Amerzone: The Explorer’s Legacy – Ráj adventur

RECENZE: Amerzone

Petr Linhart — Wed, 26 Feb 2025 12:00:30 +0000

Benoît Sokal byl dlouhá léta slavný belgický autor komiksů. S rozmachem počítačů začal koketovat i s interaktivními médii a to byl jen krůček ke vstupu do videoherní branže. A tak se na základě jednoho z příběhů slavného komiksového Inspectora Canarda začala připravovat jeho prvotina jménem Amerzone. A hned napoprvé se mu podařilo vytvořit skutečně jedinečné dílo, které naprosto přesně zapadá do poetiky Sokalových příběhů i her, které později vytvořil. Ano, i v jeho nejslavnější sérii Syberia můžeme vidět odkazy z jeho prvotiny.

Příběhově se ocitáme na konci minulého století v kůži bezejmenného novináře, který jede udělat rozhovor se starým vysloužilým dobrodruhem a vědcem jménem Alexandre Valembois žijícím na opuštěném majáku v Bretani. Ten začíná vyprávět svůj životní příběh, kdy se z povídání svého spolužáka doslova zamiloval do bájné exotické země Amerzone. Po studiích tak dává dohromady výpravu a společně se zmíněným spolužákem Alvarezem a jezuitou Mackowskim se pomocí speciálního obojživelného stroje hydrafloat vydávají na cestu do Jižní Ameriky. Na to, že jsme na začátku třicátých let minulého století, tak se v tomto stroji snoubí technická dokonalost s tehdejšími omezenými možnostmi. Jedná se totiž o stroj, který dokáže létat jako letadlo či helikoptéra, plout jako plachetnice, motorový člun či ponorka a v případě nedostatku paliva se jen posouvat prostřednictvím natahovacího lana. Při své cestě zabloudí mimo jiné také do vesnice Puebla, kde se zamiluje do domorodé ošetřovatelky Yékoumani. Zde se však také dozvídá o bájných velkých bílých ptácích, jenž jsou odsouzeni od svého narození až do smrti jen létat ve vzduchu, aniž by sedli na zem. Ti jej začnou fascinovat takovým způsobem, že nehledí nalevo ani napravo a vydává se vyhledat jejich velké vejce, které je v tamním kraji posvátné. Samozřejmě jej žene také touha po prestiži, kterou očekává od odborné i laické veřejnosti po návratu. Toto vejce se mu podaří uzmout a přivézt do Národního přírodovědného muzea v Paříži, ovace se však nedostavují. Nikdo mu jeho příběhy nevěří a myslí si, že je to jen přerostlé pštrosí vejce. Zhrzený Valembois je vyhozen z muzea, usadí se na opuštěném majáku a začne stavět nový hydrafloat, aby se mohl vydat znovu do Amerzone vrátit ukradené vejce a alespoň částečně napravit velkou chybu, kterou před šedesáti lety udělal. Toto vejce je totiž pro místní indiány hodně důležité a bez něj jsou odsouzeni k záhubě. Na podobnou výpravu je však příliš stár a tak si vybral právě vás, abyste místo něj tuto cestu podnikli.

A je to skutečně zajímavá dobrodružná cesta do exotických krajin. Než se do ní však ponoříme, je nasnadě zmínit její technické zpracování, které je v tomto případě hodně důležité. Sokal jakožto výtvarník měl přesnou představu, jak by chtěl prostředí vykreslit, aby v hráčích vzbudilo ty správné emoce. Dlouhou dobu přemýšlel, jaká bude nejlepší volba, zvažoval dokonce variantu klasického 2D nebo mix s 3D. Jednou si však zahrál legendární Myst a bylo rozhodnuto. Kompletní hra je tedy vytvořena ve 3D a na svět se díváme očima hlavního hrdiny. Celkový styl by se však dal spíš přiblížit hře Atlantis: The Lost Tales. Díváme se pohledem z vlastních očí, kde můžeme v rámci jakési bubliny otáčet pohledem na všechny strany. V některých místech se kurzor zafixovaný uprostřed obrazovky změní na jinou ikonu, která značí, že s daným objektem můžeme něco udělat – sebrat ho, zmáčknout ho, otočit s ním, promluvit s postavou a nebo se statickým skokem přesunout do další obrazovky. Je to jednoduché, v rámci tehdejších technologických možností ideální způsob na převedení do 3D světa s epesní grafikou.

Vraťme se však zpátky do majáku, kde zchátralému vědci splníme jeho přání, že dovezeme vejce zpět. V první fázi však musíme nejdřív nachystat zmíněný hydrafloat, naložit do něj pečlivě chráněné vejce a vydat se na cestu. Procházíme se po majáku a hledáme nápovědy či náznaky, jak vše na cestu připravit. Valembois je totiž šílený vědec všeuměl a tak má ve svém sídle vytvořené různé důmyslné mechanismy, aby se k hydrofloatu a hlavně vejci nedostal nikdo nepovolaný. Různé útržky nalezené po domě však hráči k získání cenných poznatků postačí, stejně tak jako jeho deník, ve kterém je převyprávěn celý příběh původní výpravy. Díky tomu se dozvíte, co vše je potřeba nachystat před odletem i jak dopravit vejce do obojživelného stroje. Samozřejmě se dozvíme i souřadnice, kudy letět dál. Když se vše podaří, stačí nasednout a dobrodružná výprava za bílými ptáky začíná.

Ještě jednou se vrátím k hydrofloatu. Jak jsem již popsal, jedná se o obojživelný stroj, jehož základ vznikl ve třicátých letech minulého století. I když je nový model modernější, i tak působí hodně archaicky. Pro jeho funkčnost totiž musíte mít nejen palivo (pohání jej dieselagregát), ale také pokyny, kudy se má stroj vydat dál. A není to jen o konkrétních souřadnicích, ale také musíte mít správnou disketu, která pomůže nahrát software pro další postup. Jak jste zajisté pochopili, toto jsou základní zádrhele, které vám budou v cestě bránit. Musíte tak postupovat stejným způsobem, jako původní historická výprava, protože vám dojde palivo zhruba na stejných místech. Objevíte se tak třeba na ostrově posetém vraky zničených lodí či letadel nebo v již zmíněném městečku Pueblo. V těchto místech budete samozřejmě nacházet zkazky z předchozí výpravy a také staré diskety, které zde Valembois zanechal.

Postupně tak budete procházet různými exotickými místy v nádherné krajině prošpikované zajímavými, leč vesměs spíše jednoduššími puzzly. Jak místa na cestě, tak také samotné prostředí Amerzone je proslulé exotickou přírodou, která svým vzezřením nezastírá inspiraci jihoamerickou Amazonií. Najdeme v ní také spoustu různorodé fauny i flóry, přičemž oba prvky budete potřebovat k postupu dál. Chvílemi si skutečně připadáte jako na dobrodružné výpravě, kde se procházíte po pláži, visutém lanovém mostě či uprostřed džungle a jen nasáváte tu správnou cestovatelskou atmosféru, čemuž dopomáhají na těch správných místech použité ambientní zvuky prostředí. Samozřejmě nesmíme opomenout ani opulentní filmový hudební doprovod, který se ozývá hlavně v předělových animovaných pasážích. Obdobně jako Atlantis, i zde máme k dispozici celou řadu animací – ať už přímo ve hře, kdy doplňují jinak vesměs statické obrazovky, tak i efektní animace mezi jednotlivými kapitolami. A párkrát neočekávaně narazíte i na animaci přímo v konkrétní situaci ve hře, kde byste to ani nečekali. A mnohdy ani nejsou podstatné, třeba efektní sežrání motýla jedním jinak roztomile vypadajícím tvorem či škodolibý smích jednoho z vodních ptakoještěrů, který zobákem vydloubal zpoza kamene původně zaháklou kotvu vašeho hydrofloatu. Ve hře potkáme také pár živých postav. Není jich mnoho a nakonec jsou uděláni plně ve 3D, přestože tvůrci původně zvažovali využití živých herců. FMV filmečky vložené do fantaskního renderovaného světa však nedokázaly kvalitativně naplnit umělcovu představu.

Postupně tak procházíte celým světem k jedinému cíli – zachránit vejce a dovézt ho zpět do míst, odkud bylo ukradeno a kde se z něj mohou narodit noví bílí ptáci. Celý pohodový průběh je pak proložen řešením vesměs jednoduchých logických úkolů. Největší zádrhel je tak občasný pixelhunting, respektive umístění věcí do míst, kde úplně nepředpokládáte, že by něco mohlo být. Když totiž přijdete na novou obrazovku, tak se kocháte okolním prostředím a častokrát se zapomenete podívat pod nohy, kde by se mohlo něco důležitého nacházet. I tak vám zabere dohrání hry zhruba tři hodiny. Je to celkem krátké, poklidné a přesto intenzivní dobrodružství po stopách výpravy melancholického dobrodruha. Takové dobrodružství, které byste chtěli zažít i v reálu.

Samozřejmě je nutné dodat, že technické zpracování odpovídá roku 1999, takže je využito nižšího rozlišení a horší komprese videa, i tak to zabralo čtyři CD-ROMy. Pokud přistoupíte na zub času, jenž toto dílo samozřejmě nahlodal, můžete si užít úžasnou výpravu do exotického světa Amerzone. A pokud nejste ochotni zastaralejší technologii překousnout, poté vyčkejte na připravovaný moderní remake, který by měl vyjít již brzy.

Autor:

Petr Linhart

Příspěvek RECENZE: Amerzone pochází z Ráj adventur

RECENZE: Amerzone

Petr Ticháček — Sun, 10 Mar 2024 20:00:46 +0000

„Ve vzduchu se narodí a ve vzduchu taky zemřou. Za celý svůj život se nedotknou pevné půdy. Žijí proto, aby mohli žít i všichni ostatní. Kdyby vyhynuli, nastala by věčná zkáza… Bájní Amerzonští Bílí ptáci…“

Když se tak koukám na seznam několika posledních recenzí v BonusWebu, zjišťuji, že je to vesměs samá adventura. Discworld Noir, Chata Kocoura Leopolda, Rent-A-Hero nebo Outcast. Pane jo, to tady už dlouho nebylo a asi ani hodně dlouho nebude. No a dneska mám tu čest představit vám pro změnu další novou adventuru. Ta pochází tentokrát z Francie – ze země, odkud vzešlo už mnoho graficky úchvatných her. A Amerzone není vyjímkou. Hru, která jakoby z oka vypadla rok a půl staré Atlantidě, má na svědomí převážně jeden jediný člověk – Benoit Sokal. Sokal je (prý) slavný belgický komixový kreslíř a spisovatel. Mě osobně jeho jméno nic neříká, ale možná Vreco, který se komixem už nějaký ten pátek zabývá, o něm už někdy slyšel. Ale to není podstatné. Podstatné je to, že se Sokal rozhodl zahodit papíry, pero a barvičky a vytvořil s týmem Microids tajuplnou adventuru ve stylu legendárního Mystu. Tři roky úmorné práce nepřišly v niveč a již v březnu byla hra vydána ve Francii (pochopitelně pouze ve francouzštině). Zatímco v Americe má Amerzone vyjít až na sklonku roku, v Evropě je jeho anglická verze v prodeji již nyní a tudíž máme příležitost se této pozoruhodné hře podívat na zoubek.

Amerzone patří mezi ten typ her, které vám v intru nebo ihned po něm neprozradí téměř nic a vy si musíte během hry všechno zjistit sami. Po úvodní animačce budete vědět pouze to, že jste novinář, nacházíte se někde na francouzském venkově a jdete udělat rozhovor s jedním starým cestovatelem a dobrodruhem. Hra vás vysadí v neznámé krajině uprostřed cesty, která vede k obrovskému majáku. Uvnitř majáku naleznete hledanou osobu – pana Alexandra Valemboise, který však právě prožívá poslední minutku svého života. Před svou smrtí vám ještě řekne, že udělal velmi špatnou věc a požádá vás, abyste navrátili odcizené vejce zpět. Ale jaké vejce, to už se nedozvíte. Ani kde ho hledat a kam ho dopravit. Vydáváte se tedy na průzkum celého majáku a nalézáte spoustu listin a dopisů, ze kterých se dozvídáte neuvěřitelné věci. Zjišťujete, že v roce 1932 Valembois a jeho dva přátelé odletěli do země Amerzone (někde ve střední Americe), aby poznali kulturu tamních indiánů. Čirou náhodou (v náručí krásné indiánky) byl pak Valembois svědkem záhadného rituálu, v němž hrálo hlavní roli obrovské vejce. To vejce patřilo velkým bílým ptákům, kterým je souzeno od narození až do smrti jen létat ve vzduchu a nikdy ani na chvíli nepřistát na zemi. Valemboise se zmocnila euforie a umínil si, že si ono velké vejce odveze domů do Francie. A taky tak učinil, jenže to nevěděl, že je vejce pro indiány životně důležité a že bez něj jsou odsouzeni k záhubě. Po dlouhých letech tedy sestrojil létající stroj, do puntíku naplánoval cestu zpět do Amerzonu, ale když chtěl vyrazit, byl na tuto výpravu už příliš starý. Proto kontaktoval vás – mladého novináře, který jako jediný může dopravit vejce zpět do mýtického Amerzonu a zachránit tak místní indiány.

Příběh je vůbec asi nejsilnější stránkou celé hry. Je poznat, že za ním stojí opravdu zkušený člověk. Celá hra má mírně temnou a tajuplnou atmosféru. Zpočátku prozkoumáváte prázdný maják, procházíte se temným sklepením, kde objevíte tajný hangár s Hydraplánem (Hydrafloat). Tento stoj vymyslel a sestrojil sám Valembois a trochu mi to připomínalo neskutečné vynálezy z knih Juliuse Verna. Hydraplán totiž může sloužit jako letadlo, helikoptéra, plachetnice, motorový člun nebo ponorka. Prostředí amazonských (nebo amerzonských) pralesů je skutečně úchvatné Právě tímto Hydraplánem se dopravíte (s několika zastávkami na doplnění paliva) až do deštného pralesa Amerzonu. I zde zapracovala Sokalova nevyčerpatelná fantazie. Dokázal si vymyslet celou flóru a faunu Amerzonu, takže zde potkáte spoustu podivných zvířat a rostlin, které ve skutečnosti nemají šanci existovat. Vše je navíc velmi přehledně popsáno a vykresleno v Valemboisově cestovním deníku (ten získáte už v první fázi hry), takže budete mít o všem okolo vás perfektní přehled.

Na začátku recenze jsem se zmínil o tom, že je Amerzone velmi podobný Atlantidě, a to především svým grafickým zpracováním a celkovým interfacem. Vše vidíte z vlastního pohledu a pohybujete se po předem určených bodech, na kterých se můžete volně otáčet do všech stran. Těch bodů je téměř 300, takže našlapete skutečně hodně jarních kilometříků. Bohužel přechod mezi nimi není vyplněn žádnou animací jako tomu bylo u Atlantidy, ale na druhou stanu to alespoň hráče nezdržuje. Při pohybu je kurzor umístěn pevně uprostřed obrazovky a vy vlastně otáčíte pozadím za kurzorem. Tento systém mi byl trnem v oku už ve zmíněné Atlantidě, ale stejně jako tenkrát, i nyní jsem si na něj brzy zvyknul a začal mi vyhovovat. Amerzone totiž nespočívá v hledání mini předmětů, což by byla v tomto případě naprostá katastrofa. Veškeré akce provádíte levým myšítkem, pravým potom vyvoláváte inventář. Do inventáře se vleze pouze 8 předmětů, ale jelikož jich ve hře moc nenajdete (asi jen 40), bude to v pohodě stačit.

Už několikráte jsem se zmiňoval o úchvatné grafice Amerzonu. Asi nejlépe se dá přirovnat opět k Atlantidě, i když přiznávám, že Atlantis byla přece jen o něco dokonalejší. Z počátku (v prostorách majáku) byla grafika na „pouze“ nadprůměrné úrovni, ale po odletu do Střední Ameriky se vše změnilo. Každý stromek, palma, keřík nebo kamínek byl fantasticky vykreslen a vše vypadalo jako ve skutečnosti. Tohle se prostě nedá popsat – koukněte se na okolní screenshoty. Je to zkrátka nádhera. Naprosto fantasticky vypadají i obličeje všech postav ve hře a jsou tak skvěle rozanimované (dokonalá synchronizace s mluveným slovem), že se v tomto případě může jít celá Atlantis zahrabat.

Co se animací týče, tak těch na obrazovce moc nenajdete. Občas se někde točí nějaká vrtule, přeletí pták nebo roj včel. Co je však na Amerzonu naprosto fantastické, to jsou FM videosekvence. Ty většinou dokumentují let (nebo plavbu) vašeho Hydraplánu a nebo flóru a faunu Amerzonského pralesa. Vše vypadá naprosto dokonale – mořská hladina se vlní a odráží sluneční paprsky, hýbou se listy stromů a i všemožná tamní zvěř a havěť. Ze všeho čiší romantika a abych pravdu řekl, nyní bych si Amerzona bez těchto doprovodných animaček ani nedovedl představit. Nikdy nezapomenu na šťastnou velrybu, kterou jsem osvobodil z rybářské sítě a která se při západu slunce vynořila nad hladinu oceánu. Nezapomenu ani na roztomilé bílé ptáky, kteří se při závěrečné animaci vylíhli z obrovského vajíčka a radostně vzlétli k nebi. Tohle všechno mi na tváři vyvolalo nenucený šťastný výraz… asi takový, jako když vaše máma (nebo manželka) sleduje v televizi Esmeraldu… (Esmeralda – no fuj :( – by Erina)

K dokonalé grafice a animacím se připojují i zvukové efekty. Šum moře, větru, bzučení včel nebo komárů – tohle všechno zní naprosto fantasticky. Ve hře není ani na chvilku úplné ticho (snad jen při výměně cédéček). Sice jsem v pralesích Střední Ameriky nikdy nebyl (a bohužel asi ani nikdy nebudu), ale musím říct, že ozvučení Amerzonu naprosto odpovídá mým představám o skutečném deštném pralese.

Až dosud jsem Amerzona pouze chválil. Nyní je na čase vzpomenout i ty věci, které mě na Amerzonu zklamaly. Tak v první řadě je to hudba, kterou bohužel ve hře téměř neuslyšíte. Hudba hraje pouze při FM sekvencích a nutno říci že je opravdu vydařená. Nechápu, proč nehraje podobně kvalitní hudební doprovod i během hry samotné. Určitě by to ještě o stupínek vylepšilo atmosféru hry. Naštěstí ale situaci zachraňuje velký počet zvukových efektů, ale ta hudba mi tam citelně chyběla.

Amerzone je v jedné věci naprostým protikladem třeba k takovému Discworldu Noiru. Zatím co v DW Noiru jste se celou hrou doslova prokecali, v Amerzonu prohodíte sotva pár větiček. Během celé hry totiž potkáte pouze necelou desítku postav, z nichž vám navíc každá řekne skutečně jen to nujnutnější. Někdy jsem si opravdu připadal jako na pustém ostrově. Ve vojenské osadě nebo v indiánské vesničce byli všeho všudy dva obyvatelé – prostě všechno bylo téměř opuštěné. Z toho tedy plyne, že Amerzone je založen spíše na řešení manuálních úkolů. Kamenem úrazu však je, že těch úkolů není zrovna mnoho a navíc jsou většinou poměrně jednoduché. Budete sice procházet obrovské množství lokací, ale většinou z nich budete skutečně jenom procházet a tím to končí. Hru jsem dohrál asi za 15 hodin a nesetkal jsem se s žádným vážnějším zákysem. Nezbývá mi tedy než konstatovat, že průměrná rozsáhlost a nízká obtížnost jsou druhým, ale i posledním, nedostatkem hry.

Amerzone je skutečně vydařená a chytlavá adventura, která svým příběhem, grafikou a hlavně celkovou atmosférou dokáže hráče doslova připoutat před monitor. Za tohle všechno by si Amerzone zasloužil 8/10, ale přísnost musí být a tak hodnocení o bodík snižuji hlavně kvůli krátké hrací době a téměř úplné absenci hudby. Jinak ale hru vřele doporučuji, a to hlavně příznivcům Atlantidy, kteří se už jistě nemohou dočkat druhého dílu.

Recenze vyšla na herním serveru BonusWeb. Kompletní verzi si můžete přečíst ZDE.

Autor:

Petr Ticháček

Příspěvek RECENZE: Amerzone pochází z Ráj adventur

AKTUALITY: Připravuje se remake Amerzone, první hry Benoîta Sokala

Petr Linhart — Sat, 09 Mar 2024 14:00:57 +0000

Belgický komiksový tvůrce Benoît Sokal proslul ve videoherní branži díky své adventurní sérii Syberia. Nemá však na svém kontě jen čtyři díly z této série, ale i řadu dalších projektů. Tím úplně prvním byla adventura s názvem Amerzone: The Explorer’s Legacy, která vyšla již v roce 1999.

Jednalo se o first person adventuru ve stylu legendárního Mystu, jenž byl i dle samotných Sokalových slov jeho hlavní inspirací ke tvorbě počítačové hry. V roli mladého novináře jste se ujali záchrany jednoho indiánského kmene v mýtickém Amerzonu, kam bylo potřeba vrátit obrovské vejce patřící velkým bílým ptákům, které bylo ukradeno cestovatelem Alexandrem Valemboisem a převezeno do Francie. Ten si záhy uvědomil, že bez tohoto vejce jsou indiáni odsouzeni k záhubě a tak začal tvořit létající stroj, který by jej měl do bájné země kdesi ve střední Americe přenést. Na takovouto akci je však příliš starý a tak požádal vás o pomoc.

Přestože byla v době svého vzniku graficky úchvatná, od roku 1999 samozřejmě značně zastarala. Navíc může být problém originální verzi spustit na moderních počítačích. I proto se Microïds rozhodli vytvořit remake, o který se postará ingame studio Microïds Studio Paris a kromě PC dorazí i na obě v současnosti nejvýznamnější konzole. A je dost pravděpodobné, že se tak stane ještě v letošním roce. Hru si můžete zařadit do svého wishlistu na Steamu.