Setkání s Charlesem Cecilem bývá vždycky jedním s highlightů návštěvy na Gamescomu. Také letos jsme s ním měli naplánovanou schůzku a setkali se, bohužel jsme však z ní odcházeli hodně zklamaní. Neřekl nám prakticky vůbec nic nového, potvrdil i to, že se stále ještě nebude oznamovat remasterovaná verze Broken Swordu 2. Abych byl přesnější, neřekl nám nic nového v pozitivním slova smyslu, většina jím řečených informací byla spíše negativního rázu. Navíc ještě byla řada těchto řečených informací off record, tedy ne ke zveřejnění. Od letní návštěvy Kolína nad Rýnem už uběhla spousta času a Charles řadu věcí mezitím propálil v rozhovorech pro jiná média. I proto jsme se odhodlali na sklonku roku seskládat souhrn těch informací, které je možné pustit ven. Kromě řady drobností však ponecháme utajenu jednu z nejzásadnějších věcí, kterou nám prozradil jen proto, že byla důvodem přesunu schůzky z původně plánovaného času na jiný. Ale tohle je skutečně top secret a uvidíme, jestli se tato informace někdy objeví na veřejnosti.

Každopádně, při příjezdu do Kolína jsme očekávali, že bude zveřejněna tvorba remasteru hry Broken Sword 2, o kterém jsme již delší dobu věděli, že je ve výrobě. Oficiálního oznámení jsme se však nedočkali. „Bylo by to skutečně pěkné, kdybychom mohli zveřejnit práce na Broken Sword 2: Reforged během Gamescomu, protože je to nejlepší čas pro podobné oznámení. Hra už je v pokročilém stádiu vývoje, chtěli bychom ji vydat v první polovině příštího roku. Ale podobné oznámení musíme udělat zároveň s kickstarterem, bez kterého to prostě nedokážeme udělat. A nechtěli jsme spouštět nový kickstarter, dokud nebudou rozeslány odměny z kampaně k Broken Sword – Shadows of the Teplars: Reforged. Připravované odměny k prvnímu remasteru byly a jsou skutečně kvalitní, ale bohužel hodně dlouho trvá jejich výroba a distribuce. Na jejich tvorbě pracujeme se společností Red Art. Jsou to Francouzi. Je potřeba k tomu ještě víc dodávat? Na všechno mají spoustu času. A navíc jsou permanentně na dovolené nebo stávkují.“

Situace se od srpna přeci jen lehce změnila, odměny jsou postupně rozesílány. Charles Cecil si tak mohl dovolit na začátku října oznámit práce na Broken Sword 2 – Dýmající zrcadlo: Reforged, které vyjdou i s českou lokalizací. Ale protože stále ještě nejsou rozeslané veškeré odměny, kickstarterová kampaň je stále ve stavu přípravy a přestože už na ní existuje odkaz, na své oficiální spuštění stále čeká.

„Kickstarterovou kampaň skutečně potřebujeme. Jsme závislí na finančním příspěvku od hráčů, protože si hry vydáváme sami. Není to jako za časů prvních čtyř dílů, kdy jsme měli vydavatele Virgin a THQ, kteří naše projekty financovali. Oba vydavatelé na našich hrách vydělali velké peníze, ale tehdy byly smlouvy nastavené tak, že drtivá většina zisku šla výhradně vydavatelům. Takže když se náš poslední vydavatel dostal do finančních potíží a řekl, že již další hru financovat nebude, byli jsme prakticky na pokraji bankrotu. Naštěstí se nám podařilo vytvořit mobilní verze původních dvou her, což nás finančně zachránilo a za pomoci kickstarteru jsme se mohli pustit do tvorby pátého dílu.“

Na remaster prvního Broken Swordu se v kickstarterové kampani podařilo vybrat více než 600 000 liber, ani tak to celkové náklady na vývoj remasteru nepokrylo. „Původně jsme chtěli hru vytvořit bez využití crowdfundingové kampaně, ale velmi záhy se ukázalo, že je to nereálné. Původně jsme totiž plánovali, že nám s tvorbou hodně pomůže umělá inteligence. Nakonec se ale ukázalo, jak naivní jsme byli. Výtvory stvořené umělou inteligencí byly absolutně neuspokojivé. Vůbec v ničem nám to nepomáhalo, spíš naopak. Byla to drahá chyba, která nás stála dost peněz a hodně času. Ale zase nás to nakoplo se do projektu vůbec pustit. Kdybychom dopředu věděli, že bude potřeba všechno dělat ručně a kolik to bude stát, tak bychom se do toho nikdy nepustili. Nakonec jsme si uvědomili, že bude potřeba všechno ručně překreslit do 4K. A to je pěkná piplačka jak časově, tak i finančně. Vezměte si, že první Broken Sword měl zhruba 30 000 snímků animací. Každý z nich zabere schopnému animátorovi zhruba hodinu práce. No a když si to spočítáme, 30 000 hodin krát řekněme 15 liber na hodinu, tak se dostaneme skoro na půl milionu liber jenom za sprity. Naštěstí se hra prodávala dobře, takže se veškerá naše práce zaplatila.“

S tím souvisí také práce na remasteru druhého dílu Broken Swordu. Originál tehdy vznikl pouhý rok po prvním díle, protože na ně tlačil vydavatel Virgin Interactive, který považoval adventury za mrtvý žánr. Tady dejme výjimečně slovo Cecilovu kolegovi Tony Warrinerovi, která pronesl pro Retro Gamer 6: „Přestože se PC verze BS1 prodávala dobře, Virgin už adventurám moc nevěřil. Na jednu stranu bylo BS1 slušně výdělečné, na druhou stranu bylo jasné, že tyto hry už se nestanou takovým megahitem, jako byl např. Command & Conquer. Tehdy měli vydavatelé mentalitu, že budou raději vyhazovat náhodně peníze s tím, že třeba narazí na hit, než aby podporovali hry, které mají zaručený výdělek, i když ne nijak závratný. Což ve své podstatě shrnuje hlavní problém adventur – prodávají se dobře, ale ne dostatečně na to, aby zaujaly bohaté vydavatele. Každopádně, BS1 byl hodně nákladný na výrobu a Virgin nám ukázal graf, kolik peněz ztratili a jak pokračování musí být vytvořené v polovičním čase a za poloviční peníze. Byly to hodně frustrující časy, protože jsme tvořili dobré hry, které měly pochvalné recenze a slušně se prodávaly, ale museli jsme žadonit doslova o každou libru na vývoj.“ K tomu už Charles Cecil aktuálně dodává: „Virgin Interactive doslova nenáviděli adventury, přestože byl Broken Sword 1 finančně úspěšný. Narovinu nám řekli, že Broken Sword 2 nechtějí. Musel jsem jít za šéfem Virginu Martinem Alperem a přesvědčit jej, že druhý díl dokážeme udělat za jediný rok. Jedině poté dal projektu zelenou.“

Dále už pokračuje Charles Cecil samostatně. „S Broken Sword 2 – Smoking Mirror: Reforged jsme se úplně vykašlali na umělou inteligenci a všechny kresby a animace tvoříme ručně. A jsem velice rád, že se nám podařilo dostat práci na grafice k některým lidem, kteří pracovali na původním Broken Swordu 2. Na originálním titulu v roce 1997 totiž pracovala společnost Fil-Cartoons, filipínská animátorská odnož slavného studia Hanna-Barbera. Tehdy to byla cesta, jak se vejít do poníženého budgetu. Za tu dobu se situace samozřejmě změnila a outsourcování v těchto exotických krajích už není tak finančně výhodné, jako bylo tehdy. Navíc ještě začínáme mít problém s nedostatkem animátorů. Každý, kdo teď vyjde z nějaké umělecké školy, tak se učí dělat ve 3D. My ale potřebujeme 2D animátory, což je něco úplně jiného. Každopádně jsem rád, že se nám podařilo spojit se se společností Friendly Foes, jenž také sídlí na Filipínách a dokonce má i několik zaměstnanců, kteří pracovali na původním originálu. Jsem velice nadšený z toho, jak se nám daří vrátit remasterované dvojce nový život. A jen pro zajímavost, dvojka měla 45 000 snímků. Tím, že byl originál tlačen časem i budgetem, tak zůstaly některé věci nedotažené. Hra třeba skoro vůbec neobsahovala zvukové efekty. Proto jsem potěšen, že tyto nedokonalosti můžeme v nové verzi napravit, když už nejsme tolik limitovaní časem. Navíc máme k dispozici skoro veškeré původní podklady, což u jedničky rozhodně nebylo. Také s dabingem to bude jednodušší, protože máme k dispozici originální nahrávky v mnohem lepší kvalitě, takže jejich restaurování bude mnohem snazší.“

Samozřejmě jsme se nemohli nezeptat ani na toužebně očekávaný Broken Sword 6: Parzival’s Stone, který nám byl představen na Gamescomu před dvěma lety. „Bohužel, Broken Sword 6 je momentálně u ledu. Když jsme oznamovali hru, měli jsme rozpracovaný příběh, měli jsme rozpracované postavy, napsané některé dialogy. Měli jsme na projekt sehnaného investora, který nám měl pomoci tuto hru vytvořit. Posléze však z celého projektu vycouval. Výhodou současného Revolutionu je to, že nejsme závislí na konkrétním vydavateli a můžeme si tvořit hry tak, jak chceme. Ale fungujeme na principu práce na jediném projektu zaráz. A ten nám musí vydělat dostatek prostředků, abychom se mohli pustit do dalšího projektu. Vezměte si, že tvorba úplně nové hry na úrovni, jakou si představujeme my i naši fanoušci, vyjde zhruba na 5 milionů liber. Je otázkou, kde a jak je můžeme sehnat. Do pokračování v tvorbě Broken Swordu 6 se tak nepustíme, dokud nebudeme vědět, jak to celé zafinancovat. Protože jinak by to mohlo pro naše studio dopadnout katastrofou.“

O tom, že je Broken Sword: Shadow of the Templars legendou adventurního žánru, není nejmenších pochyb. Ve své době šlo na poli adventu o zjevení, které potěšilo odlehčeným mysteriózním příběhem a zpracováním, které se spíše než soudobým hrám podobalo animovaným filmům. Byla to zkrátka prvotřídní hra, která zazářila v době, kdy to s adventurami ve světě začínalo jít z kopce.

Pro britskou společnost Revolution Software se jedná o nejdůležitější milník v jejich pětatřicetileté historii, a tak není divu, že se ke hře tu a tam vracejí. Remake „Director’s Cut“ z roku 2009 sice neudělal díru na PC, nicméně přivedl tuto legendární hru na mobilní telefony a na konzole Nintendo, čímž v dané době skomírající firmu de facto zachránil před krachem. No a nyní se Broken Sword vrací opět – jako předvoj šestého dílu série, kterého se dočkáme patrně na sklonku příštího roku.

Nová verze s podtitulem „Reforged“ se od rozšířené „Directors Cut“ verze vrací k původní verzi z roku 1996 co se příběhu a herní náplně týče a oproti původní hře nabízí v podstatě tři zásadní vylepšení:

• 1) Kompletně překreslenou grafiku ve 4K rozlišení,
• 2) Remasterovanou hudbu v maximální kvalitě,
• 3) Upravené rozhraní včetně sytému nápovědy.

Bohužel, a dovolím si začít negativy, hra kromě hudby nijak zásadně nevylepšuje zvukovou stránku, a tak si neužijeme ani lepších a bohatších ruchů prostředí, které by hra potřebovala jako sůl, a bohužel ani vyčištěného dabingu. Na tom sice je slyšet, že se tvůrci o upgrade snažili, ustrnuli však na půli cesty. To fakt zamrzí.

Druhým „nedostatkem“ je pak několik logických přešlapů v hratelnosti, v 90. letech běžných, ale dnes už těžce akceptovatelných. Jeden příklad za všechny: v Irsku je potřeba na jistou lokaci dopravit trochu vody. A ačkoliv je sklepení jednoho domu plné různých nádob a obalů, jediná možnost, jak vodu přepravit, je namáčet ručník, který navíc postupně vysychá. Je ovšem otázkou, nakolik by bylo rozumné, aby tvůrci do původních herních mechanik zasahovali, a zdali by tím nenatropili víc škody než užitku.

Jinak už je ale Reforged jedna velká paráda. Nově kolorované původní skicy vypadají fantasticky a na hru je radost pohledět. Právě díky tomu, že byly použity původní nákresy, má člověk pocit, že hra dnes vypadá přesně tak, jak si ji pamatuje z roku 1996. Stačí se však během hraní kdykoliv přepnout do původní grafiky (ano, tato funkce zde je) a okamžitě pochopí, že je na omylu. Ten rozdíl je propastný, a to nejen co se týče počtu detailů, ale také nasvícení jednotlivých lokací.

O filmové hudbě Barringtona Phelounga se nemá smysl zmiňovat, ta se stala ikonickou podobně jako titulní znělka z filmového Indiana Jonese, a nyní ve studiové kvalitě je zážitek se do ní zaposlouchat. Pozastavit se ale musím u inovovaného rozhraní. Měl jsem z něj zpočátku strach, protože to z původní hry mi přišlo ideální, nicméně ani toto mírně upravené mi nakonec nečinilo žádné problémy. Změny nejsou nijak drastické a navíc přibyla řada volitelných funkcí, které hraní zpříjemňují – ať už intuitivnější označování interaktivních objektů na obrazovce, čímž se eliminuje pixelhunting, nebo přítomnost třístupňové nápovědy. Hra také obsahuje dva předdefinované módy „Příběh“ a „Dobrodružství“, které upravují nastavení rozhraní a pomocných vychytávek tak, aby byl herní zážitek přizpůsoben jak těm, co touží po jednoduchosti, tak těm, co chtějí adventuru klasického ražení.

Broken Sword jde zkrátka s dobou a ukazuje se starému i novému publiku ve vynikajícím světle. Bohužel ne v tom nejlepším možném, protože v tom případě by tvůrci museli ještě více zapracovat na lepším ozvučení, ale na to, aby noví hráči poznali jeho krásu a my staří si příjemně zavzpomínali, to bohatě stačí. I po skoro 30ti letech tedy tato nesmrtelná legenda neztratila nic na své genialitě a půvabnosti.

Legendární adventura Broken Sword se po takřka třiceti letech od svého vydání dočkala poctivého remasteru. Ten kromě nádherné grafiky přináší i řadu usnadnění, která by původní dílo mělo zpřístupnit i novým generacím hráčů.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Zatímco se pomalu začínám stresovat z blížící se zkoušky dospělosti, na pulty trafik přichází výroční sté vydání časopisu Level, které v příloze servíruje první dva díly už tehdy kultovní adventurní série Broken Sword. Stálo mnoho přemáhání nechat disky zabalené v igelitu a místo toho se trápit ruchovci, lumírovci a dalšími důstojnými starci, kterými se v nás tehdy povinné školní osnovy snažily zadupat veškerou lásku ke čtení. O to lákavější ale byla odměna – s maturitou v kapse a schválenou přihláškou na vysokou školu jsem prožil naprosto ideální bezstarostné léto.

Tehdy bohužel nebyl Twitter, aby mi nějaký samozvaný expert poradil, že mám dělat alespoň dvanáctky denně a všechny výdělky ukládat na nejlépe úročený účet, abych si dnes mohl koupit investiční byt. Našel jsem si proto jen brigádu, která stačila akorát k tomu, abych obrážel hudební festivaly a občas mohl i pozvat nějakou holku na pivo. Alespoň mi ale zbyl čas i na dohrání obou Broken Swordů…

Pokud právě kontrolujete, jestli jste se náhodou neocitli na osobním blogu, neodcházejte, tohle ještě bude opravdová recenze. Bez nostalgického vzpomínání a vysvětlení dobového kontextu je ovšem psaní o Broken Swordu nemožné. Při veškeré úctě k žánru adventur dnes tento rozjímavý kousek působí stejně svěže jako filmy pro pamětníky s Vlastou Burianem.

Platí to už o samotném scénáři, který je vyloženě naivní. Ovšem sympaticky naivní, nutno říct, jako třeba rané filmy s Indiana Jonesem z poloviny 80. let. Hrajeme za nezávislého novináře George, který se shodou okolností namočí do pořádného dobrodružství. Události ho nakonec zavanou do mnoha exotických lokací, kde bude pátrat po odkazu templářského řádu. Ale pozor, i když se hra netváří smrtelně vážně a pracuje s nadsázkou, příběh je promyšlený do nejmenších detailů, ostatně doporučuji na toto téma náš loňský rozhovor s režisérem Charlesem Cecilem.

 

 

 

 

 

Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

Broken Sword: The Shadow of the Templars je jednou z nejikoničtějších adventur, jaké kdy spatřily světlo světa. Stál za ním britský tým Revolution Software pod vedením charismatického Charlese Cecila, kteří posléze vytvořili i několik pokračování. V roce 2009 také vyšel remake s podtitulem Director’s Cut, který se ale hrubě nepovedl. Hra byla uzpůsobena hlavně mobilním platformám, přidaný obsah přinesl spíše nudu a naopak byla řada scén na sílu vyřazena či poupravena. Sám Charles Cecil si byl vědom špatného výsledku i velké kritiky a tak se rozhodl, že vytvoří plnohodnotný remake původního originálu, kterým by tento skvost přiblížil novým hráčům.

Vydání verze nesoucí celý název Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged bylo oznámeno v loňském roce na Gamescomu, společně s přípravou šestého dílu, jenž ponese podtitul Parzival’s Stone. První na řadu ale měl přijít remake původního titulu, což se také dnes stalo, byť s půlročním zpožděním. Co nám tedy nový titul přináší?

Přináší legendární dobrodružství amerického cestovatele George Stobbarta a francouzské novinářky Nicole Collardové. Jejich životy změní jedna podzimní návštěva pařížské kavárny, po jejímž výbuchu se rozebíhá napínavý příběh točící se kolem templářů, který zavede hráče do různých koutů světa. Příběh i vyprávění jsou v drtivé většině podobné původnímu velmi kvalitnímu originálu a jen v některých místech udělali tvůrci drobné úpravy, čímž ještě vylepšili konečný výsledek.

Tou nejzásadnější změnou oproti originálu je ale technické zpracování. Všechno je totiž převedeno do 4K rozlišení. Tvůrcům se podařilo najít v archivu původní originální kresby tužkou, které byly znovu naskenované a ručně překreslené do vyššího rozlišení. Totéž lze pak říci i o animacích, pro které byla použita umělá inteligence, hlavně co se týká animací těla. O obličej a další detaily se pak už postarali hlavně lidští umělci. Výsledek je skutečně úchvatný a obrázky i animace jsou na špičkové úrovni. To je možné porovnat s originální verzí hry, která je kdykoliv během hraní k dispozici a je možné se k ní dostat stiskem jednoho jediného tlačítka. Díky tomu je možné poznat, kolik práce si s tím tvůrci museli dát. A je také možnost vidět, že se tvůrci úplně do puntíku nedrželi původní verze hry a v některých místech udělali větší či menší změny. Jako kánon totiž zvolili již zmíněné původní ruční kresby. Asi nejznámější změnou je socha v muzeu v Paříži, jenž představuje sfingu namísto původně použité hinduistické bohyně. Konkrétně tato úprava odpovídá původnímu originálnímu nákresu, který byl do hry posléze změněn. Sám Cecil prozradil, že řada těchto drobných změn byla tehdy provedena z technických a časových důvodů. A nyní nastal správný čas tato místa vyleštit k původně plánované dokonalosti. Je ale pravdou, že v některých obrazovkách jsou zásahy citelnější, hlavně co se odstínu a celkového barevného vyznění obrazu týká. Je pak už na hráčích samotných, zda se jim více zamlouvá původní atmosféra či ta nová.

Změnou samozřejmě musel projít také interface, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že hra vychází také na konzole a později i switch. Pořád se hra nejlépe hraje s klasickou myší. Nehrál jsem hru s ovladačem, ale i na ně bylo myšleno a je pro ně optimalizovaná. Každopádně v případě interface tvůrci rozjeli vlastní iniciativu naplno a nabídli hráčům spoustu možností, jak si vše přizpůsobit. Můžete si zvolit, zda bude použitý původní pixelovatý font titulků či nový uhlazenější, jakou bude mít velikost, jestli se budou barevně odlišovat podle toho, kdo mluví či zda se budou jako v původní hře ukazovat u jednotlivých postav či jen na spodu obrazovky, jak známe z titulků u filmu. Stejně tak si můžete zvolit, jestli budou rozhovory plynule navazovat či bude potřeba jednotlivé kroky odkliknout myší, zda bude použit originální či nový kurzor apod. Těch variant je skutečně velká spousta a každý si tak může zvolit pro něj nejvhodnější variantu. Samozřejmě došlo i ke zjednodušení ovládání a hratelnosti směrem k mladší generaci. Takže můžou být odstraněny ikony již neaktivních témat při rozhovorech, můžou být zapnuté animované značky na aktivních objektech blízko kurzoru, který k nim může být magneticky přitahován, dvojklikem se dá odejít okamžitě do další obrazovky bez nutnosti, aby tam postava došla. A samozřejmě tu máme i nutnou nápovědu, která je vyřešena efektním způsobem, kdy se vždy objeví základní nápověda, co je potřeba udělat. K dalšímu kroku nápovědy se pak dá dostat až po určitém čase, jenž lze také nastavit. Pro úplné začátečníky je tu také jednoduchá výuka, jak se vše ovládá. I zde je možnost všechny tyto vymoženosti zapnout nebo vypnout, vše dle libosti hráče. Kdo by se nechtěl patlat ve všech těchto variantách, k dispozici jsou také dvě základní předvolby: klasika nebo příběh.

Když už jsme se zmínili o grafice, je potřeba říci si také něco o zvucích a hudbě. Tvůrci měli k dispozici všechny původně nahrané soubory, které byly do originální hry resamplovány na nižší kvalitu kvůli úspoře místa. To tentokrát nebylo potřeba a tak si můžeme poslechnout kompletní dabing v původní kvalitě, tak jak byl tehdy nahrán. A dokonce můžeme slyšet i několik replik, které se tehdy nahrály a ve hře nepoužily. Charles Cecil se rozhodl tyto soubory použít a do příběhu implementovat. I tyto pasáže však ve hře můžete či nemusíte mít, i na to je v nastavení připravena jedna kolonka. Její název zní bonusový obsah, ale jedná se ve velké většině případů o drobnosti, kterých si všimnou jen skuteční znalci předlohy. Asi nejvýraznější změnou je možnost projít se po Marquetově pokoji v nemocnici, jinak jde skutečně o drobnosti jako přidanou krysu ve stokách či novinový článek o Peagramovi. A když už jsme mluvili o dabingu, je potřeba zmínit také hudbu. I u ní totiž byly použity původní orchestrální nahrávky uznávaného australského skladatele Barringtona Phelounga a implementovány v nejvyšší dostupné kvalitě.

A když už jsme byli u dabingu, je nutné zmínit také českou lokalizaci. Tu pro původní verzi vytvořil Karel Taufman, někdejší redaktor časopisu Excalibur. S jeho svolením se překladu ujal Petr „BigPeter“ Ticháček, který se původní verzí nechal inspirovat, ve finále se ale jedná o úplně nový překlad, který ještě více zdůrazňuje charaktery postav. Ošemetné je v tomhle hlavně Irsko, kde je potřeba použít jiný dialekt, aby se zdůraznila odlišnost mnohdy nesrozumitelné irštiny od angličtiny. Nakonec byl použitý „umělý“ jazyk podobný tomu, jenž byl použitý v legendární české komedii Tajemství hradu v Karpatech. A je samozřejmě potěšitelné, že česká verze nebude k dispozici jen ve verzi pro PC, ale také pro konzole a switch.

Remake původního Broken Swordu se skutečně podařil. Tvůrci dokázali převést celou hru do moderního hávu, aniž by ztratila původní glanc a ještě ji vyleštili do alabastrova. Je otázkou, kolik nových hráčů si dokáže získat, pamětníci si ale určitě rádi zavzpomínají. A je na čase, aby se Cecil se svým týmem naplno vrhnul na šestý díl. Už se nemůžeme dočkat.

 

Sotva jsme na Gamescomu stanuli v jedněch ze dveří obřího stánku United Kingdom Interactive Entertainment, na kterých byl připevněn plakát s nezaměnitelným logem firmy Revolution Software, vítal nás z nitra malé místnůstky usměvavý a přátelský obličej sira Charlese Cecila – člověka, který je v herním byznysu už přes pětatřicet let a platí v pravém slova smyslu za legendu.

Ještě před zahájením Gamescomu se nám zmínil, že na veletrhu uskuteční „velké oznámení“, a hned ve dveřích bylo z vylepených plakátů zřejmé, o co půjde – o zbrusu nový přírůstek do série Broken Sword.

Měli jsme na Charlese připravenu celou řadu otázek, ale ty všechny vzaly za své, neb téma rozhovoru bylo oznámením pokračování věhlasné série jednoznačně předurčeno a Charles patří k lidem, kteří když se rozpovídají, je extrémně těžké – ne-li nemožné – je zastavit. Což ovšem v jeho případě není na škodu, protože člověk, který má co říct a vše vypráví s nesmírným entusiasmem, se poslouchá zatraceně dobře.

Charles Cecil spolu se svojí ženou Noirin Carmody a madame Coquet v Montséguru

 

„Snad se mnou budete souhlasit, že třímáme v rukou v herním průmyslu výjimečný odkaz,“ započal Charles prezentaci svých nových projektů. „Každou chvíli dostáváme mail od někoho, kdo se s námi podělí o svůj osobní příběh spojený s Broken Swordem – třeba nedávno od mladého muže, kterému v roce 1996 koupila původní Broken Sword jeho babička a společně pak nad hrou strávili spoustu krásných chvil. Dnes už jeho babička nežije, ale pokaždé, když zaslechne zmínku o Broken Swordu, tak si na ni s láskou vzpomene. A podobné příběhy slýcháme skoro dennodenně.“ S čímž nelze než souhlasit – sám mám se hrou spojen podobný zážitek, který zůstane navždy uchován v mé paměti.

Hnán energií z těchto osobních příběhů hodlá Charles v roce 2024 vynést Broken Sword znovu na videoherní piedestal a tvrdí, že ví, jak toho s úspěchem dosáhnout. „Dlouho jsme se zabývali otázkou: jsou naše hry vhodné i pro aktuální mladé publikum, nebo pouze pro nás, co máme na adventury vzpomínky z mládí? A jsem přesvědčen, že prostor pro adventury tady stále je. Pouze nadešel čas přetvořit Broken Sword pro novou generaci. A nejen Broken Sword, ale celý žánr adventur. Pro vyprávění bohatých příběhů je totiž ideální. Lidé si na všechno, co v adventurách zažili, neskutečně dlouho pamatují, což třeba pro hry typu Call of Duty neplatí. A na to jsem setsakramentsky hrdý.“

Jedním z problémů, které Charles v přístupnosti adventur mladšímu publiku vidí, je jejich komplikovanost. Má za to, že když žánrem nepolíbenému člověku naservírujete klasickou point & click adventuru, je dotyčný zmaten složitým rozhraním a nepochopitelnými úkoly. Prostě se věcmi, kterým nerozumí, odmítne zabývat, a s hraním skončí. „Lidé chtějí adventury hrát a ne se věčně někde zasekávat,“ tvrdí doslova. „Proto do naší připravované hry implementujeme tzv. příběhový mód, který obsahuje drobné automatické nápovědy a naznačuje hráči, kam má jít nebo čím se má zabývat. Hru si tak užijí všichni – i ti, kteří se odmítají trápit řešením složitějších hádanek.“

Vraťme se však ke konkrétním plánům Revolution Software, jak sérii Broken Sword a potažmo adventury jako celek zpřístupnit novému publiku. Celý proces chtějí odstartovat vydáním remasterované verze prvního dílu série Broken Sword: Shadow of the Templars pro všechny hlavní platformy s moderní a skutečně přenádhernou 4K grafikou. Té byli schopni docílit naskenováním původních artworků, jejichž většinu se Charlesovi podařilo dohledat a zachránit, a aplikací umělé inteligence, která pomohla také vyčistit původní dabing a hudební doprovod.

Charles Cecil spolu s režisérem Richardem Stanleym a čarodějem Uranim

 

„Není to tak, že by umělá inteligence odvedla všechnu práci za nás, to ani omylem,“ vysvětluje Charles. „Pouze nám pomohla upscalovat původní grafiku a animace do 4K rozlišení a naši grafici pak dotvořili a upravili všechny nezbytné detaily.“ Hra bude navíc obsahovat funkci okamžitého přepínání mezi novou a původní verzí hry, takže pamětníci si mohou kdykoliv připomenout původní retro „feel“ a porovnat jej s novou 4K podobou hry. Připomněli jsme Charlesovi, že se stejnou funkcí přišel již před lety remake Monkey Islandu. „Ten však kompletně změnil grafický styl původní hry, což bylo podle mého názoru katastroficky špatné rozhodnutí,“ kontroval britský vývojář. „Zatímco oni investovali obrovské množství peněz – které my mimochodem nemáme – do grafiky, my se soustředíme primárně na vylepšení uživatelského rozhraní do třetího rozměru.“

Otočme však nyní list a zaměřme se na připravovaný nový přírůstek série – hru Broken Sword: Parzivals Stone. Charles se samozřejmě podrobně zmínil o technické stránce projektu, tedy že hra bude plně ve 3D, ale s ručně malovanými texturami, aby si udržela vizuální styl pátého dílu a přitom tvůrcům poskytla všechny možnosti a privilegia třetího rozměru. To však během našeho setkání nebylo až tak podstatné. Důležité, ba přímo fascinující bylo, když se Charles rozpovídal o pozadí jejího příběhu.

„Už Broken Sword 5 nakousl tematiku hnutí katarů a právě ti budou středobodem šestého dílu, protože jejich historie musí člověka nutně nadchnout,“ popisoval Charles pozadí zápletky s až dětsky rozzářenýma očima. „Víte, teď bych se nerad někoho dotkl, ale křesťanské náboženství jako takové vlastně nedává žádný smysl. Musíte mu prostě věřit, protože když se začnete ptát, jeho logika se rozpadne jako domeček z karet,“ podotýká Charles.

„Všechno však najednou dává smysl v momentě, kdy si vyhledáte podrobnosti o gnosticích, mezi které patřila také Máří Magdalena. Ti věřili v rovnoprávnost mužů a žen, v upřímnost a ve zkorumpovanost římskokatolické církve. Kataři, což byla odnož gnostiků, si zakládali na chudobě a diverzitě. Patřili mezi ně nejen křesťané, ale i židé nebo muslimové, a všichni koexistovali bok po boku, bez konfliktů, a získávali si stále větší a větší náklonnost prostého lidu. Což se katolické severní Evropě, potažmo Francii, samozřejmě ani za mák nezamlouvalo. A nelíbilo se to hlavně papeži, který měl obavy o budoucnost římskokatolické církve. Vše nakonec dospělo do stavu, kdy francouzský král a papež Innocenc III. zorganizovali křížové výpravy, které s cílem vymýtit katary připravily o život miliony lidí na jihozápadě Francie,“ vysvětluje.

„Všechno začalo v roce 1209 útokem na francouzské město Béziers, ve kterém žilo 90 % římských katolíků a pouze 10% katarů. Papež tehdy přikázal zabít všechny – se slovy, že Bůh pozná a ušetří své pravé stoupence. Nakonec padlo celé město a s ním přišlo o život i jeho 30 tisíc obyvatel. A to byl teprve začátek,“ vypočítává Charles.

Křížové tažení trvalo mnoho let a kataři byli nakonec definitivně rozprášeni v roce 1244 právě na hradě Montségur, kam nás zavede příběh Broken Sword: Parzival’s Stone. À propos, když jsme u toho kamenu. Hrad Montségur je údajně posledním známým úkrytem Svatého grálu. Ten je podle jedné legendy, kterou se inspiroval například i legendární film Indiana Jones a poslední křížová výprava, popisován jako pohár, z něhož Ježíš pil při poslední večeři. Jiná legenda ovšem tvrdí, že se jedná o černý kámen, který za určitých okolností dokáže krvácet.

Kamenný pentagram v katarské jeskyni – nalevo Otto Rahn a napravo Charles Cecil

 

Charles se svojí ženou Noirin poprvé navštívili Montségur zhruba před dvaceti lety a okamžitě na ně dýchl genius loci onoho tajuplného místa – místa nasyceného krvavou historií. „V městečku byl jediný hotel a k naší smůle plně obsazený,“ vzpomíná Charles. „Najednou však na nás z okna vedlejšího domu zavolala nějaká žena: Hledáte ubytování? A my řekli – ano! A pozvala nás dál. Jmenovala se Madame Coquet a když jsme vešli do jejího penzionu, jako bychom se vrátili do 30. let minulého století. V tom domě se zastavil čas. A nejen ten. Znáte Umberta Eca? Když sbíral podklady pro Foucaultovo kyvadlo, hádejte, kde v Montséguru bydlel. U Madame Coquet. Nebo Otto Rahn. Ve 30. letech byl naprosto posedlý myšlenkou, že svatý grál se skrývá na hradě Montségur. O jeho výzkumu se dozvěděl šéf jednotek SS Heinrich Himmler, a jelikož byl fascinován okultismem, najal si Rahna, aby pokračoval ve výzkumu a hledání svatého grálu ve prospěch nacistického Německa. No a kde myslíte, že Rahn v Montséguru bydlel? Ano, u madame Coquet – která si na něj velmi dobře pamatovala, přestože jí v té době bylo pouhých 5 let. To místo bylo zkrátka protkáno historií a tajemnem. Byl to pro mne nepopsatelný zdroj inspirace.“

Charles Montségur navštívil několikrát, mimo jiné i se svým přítelem Richardem Stanleym, filmovým scenáristou a režisérem (např. lovecraftovský horor Barva z vesmíru z roku 2019), který v oblasti trvale žije a sám natočil dokument o Otto Rahnovi s názvem The Secret Glory. A právě v jeho přítomnosti zažil v horách francouzského venkova ten nejsilnější moment ze všech.

„Richard se zná s jistým Uranim, který o sobě tvrdí, že je Čarodějem řeky barev. Byl to profesionální čaroděj, který žije jako poustevník v prasečinci – a to doslova. A tenhle čaroděj nás vzal do staré katarské jeskyně. Postupovali jsme jejími uzounkými chodbami hlouběji a hlouběji do nitra země, což bylo od nás krajně nezodpovědné, to dnes přiznávám. Nicméně procházeli jsme místy, které před stoletím zkoumal Otto Rahn, a došli jsme až k rezavé železné bráně, ve které byl malý otvor, vedoucí někam do neznáma. Čaroděj řekl, ať do něj strčím ruku. S obavami jsem to udělal a k mému úžasu nahmatal nějaký mechanismus – přesně jako George Stobbart v prvním Broken Swordu! Dál už jsme se bohužel nedostali, ale v té jeskyni jsem objevil něco mnohem cennějšího: tohle!“

V tento moment nás všechny, kdo jsme v místnosti seděli, Charles doslova zmrazil a šokoval. Uprostřed vyprávění vytáhl z náprsní kapsy dva malé černé kamínky, naslinil je a začal je o sebe třít. Když nám je po pár sekundách ukázal, zřetelně jsme viděli, jak kameny pouští sytě rudou barvu. Jak „krvácejí.“ „Vidíte?“ pronesl Charles tajemně. „To, co držím v ruce, je podle legendy svatý grál. Respektive jeho malá část.“

Krvácející kamínek z katarské jeskyně v rukou Charlese Cecila

 

Ten okamžik byl fascinující. Bez váhání a podezření, co za trik si na nás mohl připravit, jsme propadli síle okamžiku a nadšeně hltali všechna jeho další slova o věcech, které nečekaně nabývají na uvěřitelnosti v okamžiku, kde si o nich začnete zjišťovat detaily na internetu.

„Představte si mentalitu středověkého člověka,“ pokračoval Charles. „Představte si, jak asi přemýšleli, když tyto krvácející kameny spatřili. Musel to pro ně být naprosto ohromující úkaz. A já věřím, že ve všech těch legendách je ukryta spousta pravdy. Zbývá jen odhalit, v čem konkrétně. Zcela jistě v tom, že Máří Magdalena napsala v 1. století vlastní evangelium, které římskokatolická církev zavrhla. To je fakt. Že byla papežem označena za běhnu, přestože podle jiných zapovězených evangelií měla s Ježíšem blízký, snad i milenecký vztah. A že byli ve 13. století křižáky zavražděny miliony lidí jen proto, aby tato pravda nevyšla najevo. O tom všem bude Broken Sword: Parzivals Stone. A to všechno věřím, že si dokážou naplno užít i současní mladí hráči. Že znovu objeví žánr adventur. Že si uvaří čaj nebo kakao, udělají si pohodlí a začnou Broken Sword hrát – ať už jako plnohodnotnou adventuru nebo jako silný interaktivní příběh.“

Nakolik se myšlenka a přání Charlese Cecila setká s realitou, zjistíme na jaře 2024, v případě Broken Sword: Shadow of the Templars ReforgedD a koncem téhož roku či v roce následném v případě nového titulu Broken Sword: Parzivals Stone. Ten je ve vývoji již více než dva roky a Charles nás ujistil, že na jeho dokončení mají zaplaťpánbůh dostatek financí a nemusí se – tak jako kdysi – strachovat o každou libru nebo spouštět záchranný Kickstarter. „Nejsme bohatí, nikdy jsme nebyli a ani nikdy nebudeme,“ uzavírá své vyprávění Charles. „Nicméně bankrot, kterému jsme byli před nějakými dvaceti lety velmi, velmi blízko, je pro nás dávno zažehnanou minulostí, z čehož mám pochopitelně velkou radost.“

 

Kompletní článek vyšel na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

Oficiálního oznámení jsme se dočkali až během večerního Microsoft Xbox Showcase, my šťastnější jsme to po osobní schůzce s Charlesem Cecilem věděli již o pár hodin dřív. Už když jsme vyráželi do Kolína nad Rýnem na herní veletrh Gamescom, tak jsme věděli, že šéf týmu Revolution Software chystá velké oznámení. Tajně jsme doufali, že by mohlo jít o šestý díl Broken Swordu. Nakonec jsme se dočkali oznámení dokonce dvou her – již zmiňovaného šestého pokračování a také nového remasteru prvního dílu. Vezměme to tedy postupně.

Broken Sword 6: Parzival’s Stone

Podobně jako v předchozích dílech se i tentokrát vydávají George Stobbart a Nicole Collard na dobrodružnou výpravu za historií protkaným tajemstvím. Jak již napovídá podtitul, budeme se zajímat o dávné historické události spojené s Parzivalem, jehož sice v pozdější době proslavil Richard Wagner svou stejnojmennou operou, na světlo světa jej však vynesl nejspíš na začátku třináctého století německý spisovatel Wolfram von Eschenbach ve své středověké epické básni Parzival. V ní se opírá o artušovskou legendu o hledání svatého grálu, přičemž původním zdrojem, ze kterého von Eschenbach čerpal, by mohly být orientální písně či eposy sahající až do dob krále Šalamouna. A jak napovídají úvodní záběry z představení hry, zavítáme také na francouzský hrad Montségur, jedno ze starých katarských sídel, kde by podle pověsti mohl být ukrytý samotný grál. A mohla by tato zřícenina na francouzské straně Pyrenejí být právě oním tajemným hradem zmíněným v Parzivalovi pod staroněmeckým názvem Munsalväsche? Tak či tak nás čeká napínavé dobrodružství po honbě za místem, kde by mohl být ukrytý svatý grál. Ovšem možná ne v takové podobě, jaký bychom čekali… Při pátrání po tajemném prastarém manuscriptu samozřejmě nebudeme sami, půjdou po něm i další badatelé a to vše zaobalené v příběhu plném konspiračních teorií, nacistických lovců pokladů, vládních agentů, nadnárodních energetických korporací, starověké historie i kvantové fyziky.

Hra je zatím ve vývoji dva roky a přesné datum vydání ještě nebylo stanoveno. V rozhovoru s Charlesem Cecilem jsme si dělali srandu, že to bude přesně za dva roky – stejně jako u posledního dílu oznamuje vydání na Gamescomu, takže se za dva roky uvidíme u dokončeného díla.

Každopádně nepůjde o VR hru, jak strašily v minulých měsících zvěsti na internetu, ale o klasickou point and click adventuru. Nebude ale až tak úplně v klasickém 2D, sám Charles tuto technologii nazývá „super 2D“. Vše bude napasováno na klasická ručně namalovaná pozadí i postavy, na což ale bude použita 3D geometrie, jenž i ve vysokém rozlišení přinese potřebnou flexibilitu pro vytvoření správného filmového zážitku, který je možný právě jen ve 3D. Sami jsme zvědavi, jak to s touto technologií dopadne, ve zveřejněném úvodním traileru však vypadá více než dobře.

Broken Sword: Shadow of the Templars: Reforged

Druhou oznámenou hrou se stal Broken Sword: Shadow of the Templars: Reforged, tedy remake původního prvního dílu, který vyšel před sedmadvaceti lety a započal historii úžasné adventurní série jménem Broken Sword. Právě díky době svého vzniku je v současné době obtížné hru spustit na moderních počítačích, navíc jen v původním malém rozlišení. Nepovedený Director’s Cut sice před pár lety pomohl přivést hru kromě moderních počítačů i na tablety a mobilní telefony, znalce originálu však hodně zklamal. Nemá cenu popisovat, co vše bylo v původním remaku špatně, to si ostatně můžete přečíst v samotné recenzi. I Charles Cecil není se stavem spokojený a tak se rozhodl pro remaster původního díla, které převede do 4K. Můžeme tedy potvrdit, že půjde o předělávku toho správného originálního Broken Swordu: The Shadow of the Templars. Podařilo se zajistit drtivou většinu originálních kreseb, které byly znovu naskenovány a převedeny do vyššího rozlišení. Při převodu animací do vyššího rozlišení bylo použito pomoci umělé inteligence, která u postav pomohla s animacemi těla, přičemž o obličej a detailní výrazivo se postarali lidští umělci. Z této verze jsme měli možnost vidět i kousek hratelné ukázky a nutno přiznat, že i když atmosféra pixelované grafiky trochu chyběla, staré známé lokace ve 4K vypadají skutečně úchvatně. A Charles Cecil je dost velký puntičkář, aby byly všechny detaily dotaženy do konce. Ve hře bude navíc kdykoliv možné přepnout jedním tlačítkem do původní originální grafiky. Zatímco hudba a zvuky budou pokud možno co nejlépe vylepšeny na současný kvalitativní standard, pro dabing budou použity původní originální samply známých herců. Zde bude potřeba počítat s horší kvalitou, převod pomocí umělé inteligence na lepší kvalitu by nedopadl dobře a předabování postav nepřipadá v úvahu. Remaku původního Broken Swordu bychom se měli dočkat v první čtvrtině příštího roku.

Společně s Charlesem Cecilem jsme strávili necelou hodinku zajímavého rozhovoru. Jeho obsah vám přineseme v následujících dnech.

• autor: Revolution Software
• distributor: Revolution Software
• platformy: PC, PS5, XBox One, XBox Series
• subžánry: 2,5D, dobrodružná, point-and-click
• rok výroby: 2024
• čeština: ano (oficiální)
• steam: odkaz
• oficiální stránky hry: https://revolution.co.uk/games_catalog/broken-sword-1/

Petr „Pluto“ Linhart

Remake původního Broken Swordu se skutečně podařil. Tvůrci dokázali převést celou hru do moderního hávu, aniž by ztratila původní glanc a ještě ji vyleštili do alabastrova. Je otázkou, kolik nových hráčů si dokáže získat, pamětníci si ale určitě rádi zavzpomínají.

Petr „BigPeter“ Ticháček

Broken Sword jde zkrátka s dobou a ukazuje se starému i novému publiku ve vynikajícím světle. Bohužel ne v tom nejlepším možném, protože v tom případě by tvůrci museli ještě více zapracovat na lepším ozvučení, ale na to, aby noví hráči poznali jeho krásu a my staří si příjemně zavzpomínali, to bohatě stačí. I po skoro 30ti letech tedy tato nesmrtelná legenda neztratila nic na své genialitě a půvabnosti.

Jan Srp

Sice musím říct, že už mě ty neustále remastery a remaky nudí, pokud ale vezmu jeho samotnou existenci na milost, Broken Sword jednoduše nemohl být zmodernizován lépe.

Level

Score

Excalibur

Games

Bonusweb

Adventuregamers

AG Hotspot

Just Adventure

Adventure Classic

Adventure Corner

Adventure-Treff

Vortex

Sector SK

Som Hráč SK

Konzolista

Xboxweb

Poggers

Eurogamer

Mrakoplash Games

Články o hře: