Na veletržním stánku francouzské společnosti Microids nás zajímaly především dva tituly: Agatha Christie: Vražda v Orient Expresu (naše dojmy očekávejte brzy) a prioritně pak titul Tintin Reporter – Cigars of the Pharaoh. Ten aktuálně patří mezi dvě vlajkové lodi Microids – a hlavně ho vyvíjí španělský tým Pendulo Studios, stojící za dnes již legendární sérií Runaway.

Ačkoliv Pendulo v posledním desetiletí vytvořilo pouze mírně nadprůměrné hry (Yesterday: Origins, Blacksad: Under the Skin a Alfred Hitchcock: Vertigo), věřili jsme, že jejich spojení s licencí Tintinova dobrodružství by mohlo přinést slaďoučké ovoce. Po zhlédnutí hratelných ukázek na Gamescomu ovšem musíme konstatovat, že co se očekávání týče, není moudré vzlétávat do přehnaně vysokých nadmořských výšin.

Ale hezky popořadě. Než přejdeme k našim vlastním dojmům z hraní přibližně půlhodinového dema, připraveného speciálně pro Gamescom, slušelo by se hru představit a říct, o jaký projekt se vlastně jedná.

„Jak už z názvu hry vyplývá, příběh pojednává o patnáctiletém belgickém reportérovi Tintinovi a jeho pejskovi Filutovi,“ přiblížil nám zápletku Charles Leveugle, marketingový manažer společnosti Microids. „Oba se plaví po Středozemním moři na palubě zaoceánské lodi, kde narazí na archeologa profesora Filemona Silikona, který je pozve na výpravu do Egypta, konkrétně do tajuplné hrobky faraona Semtam-Chaose. Tím pro Tintina odstartuje nebývalé dobrodružství, jež vás provede Egyptem, Indií nebo Arábií, a skončí rozprášením mezinárodní sítě pašeráků drog.“

Moment – že by spoiler? Ó, nikoliv. Obvykle nám vývojáři odmítají byť jen naznačit, jak se jejich příběh bude vyvíjet, a už vůbec neprozradí, jak skončí. V případě Tintina ovšem jde o notoricky známou zápletku, jejíž herní verze bezezbytku kopíruje příběh původního komiksu belgického spisovatele a ilustrátora Hergého z roku 1934. „Činíme tak zcela záměrně, protože chceme hráčům umožnit, aby si známý příběh prožili na vlastní kůži,“ dodává k maximální věrnosti originálu Leveugle. „Aby ale šlo o poctivou a komplexní videohru, museli jsme scénář podstatně rozšířit, protože jinak byste s hraním byli za dvě hodiny hotoví. Takto nad hrou strávíte hodin přibližně deset.“

Vzhledem k avizované věrné adaptaci komiksové předlohy nikoho nepřekvapí, že hra začíná na palubě zaoceánského parníku, kam také byla situována první ze dvou hratelných ukázek, které si pro nás tvůrci připravili. A odstartovala věru ve velkém, řekli bychom přímo filmovém stylu. Stejně jako v úvodu komiksu si Tintin s Filutou užívají poklidné plavby, když tu se kolem nich prožene ječící profesor Silikon, spěchající za pergamenem, který mu rošťácky odnáší vítr. Tintin samozřejmě přispěchá na pomoc, a náš první, výrazně akčně laděný úkol, je na světě. Nutno přiznat, že zběsilý začátek hry dokáže člověka svojí dynamičností strhnout.

Spolu s Tintinem se totiž ženeme napříč celou palubou za stále unikajícím pergamenem tam a zpět a vyhýbáme se nejrůznějším překážkám – bednám, lidem, zábradlím, potrubím… a to vše prostřednictvím nekonečné série quick-time eventů. Upřímně, takto nějak bychom si představovali perfektní filmové zpracování Tintina, ovšem po herní stránce úvod hry nemá čím nezaujmout.

Co však zaujme zcela určitě, je naprosto špičkové a stylisticky autentické audiovizuální zpravování. Ať už jde o grafiku, animace, hudbu nebo anglický dabing, od první vteřiny si uvědomíte, že tohle je skvělá tříáčková produkce. Celá hra působí jako jeden kontinuální animák, což umocňují plynulé a naprosto přirozené přechody mezi stovkami kratších či delších hratelných a nehratelných sekvencí. Klobouček.

Sotva máme zběsilou honičku s pergamenem za sebou a přijmeme od profesora pozvání k návštěvě Semtam-Chaosovy hrobky, dostáváme se do další šlamastiky, opět zaviněné zmateným a roztržitým profesorem. Poté, co narazí do jistého pana Rastapopulose, kterého si splete s ventilační rourou, nás čeká „bitka“ – čí spíše série úhybných manévrů – s jeho dvěma gorilami. A hádejte, jakým způsobem je tato scéna herně zpracována… No jistě – opět quick-time eventy.

Z herní náplně úvodní části hry jsme byli logicky kapánek rozpačití, a to jsme ještě netušili, co nás čeká za malý okamžik. Na Tintina někdo ušije boudu a poté, co policie v jeho kajutě objeví kokain, zamkne ho do podpalubí, kde musí čekat, než parník dopluje do nejbližšího přístavu. Tintin samozřejmě z kajuty unikne, ale musí se „proplížit“ několika místnostmi lodního podpalubí, kde už našeho hrdinu hledá půlka posádky. V podřepu a stealth stylu je tedy potřeba přesouvat se mezi různými úkryty (stoly, bedny, skříně), tak aby si nás ostražití námořníci nevšimli. Ovládání této scény si vzal do rukou Charles Leveugle, ale ani na třetí pokus se mu nepodařilo přes bdělé námořníky projít – a musel začínat úplně od znova. Hm. Upřímně – o zábavné hratelnosti máme poněkud odlišné představy.

Naštěstí demo touto scénou neskončilo a přesunulo nás z hlediska příběhu zhruba do poloviny hry, kde jsme se konečně dočkali herního stylu, jaký jsme od Tintina od začátku očekávali. „Když Tintin dorazí do Arábie, konkrétně do města Abudin, je proti své vůli naverbován do armády, která se právě připravuje na válku,“ uvedl nás do situace Leveugle. „Tintin je ale chytrý mladík a zjistí, že místní plukovník něco skrývá a že je patrně zapletený do obchodu s doutníky. Rozhodne se tedy potají proklouznout do jeho pracovny a tu prohledat.“

Popravdě, uvnitř pracovny plukovníka Fuada jsme se cítili jako ryba ve vodě. Společně s Tintinem jsme prozkoumali pracovní stůl, včetně listin, které na něm ležely, dále pak odpadkový koš, obrazy na zdech, registratury, četnou sbírku zbraní, historické ozdoby… a postupně jsme odhalili nejen několik pozoruhodných informací, ale především tajný sejf, poté číselnou kombinaci, potřebnou k jeho otevření, a uvnitř – to už bychom prozradili příliš. Podstatné ovšem je, že po celý tento čas se hra chovala jako klasická adventura, která nabízí vše, po čem hráč dobrodružných her touží.

„Tento úryvek je pro naši hru dokonale reprezentativní a ukazuje, jak bude většina její náplně vypadat,“ chlácholil nás Leveugle a dodal, že „hráče v Tintinovi čeká především prozkoumávání nových lokací, hledání stop a řešení hádanek – zkrátka typické detektivní pátrání.“ Což zní skvěle, pouze tomu polovina hratelného dema vůbec neodpovídala. Pravdou sice je, že i adventurně pojatá sekvence působila výrazně zjednodušeně, když se například sebrané předměty na správném místě samy automaticky použily, ale to nepovažujeme ani tak za problém jako spíš za důkaz toho, na jaké publikum Microids primárně cílí: jsou to příležitostní konzoloví hráči, kteří nenáročnou herní náplň dokážou ocenit.

A proč právě konzoloví? Protože ovládání PC verze klávesnicí a myší je asi to poslední, s čím se vývojáři z Pendula zaobírali. Hra samozřejmě běží plně ve 3D a postavu Tintina ovládáme z pohledu třetí osoby klávesami WASD, ovšem myš používáme pouze k otáčení kamery. Chceme-li provést jakoukoliv interakci, je namísto prostého kliknutí potřeba nesmyslně mačkat klávesu „E“. I na PC tak asi bude vhodnější vzít do rukou gamepad.

Jedno ale každopádně Tintinovi upřít nelze: snaží se k hratelnosti přistupovat variabilně a kromě klasického adventuření nabídne řadu jiných, akčněji pojatých aktivit, mezi kterými – jak nás opakovaně upozornil Leveugle – nebude chybět adrenalinové řízení auta nebo pilotování letadla spletitým prostředím pouštního kaňonu. Nudit se tedy s Tintinem rozhodně nebudeme, o tom není pochyb. Otázkou ovšem zůstává, nakolik bude jeho různorodá herní náplň zábavná. Prozatím se totiž na hru lépe kouká, než se hraje, už jen z toho důvodu – a to rádi zopakujeme – že vypadá prostě skvěle.

Tintin je nejen ve světě komiksu pojem a jeho 23 sešitů se celosvětově prodalo neskutečných 275 milionů výtisků. O jeho popularitě v České republice sice můžeme vést spory, ale věříme, že i zde má fanoušků dostatek – povětšinou nejspíš v kategorii příležitostných hráčů, na které se adaptace od Microids zaměřuje. A právě ty jistě potěší, že hra dorazí na všechny hlavní platformy (PC, PS4/PS5, Xbox Series/One a Switch) již 7. listopadu letošního roku s titulky v naší mateřštině.

 

Kompletní článek vyšel na stránkách Bonusweb.cz ZDE.