jen drobnosti, které celkový dojem z dobré lokalizace nezkazí.

Tvůrcům se podařilo převést legendární detektivní příběh do modernějšího hávu a připsat i pár příběhových linek, které zdařilým způsobem zasahují do originálu či na něj navazují. Jedná se o podařenou detektivní adventuru, jejímž asi jediným a zároveň největším záporem je profláklost jejího příběhu, a tedy známost jednotlivých událostí. Takže už dopředu víme, kdo je vrah. A nebo tomu bude jinak?

Jedním ze stánků, který na Gamescomu prostě nešlo nenavštívit, byl ten patřící francouzské společnosti Microïds. Vždyť kdo jiný se tak intenzivně věnuje adventurám jako právě tato firma, známá především legendární sériÍ Syberia nebo kvalitními hrami jako Post Mortem (2002) či Still Life (2005). Letos je navíc, co se adventur týče, nevídaně produktivní, neboť si na druhé pololetí připravila hned tři zajímavé tituly.

Jeden na motivy reportéra Tintina, který připravuje španělský tým Pendulo Studios (tvůrci série Runaway), a dva inspirované tvorbou britské královny detektivek Agathy Christie. Ten pro nás méně zajímavý, nazvaný Hercule Poirot: The London Case, v mezidobí již vyšel a sklízí mírně nadprůměrná hodnocení, což je pro nás příjemné překvapení, neb jsme čekali horší výsledek. Druhým, z našeho pohledu mnohem ambicióznějším, je pak Agatha Christie: Vražda v Orient Expresu. Hru jsme si mohli na Gamescomu osobně vyzkoušet. A musíme říct, že se pro nás jednalo o jedno z těch příjemnějších překvapení letošního veletrhu. Od hry jsme totiž nečekali vůbec nic, ale zdá se, že půjde o poctivou a skutečně propracovanou detektivku.

Že se Vražda v Orient Expresu inspiruje jedním z nejslavnějších a nejpovedenějších románů Agathy Christie, není potřeba zdůrazňovat – ostatně jednu vcelku vydařenou adventurní adaptaci stejného díla jsme tady již měli, a to v roce 2006 z dílny AWE Productions / The Adventure Company. Možná právě z toho důvodu se vývojáři z Microids Studio Lyon, pro které je tato hra jejich prvotinou, rozhodli svoji adaptaci pojmout trochu jinak – moderně. To, pravda, nemusí sednout každému, ale z našeho pohledu se jedná o zajímavé osvěžení notoricky známého příběhu, obzvláště pak pro skalní fanoušky Agathy Christie, kteří si jednotlivé kapitoly z jejích detektivních románů předčítají každý večer před spaním.

Na první pohled se toho zase až tolik nemění. Děj hry je stále situován do prostředí původní vlakové soupravy Orient Expresu, který opět uvízne na zasněžené trati, a světe div se – opět na jeho palubě dojde k vraždě a opět se jedná o amerického občana pana Ratchetta. A – co je nejdůležitější – na palubě vlaku opět cestuje věhlasný belgický detektiv Hercule Poirot, který se nedobrovolně ujme vyšetřování. Zásadní novinkou je to, že se nepíše rok 1929, nýbrž 2023.

Ano, příběh hry je situován do současnosti, což s sebou přináší nejen hrstku nových postav, ale i moderní technologie, nová tajemství, a dokonce i novou sekundární hlavní hrdinku. V ní se ostatně skrývá asi ta největší příběhová změna. „Během hratelných flashbacků dostanete pod kontrolu policejní vyšetřovatelku Joannu Lockeovou, která se v USA zabývá únosem malé holčičky, a jak asi tušíte, oba případy spolu úzce souvisejí,“ sdělil nám na stánku Microids marketingový manažer Mathias Bugeon a dodal, že oba hrdinové se pak v Orient Expressu potkají a ve vyšetřování Ratchettovy vraždy budou pokračovat společně.

Přiznejme, že se jedná o docela výrazný zásah do kultovního, notoricky známého příběhu, pravdou však je, že už tak komplexní příběh Agathy Christie se tímto nepochybně podaří ještě víc rozšířit a obohatit. „Všechny práce na scénáři probíhaly pod přísnou supervizí společnosti Agatha Christie Ltd., která dohlížela na to, aby modernizovaný příběh a upravené postavy plně respektovaly odkaz slavné spisovatelky,“ ujistil nás Mathias.

Závoj tajemství, přehozený přes novou hlavní hrdinku, nicméně odhalí až vydání plné verze hry. Zhruba dvacetiminutové hratelné demo, které s sebou tvůrci na Gamescom přivezli, je totiž situováno do prostřední Orient Expresu, konkrétně do třetí kapitoly (z víc než deseti) a vrhá nás do asi té nejzajímavější situace vůbec, kdy – jak se říká – se mléko právě rozlilo. Američan Ratchett leží ve svém kupé ubodán nožem a je na monsieuru Poirotovi, aby situaci vyřešil. Nechce se mu do toho, rád by vyšetřování nechal na policii, ale vzhledem k tomu, že je vlak ve sněhové pasti a spojení s okolním světem nefunguje, nelze ponechat ostatní pasažéry ve strachu a potenciálním ohrožení života.

Vstupujeme tedy do kupé číslo 203 a pouštíme se do poctivého adventuření, které nám rázem rozzářila očička. V kupé již „operuje“, v přeneseném slova smyslu, lékař Dr. Constantine, který zběžně ohledal tělo a během prozatím pouze neinteraktivního dialogu nás seznamuje se svými zjištěními. Nu a pak se dostáváme ke slovu my. Kupé s mrtvolou, jakkoliv je stísněné, obsahuje velké množství stop a aktivních bodů, kterými se v kůži Poirota musíme zabývat. Samozřejmě ohledáme mrtvolu, její rozbité hodinky, pod polštářem nalezneme nepoužitou zbraň, na nočním stolku sklenici se zbytkem neznámého prášku na dně, pod postelí kapesníček s monogramem H, a tak dále. Vše prozatím probíhá i vypadá přesně jako v románu Agathy Christie, jen ten rozbitý mobilní telefon na nočním stolku působí jaksi nepatřičně.

Při postupném sbírání indicií a stop pomalu vyplouvá na povrch systém jejich uspořádání a analýz, který dává jednoznačně najevo, kde se nechali tvůrci inspirovat. Bylo to bezpochyby u ukrajinských Frogwares a jejich detektivek se Sherlockem Holmesem.

Kdykoliv během hry totiž můžeme vstoupit do Poirotovy myšlenkové mapy, ve které se zhmotňují „malé šedé buňky“ v podobě konkrétních zjištění a otázek/úkolů, jimiž je potřeba se zabývat. Hráč tak díky tomu má naprosto perfektní přehled o tom, co doposud vypátral a co je potřeba v následujících okamžicích řešit. Přiznám se, že systém, jaký zvolili Microids, mi přijde ještě vymazlenější než ten od Frogwares, protože po otevření myšlenkové mapy máte celičký případ i svůj dosavadní postup jako na dlani. „Naše myšlenková mapa je mnohem víc poplatná příběhu,“ vysvětluje odlišný přístup Mathias. „Chceme totiž, aby si hru užila celá rodina – tedy i ti, kdož nejsou experti na adventury nebo obecně na detektivní hry.“

Dlužno podotknout, že myšlenková mapa je samozřejmě interaktivní. Například rozkliknutím buňky s otázkou „Kudy mohl vrah z kupé uniknout?“ se před vámi otevře speciální rozhraní s ikonkami, reprezentujícími odhalené skutečnosti – v tomto případě zavřené okno kupé, žádné šlépěje ve sněhu v okolí vlaku, vyraženou závlačku u dveří z chodby vlaku nebo otevřenou závlačku do vedlejšího kupé. Propojením správných ikonek pak dospějeme k dedukcím, že dveře do kupé vyrazil průvodčí, že vrah nemohl vyskočit z kupé oknem a že jedinou možností je únik přes vedlejší odemčené kupé. A v podobném duchu později analyzujeme další a další poznatky.

Dle popisu to možná vypadá primitivně, ale celý systém je velice dobře promyšlený, přehledný – a hlavně funguje. Podle našeho názoru bude právě práce s myšlenkovou mapou tím hlavním hnacím motorem, který učiní z Vraždy v Orient Expresu zábavnou adventuru.

Zbytek herních aktivit už se pak nese v klasickém duchu, tzn. čeká nás prohledávání prostředí, sbírání stop a vyslýchání cestujících, naštěstí formou pokládání konkrétních otázek, takže dialogy neprobíhají vždy pouze automaticky. Drobným zpestřením – mimochodem opět zkopírovaným z adventur od Frogwares – je analýza postav, s nimiž jsme se právě seznámili. V tomto případě se ovšem jedná spíš jen o kosmetický doplněk hratelnosti, neb určujeme věk, národnost a profesi postav na základě jejich vzhledu a informací, které nám během úvodních pár větiček poskytly.

Jediná věc, která nás trošku zklamala, je zjevná linearita a svázanost všech činností. Pokud se v čemkoliv spletete, hra vás na to upozorní a nenechá vás pokračovat, dokud nesjednáte nápravu. Stejně tak například nelze opustit kupé s mrtvolou, dokud neobjevíte všechny stopy. Ani dialogy – přestože nabízejí různá témata k diskusi – se nijak nevětví. Vlak hratelnosti tedy zjevně pojede po předem určených kolejích bez možnosti využít jakékoliv výhybky.

Diskutabilní je také technické zpracování, které zachraňuje výrazná stylizace, jinak by šlo na dnešní standardy přinejlepším o průměr – tedy alespoň co se grafiky a animací týče. Za zmínku stojí ten fakt, že „koncepty postav vytvořil uznávaný francouzský grafik Cédric Peyravernay, který pracoval na projektech jako Diablo IV, Prey nebo Dishonored 1+2,“ vyzdvihl stylizaci hry Mathias. Hra běží kompletně ve 3D, takže po vlaku se pohybujeme zcela svobodně s tím, že kamera se vznáší za zády postavy a naštěstí ani v takto stísněném prostředí nezpůsobuje problémy s navigací a orientací v prostoru. Ovládání je ušité na míru jak klávesnici + myši, tak gamepadu – a obě varianty fungují bezproblémově.

Moc příjemným překvapením je pak také ten fakt, že jak Vražda v Orient Expressu, tak i zbylé dvě aktuálně připravované adventury od Microids vycházejí s českými titulky. Je skvělé, že Microids berou češtinu vážně, a nezbývá než doufat, že vsadili na kvalitní překladatele. Přesvědčíme se o tom již 19. října, kdy hra dorazí jak fyzicky i digitálně na PC, PS4, PS5, Xbox Series, Xbox One a Switch. Věříme, že zklamáni nebudeme.

 

 

Kompletní článek najdete také na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

• český název: Agatha Christie – Vražda v Orient Expresu
• autor: Microïds Studio Lyon
• distributor: Microïds
• platformy: PC, PS4, PS5, X-Box One, X-Box Series, Switch
• subžánry: 3D, detektivní, third-person
• rok výroby: 2023
• čeština: ano (oficiální)
• steam: odkaz
• oficiální stránky hry:  https://www.microids.com/game-agatha-christie-murder-on-the-orient-express/

Petr „Pluto“ Linhart

Tvůrcům se podařilo převést legendární detektivní příběh do modernějšího hávu a připsat i pár příběhových linek, které zdařilým způsobem zasahují do originálu či na něj navazují. Jedná se o podařenou detektivní adventuru, jejímž asi jediným a zároveň největším záporem je profláklost jejího příběhu, a tedy známost jednotlivých událostí. Takže už dopředu víme, kdo je vrah. A nebo tomu bude jinak?

Petr „BigPeter“ Ticháček

Jedná se o slušný počin, který ale přesto o mnoho kroků zaostává za loňskou fantastickou Syberií.

Jan Srp

–

Level

Score

Excalibur

Games

Bonusweb

Adventuregamers

Just Adventure

Adventure Corner

Adventure-Treff

Adventure Classic

GameBoomers

Vortex

Zing

SomHráč SK

Konzolista

Xboxweb

Gamereactor

Články o hře: