Plaveme v moři retra a remasterů. Někteří se v něm topí, jiní chrochtají blahem. V každém případě je ale brnkání na nostalgickou strunu oblíbeným sólovým aktem dnešních vývojářů. A nelze se jim divit – slova o tom, že dřív byly hry lepší a „měly duši“, slýcháme od hráčů den co den. I já se stále rád vracím k UFO: Enemy Unknown, Indianu Jonesovi and the Fate of Atlantis, nebo třeba k prvnímu Broken Swordu. Ale čistě z nostalgie.

Mnohé z těchto klasik dnes vstávají z mrtvých, vyšperkované novou grafikou, vyčištěným zvukem, pohodlnějším rozhraním a integrovanou nápovědou, protože – a to si přiznejme – adventury v devadesátkách občas vymýšlely šílené skopičiny. Tenkrát nám to přišlo normální, ale dnes jsou podobné logické veletoče spíš hřebíčkem do rakve.

Simon the Sorcerer Origins kráčí proti tomuhle proudu. Navazuje na kdysi populární sérii adventur, která nás v letech 1993 a 1995 okouzlila suchým britským humorem a čarokrásnou VGA grafikou. První dva díly patřily mezi absolutní špičku adventur své doby, jenže pak se něco zvrtlo. Celý žánr šel do kytek a kouzelník Simon s ním.

Dnes se série vrací, a rovnou skokem zpět do devadesátek. Se vším všudy. Vizuálem, který svou jednoduchou „vodovkovou“ grafikou a trhanými animacemi připomíná laciné kreslené seriály (či klasické večerníčky) z před-počítačové éry. Ostrým humorem, jenž se snaží přiblížit duchu druhého a třetího dílu série – zřejmě i díky tomu, že na dialogy dohlížel tvůrce původních her Simon Woodroffe. Ovládáním a rozhraním, které je na PC typické point-and-click, zatímco na konzolích dokáže šikovně využít ovladače. A co je nejzajímavější – také hratelností. I ta se vrací do divokých devadesátek, bez pomocných ručiček, bez kompromisů. A tady začíná jít do tuhého.

Pro pamětníky dělá Origins spoustu věcí dobře. Příběh, který slouží jako prequel k prvnímu dílu, zapadá do univerza série dokonale. S citem a úctou reinkarnuje ikonické postavy (Kalypso, Sordid, Močálník, trolové…) a buduje herní svět tak, že by se za něj nestyděli ani bratři Mike a Simon Woodroffové. Dialogy nejsou přehnaně košaté, ale mají šmrnc, skvělý anglický dabing díky kontrastu spratkovského hrdiny s umírněnými fantasy postavami srší vtipem. Potud je vše perfektní, takřka dokonalé. Prostě pravý Simon the Sorcerer.

No a pak přichází kontroverze. Prvním sporným bodem je grafika. Za celých 11 hodin hraní mi prostě nesedla. Rozhodně není ošklivá, ale působí až příliš prostě, postrádá detaily. V prvních dvou dílech se hráč na nové lokace často jen zamilovaně díval a kochal se, navzdory ubohému rozlišení 320×200. V Origins, a to ani ve 4K, nic takového nezažijete. Ani v jediném případě.

A pak ta old-school hratelnost. Ano, takhle nějak se adventury v devadesátkách skutečně hrály, ale bláznivé kombinování předmětů a hardcore hádanky, které bez nápovědy zvládnou jen masochisté, už dávno čichají kytky zespod na videoherním hřbitově. Autoři sice přidali pár nových a skvělých prvků, jako je používání čtyř elementárních kouzel (led/zamrznutí, oheň/rozehřátí, …) a negativní/pozitivní transformace inventáře, ale ty jsou zastíněny častými záseky a z nich pramenící nutností bezradně lítat po herním světe a zkoušet všechno na všechno. Nejsem zastáncem integrovaných nápověd v adventurách, ale tady bych ji v několika konkrétních případech vyvažoval zlatem.

A tak, po protnutí cílové pásky, vlastně nevím, co si mám o novém Simonovi myslet. Pamatuju kořeny téhle série. Miluju je a vím, že jen těžce z nosu sundávám růžové brýle nostalgie. Ale tentokrát mi spadly samy od sebe. Pro pamětníky devadesátek bude mít Simon the Sorcerer Origins jistě příchuť sladkých cukrovinek. Všichni ostatní by jej ale měli brát spíš jako pozoruhodný gerontologický experiment.

(tato recenze byla ve zkrácené podobě publikována v časopise Level)

Jsou tomu přesně dva roky, co jsme na Gamescomu navštívili stánek italského distributora Leonardo Interactive, kde nám Fabrizio Rizzo z týmu Smallthing Studios ukázal „téměř hotovou“ adventuru Simon the Sorcerer Origins. Hra už tehdy byla hratelná od začátku do konce, a čekalo se jen na dabing a celkové vyladění hry.

Od té chvíle uběhly dva roky a hra stále ještě spí v kategorii těch nevydaných. Proč? To nám letos na Gamescomu nedokázal nikdo říct. Z nějakého důvodu došlo ke změně vydavatele, kdy otěže od Leonardo Interactive převzali němečtí ININ Games, a ti o pozadí vývoje mnoho nevěděli, nebo nám to nechtěli prozradit. Podstatné však je, že Simon je nyní již skutečně hotový a na pulty obchodů dorazí již koncem října, a to dokonce v retro sběratelské BigBox krabici. Co více si fanoušek prvních třech dílů může přát? Snad jen, aby se hra fakt povedla.

Protože tahle série by si úspěch rozhodně zasloužila. Jen stručně si připomeňme, že se jedná o legendární adventurní ságu, jejíž historie sahá až do roku 1993, kdy hráče učaroval vizuálně nádherný první díl a o dva roky později neméně půvabné pokračování. Pak už to ale šlo se Simonem z kopce, přes vizuálně zmařeného Simona 3D z roku 2002 nebo herně rozporuplné německé reingarnace z let 2007 a 2009. Jsme skutečně napjati, jak dopadne italský pokus o reparát.

A musíme říct, že zatím v nás žijí naděje, že by to nemuselo skončit špatně. Na Gamescomu jsme totiž dostali šanci si nového Simona dobrou půlhodinku zahrát a domníváme se, že má solidní šanci navázat na veleúspěšné první dva díly série – alespoň tedy co se humoru týče, což je ovšem pro vtipně pojatou sérii to nejpodstatnější.

V přítomnosti zástupců vydavatele ININ Games Felixe Wagnera a Heiko Kasperse jsme dostali do rukou xboxový ovladač a pustili se do hraní Simon the Sorcerer Origins zcela od začátku. Upřímně – ovladač nám hned na úvod přivodil menší šok, protože klasické 2D point-and-click adventury se samozřejmě nejlépe ovládají myší. Vydavatel ale patrně chtěl dokázat, že hra je perfektně připravená a hratelná také na konzoli PS5 nebo na Switchi (ano, Xbox překvapivě v nabídce chybí!). Mno – upřímně řečeno jsem s ovladačem v prvních minutách docela zápasil, speciálně pak co se manipulace s předměty v inventáři týče, ale zvyknul jsem si. Každopádně – pokud budete hrát Simona na PC, rozhodně doporučujeme neexperimentovat a sáhnout po osvědčené myši. Mimochodem, s podporou Steam Decku se počítá taky.

Simon the Sorcerer Origins je v podstatě prequelem k celé sérii a je situovaný do období pár týdnů před prvním dílem – na začátek letních prázdnin, kdy se Simonova rodina stěhuje do nového domu. A právě zde dostáváme hlavního hrdinu poprvé pod kontrolu. Kratičká úvodní kapitola je koncipována jako tutoriál a na pouhých čtyřech obrazovkách (exteriér domu, chodba přízemí, kuchyň a chodba druhé patro) přibližuje hráči jednak herní ovládání, ale především i další dvě věci: 1) herní úkoly budou opět balancovat na hraně absurdity a logičnosti, což bylo pro adventury 90. let typické (a co možná už dnes budeme rozdýchávat poněkud těžce), a 2) hra se bude soustředit na humor a štiplavé dialogy. Už v úvodní kapitole jsme totiž svědky mnoha verbálních výměn mezi Simonem a jeho vizuálně nepřítomnou matkou (vybaluje věci z krabic v nějakém jiném pokoji), kdy máti Simona neustále za něco peskuje a ten jí otráveně a jízlivě odsekává. Jo, mělo to šťávu a párkrát jsem se od srdce zasmál. I díky skvělému dabingu, kdy se v roli Simona vrací jeho původní dabér, britský herec Chris Barrie známý hlavně z Červeného trpaslíka.

Tutoriál a s ním i první kapitola končí zhruba po 10 minutách získáním klíče k Simonově pokojíčku a jeho odemknutím, kdy náš hrdina magickou branou, která se překvapivě zjevila mezi futry, nebojácně vnikne do pohádkového světa, ovládaného zlým čarodějem Sordidem a hodným kouzelníkem Kalypsem. Šimon se objeví na oltáři v temném lese a po krátké procházce několika paralaxně scrollujícími obrazovkami dorazí přes sluncem prosvícenou louku až k nenápadnému domečku na mýtině. Uvnitř narazí na kouzelníka Kalypsa, což je vlastně dokonalou upomínkou prvních dvou dílů série. Tam totiž po teleportaci ze skutečného světa skončil v úvodu hry taktéž.

V domečku dochází k setkání s kouzelníkem Kalypsem, k další sérii štiplavých dialogů, ale hlavně k zadání prvních úkolů. Ano, opět bude potřeba zachránit pohádkový svět od katastrofy a k tomu, aby toho byl Simon schopen a dokázal se vrátit ke svému původnímu životu, se musí stát studentem magické akademie. A to nebude jen tak. Od Kalypsa dostane kouzelnický hábit s bezedným kloboukem, který opět poslouží jako inventář, ale další propriety už si ve městečku a jeho okolí musí obstarat sám.

A tak začíná Simonova pouť po pohádkovém světě, tentokrát vykresleného netradičně vodovými barvami. Tohle je asi jediná věc, na kterou si bude potřeba zvyknout. První dva díly na sebe upoutaly pozornost – kromě humoru – především překrásnou VGA grafikou, která ve své době (1993) neměla obdoby a i přes nízké rozlišení překypovala titěrnými detaily. Jisté je, že na tohle Simon the Sorcerer Origins nenaváže. Grafika sice je opět ručně malovaná, včetně animací, kterých je údajně 15 tisíc frejmů, ale působí spíš jednodušeji, a přirovnal bych ji k animovaným pohádkám z 90. let. Není to nutně na škodu, ale člověk prostě musí akceptovat, že nemůže očekávat detailní předrenderovanou grafiku ani precizní modely postav.

Určitou statičnost této technologické cestičky tvůrci rozbíjejí jednak celoobrazovkovými animacemi, ale také zoomováním v rámci jednotlivých lokací ať už během rozhovorů nebo při důležitých okamžicích příběhu. Hra se tak opět snaží působit jako animovaný film, ale právě v těchto okamžicích vystupuje na povrch „nahota“ grafiky lokací i postav, spočívající v nízkých detailech. Zkrátka a dobře – je třeba připravit se na kompromisy.

Zcela nekompromisní je ovšem humor, který bude jednoznačně tažným motorem hry. Už během první půlhodinky hraní jsme byli svědky řady vtipných scének a dialogů s lidskými i vysloveně pohádkovými postavičkami. Vtipné je například i zaznamenávání objevených lokací do herní mapy, kdy se na klíčovém místě objeví červený špendlík. A nejen na mapě! Když Simon poprvé vkročí do městečka, obří špendlík se zapíchne také do dláždění na náměstí. Jo, tyhle scénky dokázaly pobavit. Těžko říct, zda za vtipem prošpikovaný scénář vděčíme italským vývojářům nebo bratrům Woodroffovým, autorům původní série, kteří zde tentokrát působí jako konzultanti a údajně s vývojáři komunikují téměř na denní bázi.

Simon the Sorcerer Origns přinese ve svých 12 kapitolách zhruba 12 – 14 hodin klasické adventurní zábavy v oldschool stylu bez moderních serepetiček, například v podobě hint systému. „Můžete si pomoci jediného tlačítka označit všechny aktivní objekty na obrazovce, ale to je asi tak vše,“ řekl nám k hratelnosti Felix Wagner. „Některé hádanky jsou sice docela… kreativní, a aby na ně člověk myslel, musí k řešení přistupovat poněkud netradičně. Ale v době, kdy se už v den vydání objevují na internetu návody nebo videoprůchody celou hrou, považujeme přítomnost nápovědy ve hře za zbytečnou.“ S tím my rozhodně souhlasíme.

Nezbývá tedy, než ještě necelý měsíc počkat a doufat, že Simon the Sorcerer Origins skutečně naváže na úspěch prvních dvou dílů série. Pokud se mu to povede, naznačili nám zástupci ININ Games, že u jedné jediné nové hry ze světa Simona rozhodně nezůstane.

Žijeme v době, kdy je retro v kurzu. V hudbě, ve filmu i ve hrách. K životu se vracejí kdysi legendární, ale již dávno mrtvé tituly, na které si pamatuje v lepším případě hrstka současných čtyřicátníků, v tom horším jen pár nerdů. Věříme, že pro adventurní sérii Simon the Sorcerer platí ta první varianta. Anebo že je na tom ještě o chlup líp.

Série Simon the Sorcerer od britských vývojářů Adventure Soft se světu poprvé představila v roce 1993 a uchvátila jej na svoji dobu dechberoucí pohádkovou grafikou, suchým britským humorem a celkově příjemným pohádkově-fantasy pojetím. To vše podtrhla o dva roky později ještě vydařenějším druhým dílem s podtitulem The Lion, the Wizard and the Wardrobe, ale tím de facto skončila. Pokusy o její oživení přišly v roce 2002 (Simon the Sorcerer 3D od původních vývojářů, v ČR vyšla se skvělým českým dabingem s Milanem Šteindlerem v hlavní roli) a následně v roce 2007 a 2009, kdy 4. a 5. díl vytvořil na základě licence německý tým Silver Style Entertainment.

Jenže ani v jednom případě se nedostavil očekávaný úspěch. Simon 3D, ač obsahově skvělý, doplatil na mírně řečeno extrémně nevzhlednou 3D grafiku (viz naše dobová recenze), a jeho dva následovníci – ač naopak vypadali nádherně – neuspěli s plytkým příběhem a trapným humorem. Až donedávna jsme byli přesvědčeni, že právě německé pokusy zatloukly sérii ty pověstné poslední hřebíčky do rakve. Jenže ono ne. Kdysi věhlasná adventurní série se příští rok dočká již své třetí revitalizace, tentokrát pro změnu v ryze italské režii.

„S nápadem vzkřísit tuto legendární sérii přišel ředitel našeho týmu Massimo Calamai, který je Simonův velký fanoušek a vlastně fanoušek adventur obecně,“ prozradil nám na Gamescomu Fabrizio Rizzo, hlavní game designér z italského týmu Smallthing Studios. „Jednoho dne se mě Massimo zeptal: Znáš hru Simon the Sorcerer? Já na to: No samozřejmě, a on: Chtěl bych k ní udělat prequel. Nejdřív jsem se podivil, proč zrovna k této hře, ale zároveň jsem okamžitě souhlasil. Myslíme si totiž, že nyní dozrál ten správný čas. Simon the Sorcerer je jedním z herních symbolů 90. let a lidé jsou teď devadesátkami přímo posedlí, stejně jako jsme my byli před pár lety posedlí osmdesátkami. Zkrátka jsme cítili, že pro sérii nastala vhodná doba, a že my jsme ten vhodný tým, který ji dokáže oživit.“

Italové následně předložili koncept hry otcům série, bratrům Woodroffovým, které zaujal, a neměli tak problém poskytnout týmu Smallthing práva k tvorbě pokračování – s podmínkou, že budou na vývoj hry dohlížet, což by měla být záruka toho, že Simon nesejde na scestí, tak jako se mu to „povedlo“ v neúspěšném pátém dílu. „Než jsme na Gamescom přivezli hratelné demo, ukázali jsme ho právě Woodroffům, stejně jako jsme jim zaslali kompletní dialogy a popis herních hádanek,“ doplnil ke spolupráci se zakladateli původních Adventure Soft Fabrizio. „A musím říct, že se jim naše práce moc líbí, na což jsme náležitě hrdí. Simon Woodroffe nám dokonce před pár měsíci řekl, že je z naší vizuální podoby Simona tak nadšený, že by si ho chtěl nechat vytetovat.“

Jak už Fabrizio před chviličkou nastínil, autoři si pro Gamescom připravili kratičké hratelné demo, které je situované na samotný úvod hry a které jsme si měli možnost pod dohledem Fabrizia zahrát. Demo, stejně jako hra, odstartovalo plně animovaným intrem, zkombinovaným s úvodními titulky, které doprovázela hitovka Together Forever od britského zpěváka Ricka Astleyho. „Rickovi jsme náš herní projekt představili, byl z něj nadšený a souhlasil, že ve hře jeho hudbu můžeme použít,“ dodal k soundtracku Fabrizio. Diskotékových vypalovaček (nebo odrhovaček), odkazujících na přelom 80. a 90. let, tak během hry uslyšíme povícero. Přiznám se, že i díky hudbě ve mně úvodní intro silně asociovalo filmovou trilogii Návrat do budoucnosti, což, prosím, chápejte jako veskrze pozitivní fakt.

„Po skončení školního roku se Simonova rodina stěhuje do nového domu, a právě zde náš prequel začíná,“ uvedl Fabrizio na úvod dema, a dal tak jednoznačně najevo, do jakého období bude jejich hra situovaná. „Náš příběh se odehrává několik týdnů před událostmi prvního dílu série, který na něj plynule navazuje.“ To je od vývojářů moudré rozhodnutí, protože jak hlavní hrdina Simon spolu s dalšími díly série stárnul, stával se z něj stále větší a drzejší fracek, se kterým se bylo mnohdy složité ztotožnit. V prvním dílu naopak působil ještě docela mile, i když nešetřil sarkasmem, což se – doufám – promítne i do tohoto prequelu. „Jak pro nové hráče, tak pro pamětníky série, chystáme celou řadu překvapení, díky kterým rozšíříme historii magického světa i mnoha postav známých z předchozích dílů,“ nastínil Fabrizio. „První díl doprovázelo mnoho nevysvětlených událostí a nezodpovězených otázek, na které se v naší hře pokusíme odpovědět.“

Vraťme se však na chviličku k demoverzi, která toho ani tak moc neprozradila k příběhu, jako spíše k rozhraní, vizuálnímu pojetí a hratelnosti. Se Simonem jsme si mohli projít pouze jednu „obrazovku“ venku před domem a tři v domě, přičemž cílovým úkolem bylo prošmejdit pár místností a otevřít zamčené dveře do Simonova dětského pokoje. Hra v tomto směru jednoznačně ukázala, v čem bude zakořeněno jádro její hratelnosti: v práci s inventářem a mnoha předměty, které můžeme v inventáři pravým tlačítkem myši prozkoumávat a levým používat či vzájemně kombinovat. Několika takovými machinacemi s předměty jsme se proto poměrně rychle dopracovali ke klíči, s jehož pomocí jsme pak docílili nejen odemčení pokoje, ale také konce demoverze.

„Tato úvodní pasáž, která ještě bude doplněna o tutoriál, má za úkol seznámit hráče se základními herními mechanikami a představit mu herní rozhraní,“ uvedl k prezentaci dema Fabrizio a doplnil, že hru nebude nutné ovládat pouze postaru myší, ale s ohledem na připravované konzolové verze také klávesnicí nebo gamepadem.

Druhou věc, kterou dalo demo o hře najevo, je její vizuální pojetí, které působí na první pohled poněkud jednoduše a „pastelově“, co se barevné palety týče. To ostře kontrastuje s detailními a pestrobarevnými lokacemi jak prvních dvou dílů, tak německé „čtyřky“ a „pětky“. Přiznám se, že mě osobně tento fakt úplně nepotěšil, nicméně jak uvedl Fabrizio, „změna vizuálního stylu je pro herní série naprosto normální a všechno je jen o zvyku.“ To ostatně jednoznačně prokázal loni vydaný Return to Monkey Island, kde si grafika po zveřejnění prvních screenshotů vysloužila silnou kritiku, ale jakmile hra vyšla a hráči ji viděli v pohybu, většina nespokojených hlasů utichla. A věřím, že tomu v případě Simon the Sorcerer Origins bude obdobně.

Hra se totiž hodně spoléhá na bohaté ručně malované 2D animace, šikovně si pohrává s kamerou (automatické posuny, přibližování atd) a k tomu přidává několik volitelných vizuálních efektů, jako je umělá zrnitost obrazu nebo chromatická aberace, čímž mimochodem tvůrci chtějí dopomoci k navození atmosféry 80. a 90. let. Nechybí ani různé světelné efekty nebo využití hloubky ostrosti, což je u plně 2D hry nečekané. V tomto ohledu je ještě potřeba zmínit, že ani v jedné ze čtyř obrazovek dema jsem si nevšiml, že by kamera způsobovala nepřehlednost v lokaci, což bývá u 2D adventur s dynamickou kamerou častý problém. „Spoustu energie věnujeme také plně animovaným cutscénám, kterých bude ve hře velké množství a díky nimž chceme docílit toho, aby hra působila jako animovaný film,“ uzavřel naši diskusi nad grafikou Fabrizio.

Hra tak v pohybu rozhodně nevypadá špatně a totéž lze konstatovat i o hudebním podkresu, který se samozřejmě nebude spoléhat pouze na disko-songy Ricka Astleyho. Autorem hudby má být v herním průmyslu velmi dobře známá osobnost, jejíž jméno teprve bude oznámeno, a při komponování se měla nechat plně inspirovat melodiemi prvních dvou dílů série. To je ostatně patrné už jen z traileru, který podbarvuje upravená ústřední melodie ze Simona jedničky.

Mimochodem i na této skutečnosti je patrná enormní snaha tvůrců maximalizovat odkazy na historii série. „Třeba interiér Simonova domu jsme se snažili navrhnout tak, aby odpovídal tomu, jak vypadal v prvním dílu,“ zmínil jeden z příkladů Fabrizio.

Zdá se tedy, že letošní 30. výročí této videoherní ságy budeme moci s mírným (ročním) zpožděním oslavit ve velkém stylu. Hra už je v tento okamžik plně hratelná od začátku do konce a italský distributor Leonardo Interactive ji uvede na všech hlavních platformách (PC, Playstation, Xbox a Nintendo Switch) někdy v první polovině roku 2024 ve fyzické i digitální verzi. Těšíme se.

 

Kompletní článek vyšel na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

Adventurní série o mladém ztřeštěném kouzelníkovi Simonovi patří do zlatého fondu adventur, hlavně tedy první dva díly. Následným pokračováním se již tolik nedařilo, a to jak komerčně, tak mnohdy ani kvalitativně. I když hlavně u třetího dílu je to velká škoda, své kvality určitě má včetně jednoho z nejlepších českých dabingů v podání českých dabingových es v čele s Milanem Šteindlerem. Bohužel, i na tehdejší dobu hnusné 3D zpracování vše pohřbilo.

Poslední pátý díl této série vyšel v roce 2010 a nesetkal se s příliš pozitivní odezvou. Ani pokus o kickstarterovou kampaň nedopadl dobře. Proto překvapuje oznámení nového pokračování. Tedy, pokračování asi není přesný výraz. Hra s názvem Simon the Sorcerer Origins se totiž bude odehrávat před prvním dílem celé této série, který tehdy ještě pod taktovkou Adventure Softu vyšel přesně před devětadvaceti lety. A právě na jubilejní třicáté výročí se chystá nový díl.

Opět půjde o tradiční 2D point-and-click adventuru ve stylizované grafice, jak ostatně můžete posoudit z přiložených obrázků a krátkého videotraileru. Za vývojem nového dílu stojí nepříliš významné italský vývojářský tým Smallthing Studios, které za sebou nemá příliš bohatou zkušenost s hrami. Uvidíme, jak si poradí se zasazením příběhu před první díl, což se zatím ze scénáristického hlediska zdá jako náročný úkol ve stylu Dallasového ‚Bobbyho ve sprše‘. Každopádně bychom se měli dočkat na konci března roku 2023.