Benoit Sokal je pojem. Alespoň tedy pro Belgičany a fanoušky adventur. Videoherní díla, která nám přinesl – počínaje Amerzone (1999) a konče Syberia: The World Before (2022), nás dokázala okouzlit komorním ale velmi emotivním příběhem, podivností herního světa a designem herního prostředí. Ty hry byly a jsou jedinečné. Umělecké.

Benoit žádnou novou hru nestvoří, neb již není mezi námi. Jenže co dál s jeho „zlatým fondem“ – se sérií Syberia? Upřímně řečeno jsem se bál, že vydavatel Microids bude chtít vyvíjet další díl i bez něj, což by podle mě nedopadlo dobře. Naštěstí se rozhodli jít jiným směrem a produkují remaky jeho starších prací. Letos vydali hned dva: Amerzone od interního a dnes již bohužel zrušeného Microids Studio Paris, kteří stáli za vynikajícím čtvrtým dílem série Syberia, a dle očekávání odvedli opět skvělou práci. No a předělávky se dočkala i první Syberia. Jenže tady už to trošičku skřípe.

Jednak za titulem Syberia – Remastered, jak se oficiálně jmenuje, stojí francouzský tým Virtuallyz Gaming, který za sebou nemá bůhvíjakou historii (vznikl v roce 2021), ale pod dohledem a za spolupráce s Microids Studio Paris mu byl svěřen úkol převést první Syberii na nové konzole a také Meta Quest 3. To je mimochodem velice zajímavá záležitost, protože ve VR verzi se Syberia přepíná do pohledu první osoby a přináší úplně jiný herní zážitek. Na PC a tradičních konzolích hra nicméně vypadá „standardně“, jak jsme v sérii zvyklí, a hlavní hrdinku Kate Walkerovou sledujeme pohledem třetí osoby.

Problém Syberie – Remastered tkví v tom, že stojí někde na půli cesty mezi remasterem a remakem. Skoro to totiž vypadá, že se původně mělo jednat o remake – ostatně po jistou dobu na hře pracovalo také Microids Studio Paris, ale pak – možná z ekonomických důvodů, těžko říct – se začalo škrtat.

Abyste rozuměli, od remasteru by člověk čekal, že se vezme původní hra, vylepší se její technická stránka, modernizuje ovládání, upscaluje grafika se zvukem, a šmytec. Původní Syberia měla předrenderovanou grafiku v rozlišení 800×600, na svoji dobu (2002) velmi, velmi pohlednou. Syberia – Remastered ovšem běží plně ve 3D, její herní svět je nově vymodelován přesně podle původních předrenderovaných lokalit. A vypadá nádherně. Ano, někteří si stěžují na příliš hnědou barevnou paletu, ale za mě vypadá prostě fantasticky a společně s dynamickou kamerou čaruje nádherný vizuální zážitek. No a v podstatě zdvihá laťku očekávání do výše, kam už ale nic dalšího nedosahuje.

Ze všeho nejvíce bijí do očí původní animované sekvence, které mají pouze upscalované rozlišení, ale jinak na ně nebylo sáhnuto. Když jsem hru v létě překládal do češtiny a měl k dispozici vývojářské verze hry, po celou dobu jsem si myslel, že ty animace jsou pouhé placeholdery. Působí totiž ve hře jako pěst na oko hlavně ze dvou důvodů: Za prvé, zatímco remasterovaná Syberia má barevnou paletu s béžovým nádechem, původní hra byla zbarvená spíš došeda. A za druhé, hlavní hrdinka Kate Walkerová vypadá ve hře a v animacích úplně jinak. Kate si mezi třetím a čtvrtým dílem prošla docela razantní vizuální proměnou a v remasteru má obličej podobný tomu z posledního dílu série. A teď si představte, že během pár vteřin vidíte hlavní hrdinku ve dvou výrazně odlišných podobách. Tady udělali Microids obrovskou chybu, která degraduje výbornou práci grafiků 3D prostředí.

Původní hudba, ozvučení i dabing byly zachovány a vyčištěny, což je rozhodně dostačující, protože hudbu měla původní Syberia velmi dobrou a dabing musel být nutně zachován, protože kdyby Kate mluvila jiným hlasem, fanoušci by tvůrce sežrali zaživa. Herní obsah doznal jen několika drobných změn – pár původních hádanek ubylo, pár naopak přibylo, ale bavíme se tady skutečně o jednotkách úkonů a nemyslím si, že by celkový zážitek jakkoliv ovlivnily.

Co se ale na hratelnosti podepisuje, je přechod do 3D prostředí a s tím související nutná úprava rozhraní a ovládání. Tradiční bolístka 3D third person her, tedy práce kamery, bolí i tady. Kamera se nepohybuje za ramenem hlavní hrdinky, ale je umístěna v předurčených pozicích, v návaznosti na pohyb postavy se různě pohybuje, otáčí a přepíná, což působí filmově a efektně. Stává se ale – a to mě na hře hrozně štvalo – že se občas pohybujete přímo proti pohledu kamery, což je demence sama, protože prostě nevidíte, kam směřujete. Nechápu, jak tohle mohl někdo dopustit.

Na druhou stranu ale musím říct, že ovládání tvůrci vyřešili velice solidně. Na PC můžete hrát s myší ve stylu point-and-click bez sebemenších škobrtnutí a také ovládání na ovladači je bezproblémové. Ve hře přibyl systém nápověd, který sice není dokonalý, ale formou krátkých poznámek a úvah hlavní hrdinky, sepisovaných v deníku, navádí hráče, na co by se měl soustředit a kam by měl směřovat. Kdo nápovědu ve hrách neuznává, používat ji nemusí – Syberia Remastered nabízí dva herní módy, přičemž ten „příběhový“ nabízí zmíněnou nápovědu plus a pár drobných herních pomocníčků, zatímco „dobrodružný“ mód přináší herní zážitek podobný tomu z původní hry.

Za sebe pak musím zmínit ještě jeden problém, který se ale týkal už původní hry a v remasteru je cítit o to víc. Je to zdlouhavost. Nutnost absolvovat dlouhé přesuny po rozlehlých lokacích, speciálně pak v první kapitole (městečko Valadilene) a částečně také v kapitole druhé (Barrockstadt) a třetí (Komkolzgrad). Než totiž přeběhnete z jednoho konce herního světa na druhý, trvá to v extrému i pět minut, což je v situaci, kdy nevíte, jak dál postupovat v příběhu a běháte od čerta k ďáblu, nebo kdy jste na druhé straně světa něco opomněli, docela frustrující. Dokázal bych si představit, že by tenhle problém vyřešila mapa se dvěma, třemi klíčovými body rychlého přesunu, ale chápu – to už bychom se opět bavili o remaku a nikoliv remasteru, za který se Syberia – Remastered prohlašuje

A tak vlastně po celou dobu balancujeme mezi tím, za co se Syberia – Remastered sama považuje, čím bychom si my přáli, aby byla, a čím ve skutečnosti je. Takovým kočkopsem.

Microids si prochází těžkým obdobím. Spousta jejich titulů v posledních dvou letech, na které hodně vsázela, propadla. Little Big Adventure se povedla, ale prodeje nic moc. Totéž strategie Empire of Ants. Flashback 2 byl vysloveně průser a Tintin: Cigar of Pharaoh jakbysmet, navíc zatloukl poslední hřebíček do rakve španělskému studiu Pendulo, které jsme na počátku tisíciletí milovali pro jeho sérii Runaway. Pendulo se vloni rozpadlo v prach a stejný osud potkal letos i Microids Studio Paris, které vydavatel rozpustil vlastně ještě pár dnů před vydáním Amerzone remaku. Ten mimochodem taky komerčně neuspěl. Možná i proto byla modernizovaná Syberia pojata jen jako remaster a zastavila se někde na půli cesty mezi průměrností a dokonalostí.

Na jednu stranu jsem rád, že remaster vůbec vznikl, protože pomáhá držet značku při životě a vlastně je sám o sobě docela solidní. Na druhou stranu je naprosto zřejmé, že kdyby tvůrci na pár věcech zapracovali ještě víc, konkrétně na animovaných sekvencích, na práci kamery a na eliminaci zbytečného pobíhání po pustých lokacích, mohli jsme dostat remake, před nímž bychom smekali klobouky. Zkrátka a dobře, je to nevyužitá šance. Ale buďme za ni rádi. Je totiž docela možné, že všeobecně očekávaného remasteru druhého dílu Syberie se už nedočkáme.

bAni nový engine, ani kompletně přepracovaná grafika nedokážou zakrýt, že takřka čtvrt století stará legendární adventura působí zastarale. Pamětníkům původní zážitek nijak neobohatí, na nováčky bude s největší pravděpodobností její pomalé tempo až příliš rozvláčné.

Přelom tisíciletá byl v podstatě posledním vzepětím kdysi milovaného žánru adventur. Ani The Longest Journey, Broken Sword 3 a bohužel ani Syberia nedokázaly tyto upovídané a oproti akční konkurenci prakticky statické interaktivní knihy zachránit před pádem do undergroundu.

Pamatuji jak na tehdejším Invexu byla hra předinstalována na volně dostupných PC stanicích, což mi přišlo poněkud bizarní. Syberia opravdu není ten typ hry, který si zahrajete na pár minut a jste zaháčkováni, kromě času vyžaduje i naladit se na specifický umělecky styl jejího autora Benoita Sokala, který s nesmírnou lehkostí kombinuje pohádkové motivy se syrovou realitu západního kapitalismu.

Hrajeme za mladou lehce naivní právničku Kate Walkerovou, která se vydává do fiktivní východoevropské země dokončit finanční transakci, ve které nadnárodní korporát hodlá pohltit továrnu na mechanické hračky, tzv. automatony.

Na místě ovšem zjistí, že existuje ještě jeden potenciální dědic, jehož souhlas je nutné nejprve opatřit. A tak se Kate vydává po jeho stopách, což jak už to tak ve hrách bývá, je daleko složitější, než může zpočátku vypadat.

Ve výsledku vás tak čeká prozkoumávání mnoha bizarních lokací, rozhovorů se zvláštními obyvateli originálního světa a řešení více či méně smysluplných hádanek.

Na rozdíl od originálu tak ovšem nečiníme pomocí klikání na aktivní objekty, ale Kate máme pod přímou kontrolou, stejně jako tomu bylo ve tři roky starém čtvrtém díle. Který byl ovšem s touto myšlenkou vytvořen, tady máme jen remake, jehož snad až zbytečně rozlehlé lokace nejsou na takovýto typ pohybu uzpůsobeny.

Kvůli tomu až zbytečně času strávíte pouhým přebíháním z bodu A do bodu B, což je obzvláště problematické ve chvíli, kdy nevíte, kde vlastně aktuálně ten bod B má být.

Na druhou stranu díky novému enginu odpadá tzv. pixelhunting, tedy hledání těch pár vzácných míst, kde jde interagovat s okolním světem.

Důležitá místa se nyní automaticky zvýrazňují v blízkosti hlavní postavy, což ve výsledku velmi zrychluje plynulost hraní. I tak občas budete bloudit a hledat, co máte v danou chvíli vlastně dělat. Hra není vyloženě těžká, ve smyslu náročných hádanek, spíše občas není tak úplně jasné, co se vlastně po vás chce.

Často je další postup navázán jen na konkrétní jednu činnost, která není úplně zjevná. Což je samozřejmě jeden ze základních principů adventur, ale tak nějak mi přijde, že už se to v nových hrách podařilo vyřešit daleko lépe. Jakože víte co, psát inkoustem pomocí husího brka dávalo kdysi smysl, ale proč to dělat ještě dnes?

A to říkám jako člověk, pro kterého je Syberia jednou z těch zásadních a bez přehánění život měnících her.

Pamatuju se, jak jsem před tím bezmála čtvrt stoletím hltal na Bonuswebu recenzi respektovaného Petra Ticháčka a pak zamířil na pirátské servery, protože takhle se to tenkrát v Čechách dělalo. Sokalova další hra Paradise pak byla mojí vstupenkou do herního novinářství.

Kolik se toho změnilo… Teď jsem tak starý, že píšu vzpomínkové články, Petr už dávno není nedotknutelná kapacita, ale kamarád, kterému u piva dokážu do očí říct, že Simon Sorcerer 3D je shit, adventury už raději hraji na gamepadu.

Jsem jinde, všichni jsme, jen Syberia navzdory novému enginu zůstává úplně stejná. V případě animovaných sekvencí doslova, na ně se ani nesáhlo a tak na velkých obrazovkách vypadají vyloženě směšně. Bohužel i zbytek hry není žádná velká nádhera a pocitově působí ošklivěji než ve své době vypadal originál.

Dabing a hudba jsou stejné, ale digitálně vyčištěné, což je rozhodně fajn, těch pár hlavních motivů funguje i po letech, české titulky určitě potěší, pokud je tedy přes mimořádně odporný font dokážete přečíst.

Sokal bohužel před pár lety zemřel, jeho životní dílo ale žije dál. A bude žít i v budoucnu. Jenže to by žilo i bez tohoto remaku, který i z pozice fanouška vnímám jako zbytečný. Zůstává totiž i největší problém původní hry a to je konec do prázdna, celý příběh je totiž vypointován až v druhém díle. A to bůhví jestli, na komerční úspěch remaku bych příliš nevsázel.

Po pravdě řečeno vlastně nevím, koho chtěli autoři oslovit. Původní hra má sice prehistorické rozlišení, ale relativně vypadá stále dobře, je k mání za pár korun a z dnešního pohledu má tu správnou retro atmosféru.

Remake sice vypadá obstojně a náplň nijak nemění, ovšem většinu negativ (pomalost, hranatost) si bohužel uchovává. Syberia je to stále výborná a unikátní, ale od publika si žádá mnohem více, než je většina z nich ochotná akceptovat. Remake dnešnímu publiku nijak nevychází vstříc, což mělo být jeho smyslem.

 

 

 

 

Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

Adventura Syberia belgického tvůrce Benoîta Sokala vyšla již v roce 2002 a prakticky okamžitě se zařadila do síně slávy adventurního žánru. Romantický příběh o americké právničce, jenž přijela do malé francouzské vesničky dokončit prodej místní továrny na mechanické automaty, jenž se ale zkomplikoval úmrtím současné majitelky, což vyústilo v dobrodružnou cestu za dalším z dědiců, uchvátil fanoušky nejen svým poetickým pojetím, ale také na svou dobu velmi podařeným audiovizuálním zpracováním.

V poslední době je možné vidět populární trend ve tvorbě různých remaků či remasterů starších her. Obzvláště u těch z první poloviny devadesátých let to celkem i dává smysl – přeci jen v té době bylo hlavně grafické zpracování skutečně archaické a mnoho titulů ani nejde na moderních strojích pořádně spustit. Zato u novějších titulů jsou tyto předělávky nadbytečné, až mnohdy úplně zbytečné. Mezi které z nich se zařadí Syberia Remastered?

Osobně moc velkým příznivcem remaků nejsem. Raději bych vidět tvůrce vytvářet úplně nové tituly než se jen babrat v těch starých. Do vlny remasterů se vrhlo i studio Microïds. Jejich prvním vážnějším počinem se v tomto ohledu stala Amerzone: The Explorer’s Legacy, jejíž nová verze skutečně prokoukla, je vytvořena s úctou k původnímu dílu a dokázala zachovat i originální atmosféru. Velkým plusem je také to, že tvůrci zůstali u původního stylu pohybu po skocích mezi obrazovkami.

Druhým takovýmto pokusem je předělávka legendární Syberie. Titulu s názvem Syberia Remastered se ujalo francouzské studio Virtuallyz Gaming, které se dosud soustředilo hlavně na VR hry. Už při oznámení remasteru jsem vyjadřoval pochyby, zda je toto dílo skutečně potřeba. A i po zahrání hry si myslím, že to byl zbytečný krok a tvůrci se měli radši pustit do něčeho nového.

Tato recenze bude hodně vedena v konfrontačním duchu, respektive budou popsány zásadní rozdíly oproti originálu. Proto doporučuju přečíst si mou recenzi k tomuto originálu, mimo jiné je tam důkladně popsaný příběh i celkové prostředí, ve kterém se hra odehrává. Tento příběh ve své základní linii zůstal prakticky beze změn, ale musím říct, že tentokrát na mě na řadě míst nepůsobil tak emotivně, jako předtím.

Tou nejzásadnější změnou je jednoznačně grafické zpracování, respektive zpracování celého světa. Zmizely předrenderované obrazovky, do kterých byly vloženy postavičky. Namísto toho je všechno ve 3D, včetně vymodelovaného prostředí a postav ve hře se vyskytujících. Tvůrci si dali skutečně záležet a jednotlivá prostředí se snažili vymodelovat do nejmenšího detailu. A musím uznat, že to prostředí vypadá graficky opravdu nádherně. Ale bohužel musím dodat, že to pro mě úplně ztratilo tu původní atmosféru. Pamatuju si, že obzvlášť úvodní pasáž ve Valadilene na mě v originále působila hodně melancholicky a romanticky, to vše zahaleno do mlhavého oparu. Tady mi přijde všechno až příliš sterilní, až moc temné, až moc ostré.

Hodně moc tomu škodí právě zvolené 3D prostředí. Zatímco v originále v každé z obrazovek vidíme přesně to, co autoři chtěli a mohli si vše vypiplat do nejmenších detailů tak, aby to odpovídalo jejich představám, zde je tomu jinak. Hlavním důvodem pro tuto změnu je podle mě změna způsobu ovládání. Snaha přiblížit se konzolím a debilnímu ovládání přes gamepady vede k tomu, že postavička může chodit různě po celém prostředí, přičemž kamera se v různou dobu přepíná do různých pohledů. Tím se nejen zvyšuje nepřehlednost, ale výrazně to ubírá i na dojmu z grafického zpracování. Kamera totiž častokrát zabírá prostředí z různých úhlů, mnohokrát bych řekl, že až náhodně vybraných. Takže se často stává, že postava nevidí, kam jde, protože se pohybuje přímo proti kameře a hra se momentálně rozhodla, že se pohled nebude přepínat do jiného úhlu.

S tím souvisí další otravná věc – chození. Už originál byl hodně o chození z jedné lokace do druhé, ale vždycky to bylo o pár obrazovkách, kde stačilo dvojklikem klepnout na druhou stranu obrazovky a postava tam doběhla. V současném 3D prostředí je ale zdlouhavé chození vytaženo až do absurdna. Krásným příkladem je právě Valadilene a její hlavní třída. Ta je komplet vymodelovaná ve 3D a když postava přechází z jednoho konce ulice na druhý, tak kamera sleduje postavu, jak jde kolem baráků a efektně se přesouvá společně s ní. Jenže i když běžíte pomocí gamepadu nebo použijete běh pomocí dvojkliku myší, všechno trvá extrémně dlouho, než se postava vůbec někam dostane. A i v tomto případě se kamera občas přepíná do divných směrů, takže bývá problém s orientací. A najít vstup na dvůr továrny v tomto zpracování je hodně o dílu náhody, abyste se dostali k bráně tak, aby se obrazovka přepnula do správného směru a vy mohli vstoupit.

A pak tu máme jednotlivé věci, které může hlavní postava konat. Opět jsme se přiblížili konzolovému zpracování, takže se objevuje velká kulička v situacích, kdy se přiblížíte k místům, kde jde něco dělat (odejít jinam, pohovořit s někým, něco provést). To už je úděl současné doby, ale tak nějak mi přijde, že v této předělávce je díky tomuto kroku až moc vidět, jak málo aktivních oblastí v některých obrazovkách je. Zatímco v originále bylo na obrazovce možné vidět jen to, co autoři chtěli, ve 3D zpracování je vidět mnoho detailů, které by vás určitě zaujaly k prozkoumání. Ale smůla, i když daný předmět vypadá lákavě a možná i smysluplně k příběhu, je tam jen na okrasu.

Pojďme se podrobněji podívat na obsah a puzzly. Drtivá většina původních puzzlů zůstala zachována, některé však byly nově přidané. V prvních kapitolách si uvědomuju po jednom nově přidaném puzzlu, v závěrečné pasáži asi o dvou. Většina z nich mi ale přijde přidaná úplně zbytečně, některé dokonce na sílu. Třeba u v Barrockstadtu přidaného puzzlu s hudebním pavilonkem úplně postrádají logiku lokace výskytu předmětů, které je potřeba sesbírat pro jeho splnění. Nebo v Aralbadu je přidaný nový puzzle, který teprve zaktivuje tlačítko pro recepčního, které otevírá dveře do zadního traktu hotelu. Už vidím recepčního, jak jde řešit puzzle, aby si zaktivoval tlačítko, zatímco host netrpělivě postává přede dveřma a čeká, jestli ho někdo pustí dovnitř…

Zbývající prvky audiovizuálního zpracování zůstaly bez zásadnějších změn. Dabing je stále stejně kvalitní, stejně tak hudební doprovod od původních autorů Dimitri Bodianského a Nicholase Varleyho. Nechybí ani zpívaná operní árie. Také animované sekvence zůstaly úplně stejné, jenom proběhla jejich lehká modernizace a upscaling. Sám jsem měl na svém počítači problém s jednotlivými mezianimacemi, kdy zvuk jel správnou rychlostí, ale video strašně pomalu a trhaně. Takže zvuk vždy animaci předběhl a skončil mnohem dřív. Nemám sice nejvýkonnější počítač, ale zbytek hry byl celkem v pohodě a tohle bylo hodně nevychytané. Také mě zklamalo zrušení ukládání pozic, nyní existuje pouze autosave, takže není možnost se později vrátit do některé z předchozích kapitol, leda začít znova.

Takže shrnuto a podtrženo, dostáváme prakticky stejný příběh, jenom v trochu jiném zpracování. 3D prostředí tomu sice přidává řadu nových detailů, svým zpracováním ale ochuzuje o atmosféru a romantický nádech celého prostředí. Řekl bych, že je v některých místech volena až příliš temná paleta barev a nasvícení. To vše samozřejmě umocňuje nepříliš podařená práce s přepínáním kamer a příliš mnoho času věnovaného otravnému a zdlouhavému chození (většinou spíš běhání) z jednoho místa na druhé. Samozřejmě nesmím opomenout zmínit také oficiální český překlad, který vychází z původního kvalitního originálu, ale byl kompletně zrevidován (a samozřejmě doplněn o nové texty a popisky).

Za sebe se musím přiznat, že se mi tento remaster hodnotí strašně obtížně. Být to úplně nová originální hra, tak si chrochtám blahem, jak skvělou adventuru se podařilo vytvořit a doporučil bych ji každému, ať si ji zahraje. V tomto případě ale jde o předělávku původní legendární hry a podle mého názoru se tvůrcům nepodařilo zachovat původní genius loci ani atmosféru. Jsem rád, že jsem si mohl Syberii Remastered zahrát. Ale pokud v budoucnu dostanu chuť se do světa Kate Walkerové, Oskara a Hanse Voralberga vrátit, učiním tak v původním originálním balení.

Série Syberia patří ke zlatým hřebům nejen společnosti Microïds, ale také celého adventurního žánru. Po prvních dvou klasických point and click adventurách a nepodařeném přechodu do 3D se hra vrátila na výsluní svým čtvrtým dílem s podtitulem The World Before. Bohužel, v průběhu příprav tohoto opulentního dílu zemřel duchovní otec celé série Benoît Sokal.

Uvidíme, jestli se tvůrci z Microïds odhodlají navázat na tuto sérii dalším dílem bez účasti tohoto legendárního belgického tvůrce. Rozhodli se ale značku Syberia ždímat jinak – pokračovat v nastoleném trendu současné doby a vytvořit remaster. Zatímco nedávný remaster Sokalovy prvotiny Amerzone: The Explorer’s Legacy se skutečně povedl, tak hlavně dával smysl. Původní originální dílo bylo přeci jen technologicky hodně zastaralé a mělo problémy se spuštěním na moderních počítačích. A to vůbec nemluvím o konzolích. Tvůrci navíc k předělávce přistoupili s citem a předělali hlavně audiovizuální zpracování, zbytek hry zůstal bez zásadnějších změn, takže se podařilo zachovat genius loci.

Ale remake původní Syberie? Podle mého názoru je naprosto zbytečný. Původní klasická 2,5D point and click adventura rozhodně tolik nezestárla, pořád jde spustit na současných počítačích a svým grafickým zpracováním rozhodně nepatří do starého železa. Ale přesunout celý svět do moderního 3D, no nevím nevím. A zkazky od autorů nahánějí hrůzu ještě větší – nejen, že se zásadně změní vizuál, byť dle tvůrců pečlivě předělaný tak, aby zachoval Sokalův unikátní styl. Zároveň ale chtějí předělat už v originále spíše jednodušší hádanky a úkoly tak, aby poskytovaly plynulejší a intuitivnější zážitek. Kromě toho bude změněn také uživatelský interface a vylepšena 3D navigace tak, aby odpovídala současným standardům.

Jak jste asi z textu poznali, z oznámení dalšího remaku nemám příliš velkou radost. Osobně bych byl raději, kdyby se tvůrci z Virtuallyz Gaming, Microids Studio Paris soustředili raději na vytvoření nového dílu nebo úplně jiného adventurního díla. Ale co už, nic s tím nenaděláme. Momentálně usilovně pracují na remasteru Syberie, která by měla vyjít koncem letošního roku jak pro PC, tak i pro PS5 a XBox Series. Zároveň také prozradili, že se pracuje na verzi Syberia VR pro virtuální realitu. Pokud si chcete připravovaný remaster přidat do wishlistu, pak tak můžete učinit na steamovém profilu.

• autor: Virtuallyz Gaming + Microids Studio Paris
• distributor: Microids
• platformy: PC, PS5, X-Box Series
• subžánry: 3D, point and click, mysteriózní, dobrodružná
• rok výroby: 2025
• čeština: ano (oficiální)
• steam: odkaz
• oficiální stránky hry:  https://www.microids.com/syberia-remastered-en/

Petr „Pluto“ Linhart

Tento remaster se hodnotí strašně obtížně. Být to úplně nová originální hra, tak si chrochtám blahem, jak skvělou adventuru se podařilo vytvořit. V tomto případě ale jde o předělávku původní legendární hry a podle mého názoru se tvůrcům nepodařilo zachovat původní genius loci ani atmosféru. Jsem rád, že jsem si mohl Syberii Remastered zahrát. Ale pokud v budoucnu dostanu chuť se do světa Kate Walkerové, Oskara a Hanse Voralberga vrátit, učiním tak v původním originálním balení.

Petr „BigPeter“ Ticháček

Na jednu stranu jsem rád, že remaster vůbec vznikl, protože pomáhá držet značku při životě a vlastně je sám o sobě docela solidní. Na druhou stranu je naprosto zřejmé, že kdyby tvůrci na pár věcech zapracovali ještě víc, konkrétně na animovaných sekvencích, na práci kamery a na eliminaci zbytečného pobíhání po pustých lokacích, mohli jsme dostat remake, před nímž bychom smekali klobouky. Zkrátka a dobře, je to nevyužitá šance.

Jan Srp

Remake sice vypadá obstojně a náplň nijak nemění, ovšem většinu negativ (pomalost, hranatost) si bohužel uchovává. Syberia je to stále výborná a unikátní, ale od publika si žádá mnohem více, než je většina z nich ochotná akceptovat. Remake dnešnímu publiku nijak nevychází vstříc, což mělo být jeho smyslem.

Level

Score

Excalibur

Games

Bonusweb

AG Hotspot

Adventuregamers

GameBoomers

Doupě

AdventureGames Blog

Gaming Professors

Konzolista

Xboxweb

Respawnpoint

Techraj

Sector SK

SomHráč SK

Pařanský ráj

Game Pressure

GamingBolt

Mrakoplash Games

Články o hře: