RECENZE: Atlantis 2

Petr Linhart — Thu, 30 Apr 2026 11:00:50 +0000

Vydáním Atlantis: The Lost Tales se tvůrci z Cryo Interactive trefili do černého. Vytvořili unikátní umělecké dílo s dobrodružným příběhem o bájné ztracené Atlantidě plném zajímavých puzzlů a to vše v úchvatném audiovizuálním zpracování. Proto nepřekvapilo, že se záhy pustili do pokračování, které pojmenovali příznačně Atlantis 2. Protože se vinou nepříliš zdařilého marketingu nestal v Americe první díl příliš známý, toto pokračování na severoamerickém kontinentě vyšlo pod názvem Beyond Atlantis.

Bylo samozřejmě otázkou, jakým způsobem tvůrci pojmou navázání na v prvním díle uzavřený příběh. Nakonec na něj navázali tak trochu oklikou. Hrajete za mladého muže jménem Ten, který v úvodním intru stoupá do hor v Tibetu, kde objeví zaparkovaný létající koráb známý z prvního dílu. Uvnitř nalezne jakéhosi Mongola, který mu prozradí, že je potomkem hlavního hrdiny z jedničky – Setha. A jakožto jeho vzdálený potomek je zároveň nositelem světla a musí obnovit rovnováhu světa tím, že se spojí s temnotou. Jenže nositel temnoty sídlí v Shambale, kam musí Ten teprve najít cestu. Jak se brzy ukáže, jedná se o spirituální cestu, při které musí nalézt šestici kamenů a nabít krystal, který jej přenese do Shambaly.

Jenže kde tyto kameny najít? Tři jsou k nalezení přímo na zasněžené náhorní plošině v Tibetu, další tři je možné nalézt ve třech různých prostředích, kam se dá těmito kameny dostat. Za pomocí mongolského šamana se převtělíme do tří různých postav zasazených do různých prostředí, přičemž je můžete absolvovat v různém pořadí podle toho, jaké kameny na obřadní oltář umístíte. Na malebném zeleném ostrůvku v Irsku se převtělíme do mnicha Felima, který se snaží vyřešit okolnosti pradávných mýtů a napravit jednu starodávnou zapeklitou kletbu. V Mexiku se stáváme mladým špehem Tepecem, který se pohybuje v okolí pyramid v Yucatánu a musí se vydat do říše mrtvých, aby probudil Opeřeného hada a získal od něj kouzelnou manu, čímž by zabránil sebeobětování vlastního vládce, který chce zachránit vlastní národ před hladomorem z neúrody a krvavým obětem jaguářímu bohu Tezcatlipocovi. Třetí příběh nás pak přivádí do malebného čínského kláštera, kde v roli státního úředníka jménem Wei Yulan musíme najít starého mistra, který by pomohl zahnat temný stín.

Jak tedy můžete vidět, po příběhové stránce je hra hodně roztříštěná. Pryč je původní napínavý příběh, kde v roli jediné osoby jdete za záchranou vlastního světa. Tady jste pokaždé někým jiným a kromě nutnosti splnit všechny úkoly a získat finanční kámen nemají mnoho společného To je za mě velká škoda a hře to ubírá na kvalitě. Zatímco jednička byla kromě audiovizuálu postavena hodně právě na příběhu, rozhovorech, puzzlech a akčních pasážích, zde nastala razantní změna. Akční pasáže, tak kritizované v prvním díle, byly naštěstí vypuštěny úplně. Bohužel je upozaděn i ten celkový příběh, také rozhovorů s ostatními postavami příliš mnoho není. V drtivé většině vám řeknou jen pár vět, ale nikde se nikam neposouvají, nevyvíjí a záhy už o nich ani neuslyšíte. Úplně se vytratila původní atmosféra, kdy jste si šli za jasným cílem a přitom nevěděli, komu můžete věřit a komu ne. Na to se tu vůbec nehraje.

Naopak se tu ale klade velký důraz na puzzly a hádanky. Těch je hra doslova napěchovaná a zdá se, že si tvůrci vzali za vzor Riven od konkurenčního Cyanu a chtěli se mu hádankami a jejich obtížností přiblížit. Což o to, najdeme zde hodně nápadité puzzly variující svou obtížností od těch nejjednodušších až po ty extrémně těžké. Troufám si tvrdit, že hlavně směrem ke konci už to tvůrci s obtížností přehnali a nápovědy k některým puzzlům jsou tak vágní, že najít jejich řešení, není vůbec jednoduché. Některé náročnější hádanky jsou ale i tak zábavné – zde bych jmenoval hlavně geniální stavění duhového mostu, snaha obalamutit pavouka či systém aztéckého počítání. Na opačném spektru se pak nachází zvukový puzzle u ptačího muže (u kterého jsem se kdysi při prvním hraní hodně dlouho trápil a i teď při opětovném hraní to dopadlo stejně, i když jsem věděl, co mám dělat), hledání po zemi rozházených hvězd v nepřehledné džungli nebo záludný hlavolam s návštěvou dříve navštívených míst v samotném závěru. Co je ale největší škoda, tak je záludnost některých takovýchto hádanek, ke kterým nejsou dostatečně jasné nápovědy. Třeba takový puzzle z razítkama by byl geniální, kdyby k získání té správné potřebné nápovědy nevedla jinak neodhadnutelná volba o pár obrazovek dříve. K této volbě se samozřejmě můžete vrátit a napravit ji, ale nic vám nenapovídá, že zrovna tohle je to místo, které je špatně.

A tak je to bohužel s celou hrou. Už na začátku v Tibetu se objevíte na náhorní plošině, ale pořádně nevíte, kdo jste ani proč tam jste. Již dříve zmíněný mongolský mnich se vám to snaží osvětlit, ale moc se mu to nedaří. Víte jen to, že jste nositel světla a potřebujete se dostat do Shambaly, abyste se potkali s nositelem temnoty. Navíc dostanete vzácnou kříšťálovou kouli, kterou se v každé z lokací musíte na správném místě přesunout do vesmíru, abyste objevili cestu ke staré zničené hvězdě. Identifikovat ale toto jediné konkrétní místo, kde máte kouli použít, je občas nadlidský úkol. Obecně se hodně často stává, že v dané lokaci prostě nevíte, co máte udělat jako následující krok. A tak chodíte po okolí (většinou naštěstí ne moc rozsáhlém) a hledáte, jak se posunout dál.

Ale nechejme už puzzlů a podívejme se na audiovizuální zpracování. Autoři opět použili svůj osvědčený engine Omni 3D, v rámci kterého se přesunujete prostřednictvím animovaných sekvencí mezi jednotlivými bublinami, ve kterých se rozhlížíte dokola, jako kdybyste se otáčeli hlavou. Samozřejmě na enginu tvůrci hodně zapracovali a hlavně přidali velké množství ingame animací, a to včetně právě během otáčení se dokola. Prostě, na tehdejší dobu to byla po grafické stránce bomba a ani teď se, i přes nižší rozlišení, rozhodně nemá zač stydět. Každé prostředí je skutečně unikátní. Zelenou trávou porostlý irský ostrůvek s malým klášterem, úchvatná procházka mezi mexickými pyramidami zasazenými do horského údolí či projížďka po pralesní řece jsou skutečně úchvatné. Když už jsem zmínil pralesní řeku, ta se nachází v Xibalbě, což je název pro mayské podsvětí, respektive podzemní říši temnot. Zde je to pojato úplně odlišně – kromě již zmíněné řeky a jednoho palouku tu najdeme i spletitý labyrint v džungli, ve kterém se zorientovat dá hodně úsilí.

Ruku v ruce s nádhernou grafikou i animací jde zvuková stránka. Opět zde máme k dispozici spoustu zvukových efektů, které nádherně dotváří atmosféru celého prostředí. Tím opravdovým vrcholem je ale opět hudební doprovod, o který se postaral tentokrát už osamoceně Pierre Esteve. Dokázal zkomponovat skladby, které ideálně zapadají do každého z prostředí, dokáží navodit tu správnou atmosféru a svou dramatickou linkou v těch správných okamžicích zážitek ještě navýšit.

Samostatnou kapitolu jsem si nechal pro dabing. Společnost Bohemia Interactive se totiž postarala o kompletní překlad do češtiny. A když hovořím kompletní, tak tím myslím včetně dabingu. A pokud mě má paměť neklame, tak Atlantis 2 byl jednou z prvních kompletně namluvených zahraničních adventur u nás. Překladatelem se stal Tomáš Smolík známý ze svého působení v časopisech Excalibur a Level. Nahrávalo se v jednom z herně nejprofláklejších nahrávacích studií pro počítačové hry – Studiu Hrádek. A o namluvení jednotlivých postav se postarali herci skutečně známých dabingových jmen – Pavel Soukup, Jan Šťastný, Jana Mařasová, Miloslav Mejzlík, Karel Richter a další. Takže po této stránce není hře co vytknout.

Osobně mám velice rád oba dva první díly Atlantisu, i když každý z nich k tomu přistupuje jinou cestou, pokud samozřejmě nepočítám audiovizuál. Zatímco ten první je postavený na komplexním dobrodružném příběhu o záchraně Atlantidy se spoustou adventuření a dialogů, dvojka je postavená spíše na tuhých a místy hodně záludných puzzlech. V současnosti by si nikdo takto těžkou hru netroufl vydat, protože zvoleným způsobem tuhé překážky by současnou rozmazlenou herní základnu, která častokrát po pěti minutách vzdává pátrání a dívá se do návodu nebo letsplaye, rozhodně neuspokojila. Což je i není škoda. Každopádně, pokořit původní Atlantis 2 bylo skutečnou výzvou, která řadě současných her chybí. A ještě jedna věc mě mrzí – zatímco v jedničce se hra skutečně točí kolem bájné Atlantidy, ve dvojce naopak skoro vůbec. Dostaneme se do ní jen na krátkou chvíli, je ale kompletně pod vodou, takže je tvořena vesměs hnusným prostředím plným modrých shluků pixelů, ve kterém se nedá pořádně orientovat a graficky to rozhodně neuchvátí. Což je velká škoda, právě podmořská Atlantida, která by mohla být pomyslným vrcholem hry, je po grafické stránce tím nejhorším, co se úplně vymyká ze zbývajícího grafického zpracování hry.

I když se mi kvůli ucelenému příběhu více líbí první Atlantis, ani na ten druhý nedám dopustit. Je zaměřený více na hardcore puzzly, i tak nám přináší úchvatné audiovizuální orgie, které musí potěšit srdce, oči i uši každého fanouška puzzle adventur.

Autor:

Petr Linhart

Příspěvek RECENZE: Atlantis 2 pochází z Ráj adventur

Atlantis 2

Petr Linhart — Wed, 29 Apr 2026 16:00:50 +0000

autor: Cryo Interactive
distributor: Cryo Interactive
platformy: PC
subžánry: 3D, first-person, puzzle, dobrodružná, mysteriózní
rok výroby: 1999
čeština: ano (oficiální)
steam: odkaz – pozor, na Steamu je port mobilní verze, která je hodně osekaná a výrazně horší
oficiální stránky hry: –