RECENZE: Brothers: A Tale of Two Sons

Petr Linhart — Thu, 25 Jan 2024 11:00:18 +0000

Přiznávám se, že jsem se Brothers: A Tale of Two Sons hodně dlouho vyhýbal. Hra byla sice všude proklamovaná jako adventura, ale ukázky jasně naznačovaly namixování žánrů s plošinovkou. Přesto jsem se do tohoto unikátního díla nakonec přeci jen pustil a rozhodně toho nelituju. Nejde totiž v žádném případě o plošinovku, ale primárně opravdu o adventuru a řešení logických puzzlů. Tou největší a nejzásadnější výhodou oproti jiným mixům těchto žánrů jako třeba Little Nightmares je skutečnost, že se prakticky vůbec nestaráte o skákání. Tedy skákání mezi plošinkama jak bývá obvyklé u tohoto typu her, v rámci jednotlivých puzzlů i na nějaké ty akčnější skákací či houpací pasáže dojde, ale přesně to zapadá do celého konceptu hry a zážitek to v žádném případě nekazí.

A zážitek je to, oč tu jde na prvním místě. Příběh začíná hodně smutně – malý hošík klečí nad hrobem své matky, která se utopila v bouři při společné vyjížďce na lodi. Tu přibíhá starší bratr s další děsivou zprávou – jejich otec je vážně nemocen. Po převozu k místnímu léčiteli se dozvídají, že jedinou šancí, jak jejich otce zachránit, je přinést živou vodu ze studánky u tajemného stromu života. A tím začíná neuvěřitelně napínavé dobrodružství.

Už epický úvod naznačil filmové kořeny hlavního autora celého projektu Josefa Farese. Vše je přesně takové, jaké má po stránce výpravy být – detailní kamera, precizní střih, do toho hraje ambientní hudba – prostě parádní, i když trochu temná atmosféra, zkrátka jako vyšitá. A ve stejném duchu se pak nese celý příběh, ve kterém oba bratři společnými silami putují za nalezením tajemného stromu. A tím se dostáváme k hlavní unikátnosti celého projektu – jedná se o kooperativní adventuru, kterou ale hraje jen jeden člověk! Ano, hráč v této hře ovládá obě dvě hlavní postavy. A to buď prostřednictvím ovladače, bez nejmenších problémů se však dá hra odehrát i na klávesnici. A je už pak jedno, jestli bojujete s koordinací ovládání pomocí páček a tlačítek a nebo jednotlivých kláves na klávesnici. Jak už to tak u kooperativních her bývá, obě postavy totiž musí vzájemně spolupracovat. Některé činnosti zvládne jen starší ze sourozenecké dvojice, jiné zase jen mladší. V jiných případech zase musí oba dva spolupracovat, aby dosáhli kýženého cíle. A o spolupráci obou postav je to zde především – levou rukou ovládáte staršího bratra, pravou rukou toho mladšího. Hra váš pomalými krůčky sbližuje s oběma bratry a prohlubuje vztah nejen mezi nimi samotnými, ale i mezi jednotlivými postavami a hráčem.

Obě postavy pak prochází koridorovou cestou do nejmenších detailů propracovaným světem. Při tomto procházení různorodou krajinou se vůbec nemusíte bát, že byste někde spadli nebo špatně doskočili – na většinu míst, kam se dá doskočit nebo jednoduše vylézt, tak tyto činnosti postavičky provedou samy o sobě. Pokaždé se tímto způsobem dostanete do lokace, kterou je potřeba nějakým logickým puzzlem vyřešit, abyste se posunuli dál. A tyto puzzly jsou hodně variabilní – je potřeba někde vylézt, je potřeba pořezat strom pomocí pily vzájemnou spoluprací obou postav, spustit padací most apod. Opravdu jsou tyto situace hodně různorodé a přestože je jinak cesta i příběh striktně lineární, společně se správně načasovanou změnou prostředí hráče neustále nutí posouvat se vpřed. Navíc se objevují i některé prostory či činnosti, které je možné udělat nepovinně. V rámci puzzlů se, hlavně v pokročilejší fázi, dostaneme do situace, kdy může i jedna z postav zemřít a ukončit tím hru – většinou proto, že nezvládnete vlastní koordinaci prstů a pustíte se v situaci, kdy se má hlavní postava něčeho držet případně vás zahubí některý z jiných tvorů. V žádném z případů ale nejde o akční prvky jako takové, ale spíš jen o nesplnění striktně logického úkolu. A to je věc, která se mi na této hře skutečně hodně líbí.

Celou dobrodružnou výpravu podnikáte zvláštním světem inspirovaným severskou mytologií, ve kterém žijí nejen lidé a zvířata, ale také obři a jiné bájné postavy. To vše ve skutečně líbivém grafickém zpracování včetně detailních a propracovaných animací. Po celou dobu musí být na obrazovce obě hlavní postavy, takže dle toho, jak se jednotlivé postavičky od sebe vzdalují a přibližují, stejným způsobem se pak chová i zoomování kamery. Touto kamerou je pak možné na řadě lokací rotovat, což ještě více umocní možnost kochat se nádherně vymodelovanou přírodou celého širého okolí. Do toho je samozřejmě nutné připočítat skutečně zdařilou atmosférickou hudbu, kterou doplňují i parádně provedené zvukové efekty. Hra obsahuje i jednoduchý dabing, všechny postavy však ve hře mluví zvláštní hatmatilkou, která mi připomínala slavnou dadštinu Horníčka a Svitáčka. Je to ale jen formalita, celý příběh je stavěný a vyprávěný tak, aby mu bylo možné porozumět bez jediného srozumitelného slova, vše jen prostřednictvím gest, způsobu mluvy a jejího zabarvení. A funguje to skutečně přesně takovým způsobem, jak to autoři zamýšleli.

Je pravdou, že směrem k závěru už začíná těch akčnějších pasáží přibývat a občas mohou být i lehce frustrující, nikdy to ale nepřesáhne tu správnou mez. Celkově je totiž obtížnost hodně jednoduchá a není moc příležitostí, kde byste se mohli zaseknout. Jenže tento plynulý příběhový tok pomáhá k tomu, že se neustále posouváte dál a nikde se nestihne dostavit nuda. Největší slabinou celé hry je tak vlastně hlavně její celková krátkost – tím, jak je hra přímočará a nikde se extrémně nezasekává, dá se dohrát v řádu malých jednotek hodin. Zato je tento krátký čas dosyta naplněný atmosférou a emocemi. Za poznámku také stojí, že i když je hra ze screenshotů pěkně líbivá a minimálně v první polovině i celkem jednoduchá a skoro až pohádková, nedoporučoval bych ji malým dětem. Přeci jen se v průběhu celého příběhu i v rámci prostředí objeví scény a situace, které nejsou pro nejmladší hráče úplně vhodné. Aneb kam čert nemůže, tam nasadí ženskou.

Samotný odstavec si zaslouží jedna samostatná kapitola, na kterou řada her zapomíná, zato zde je to jeden ze zlatých pilířů úspěchu. A touto kapitolou jsou emoce, které hra vyvolává. Celý příběh hry i styl jeho vyprávění je přesně dávkován tak, aby v hráči téměř neustále vyvolával celou řadu emocí – ať už se to týká směrem k vlastním postavám, tak i k okolí. Tím, že ovládáte každou z postaviček, tak k nim přilnete, že by se až skoro dalo říct, že každý z bratrů je vlastně vaší prodlouženou rukou. Staráte se o ně od samého začátku, pomalu se je naučíte ovládat, kdy od prvních chaotických a zmatených kroků je dostáváte postupně do ruky, prožíváte s nimi postupně celé epické dobrodružství, dobré i zlé časy a i za tak krátkou dobu se k nim extrémně zafixujete. I proto je hra koncipována výhradně jako singleplayer. Přestože hrajete za dvě postavičky, důrazně nedoporučuju hrát to ve dvou lidech, přišli byste o skutečně unikátní zážitek, kterému se hře podařilo dostát.

Švédskému filmaři a hernímu designérovi s libanonským původem Josefu Faresovi se povedl skutečně husarský kousek – vytvořit single player co-op hru s unikátní hratelností a atmosférickým, leč místy hodně depresivním příběhem vyprávěným efektním filmařským stylem. Jedinečný zážitek na poli adventur. Jedná se taky o poslední dílo švédských Starbreeze Studios, které záhy zkrachovalo. To už u toho Fares nebyl, ten krátce po vydání hry odchází a zakládá vlastní firmu Hazelight Studios. V ní už se soustředí výhradně na kooperativní hry pro dva hráče. Ale to už je jiná pohádka…