Studio Pterodon Software, konkrétně Jaroslav Kolář a Petr Vlček, stáli u zrodu první komerčně prodávané adventury pro PC jménem Tajemství Oslího ostrova, aby ve stejném roce vydali i druhou point and click adventuru 7 dní a 7 nocí. Vznikla již řada článků a rozhovorů s autory týkající se vzniku Tajemství Oslího ostrova, jejich alespoň částečný seznam můžete nalézt na konci článku. Pokusím se ale na problematiku nahlédnout trochu obšírněji a sepsat přínos Pterodonů do českého adventurního žánru trochu komplexněji.

Jarek Kolář a Petr Vlček se seznámili v Brně na gymnáziu na Slovanském náměstí, kde je tamější učitel informatiky Urbánek nechával po výuce chodit do učebny počítačů, kde mohli s těmito přístroji experimentovat. V této skupině však nebyli sami, mimo jiné se mezi spolužáky nacházeli i Pavel Pospíšil s Lukášem Svobodou, jenž měli v této době již zkušenosti s tvorbou textových her a posléze založili studio NoSense, v rámci kterého vytvořili adventuru Dračí historie. A právě vzájemné hecování těchto studentů přispělo k tomu, že se začali soustavněji věnovat tvorbě her. Kolář s Vlčkem postupně zkoušeli získávat všechny potřebné znalosti k vytvoření hry, přičemž právě zmíněný Pavel Pospíšil již měl zkušenosti s tvorbou textovek a působil tak jako jejich mentor. Posléze si práci více rozdělili, kdy se Petr Vlček zaměřil hlavně na programování a jeho kolega na grafickou část. Jejich hlavní motivací bylo dokázat si, že se jim podaří vytvořit hru, která by fungovala tak, jak má.

Úplně prvním pokusem testu vlastních schopností a použitých technologií byly čtyři obrazovky „vypůjčené“ z Indiana Jonese, ve kterém se podařilo odzkoušet skloubení komplexního fungování vlastního enginu a schopností autorů, hlavně nahrání a zobrazení bitmapů na obrazovce. Tento pokus pojmenovali Legendární lebka profesorky Dvorské a dalo se v něm klikat na předměty, obsahovalo to i text, ale ještě nebyly k dispozici žádné animace ani postavy. V názvu zmíněná lebka se pak nacházela ve skladu uhlí.

Dalším zásadním krokem pro budoucí úspěch se stala neherní aplikace. Petr Vlček se svým spolužákem Lukášem Svobodou totiž vytvořili pro školu účetní program a za odměnu dostal školní počítač na prázdniny 1993 zapůjčený domů. Veškerá předchozí tvorba totiž probíhala jen na počítači ve škole, protože v tu dobu měl Vlček doma pouze Atari. Během letních prázdnin tedy naprogramoval vlastní engine nesoucí název AGE (Adventure Game Editor).

Poté již přichází na řadu první skutečně funkční kousek zvaný Skrytý informátor. I zde bylo prioritou odzkoušet si fungování celého nového enginu i v rámci něj umístěných interakcí a schopnost dát všechno dohromady. Opět byla použita „externí“ grafika – ať už šlo o stromy z golfové hry nebo hrad z Defender of the Crown. Byl tu také první pokus o vlastní grafiku pozadí. Už v něm bylo možné vidět budoucí postavu Gajbraše, který byl animovaný, uměl chodit, sbírat a používat předměty i mluvit. Hlavní postava byla také převzatá, tentokrát z Monkey Islandu s jedním podstatným rozdílem, kdy hlavní postava měla vousy. Příběh nebyl žádný zázrak, postavička chodila po ostrově, sbírala věci a něco málo udělala, až se nakonec stromečku objevily oči a prohlásil, že se chystá hra, která se bude jmenovat Tajemství Oslího ostrova. Ostatně, podobný krok udělali i na konci jejich následující prvotiny, i když tam už oznámení další hry tolik nevyšlo…

Tím už se ale dostáváme k první skutečně komplexní hře, kterou se podařilo dokončit a dokonce vydat – Tajemství Oslího ostrova, přiznané parodie na legendární Monkey Island. I tato hra byla primárně zamýšlena jako test schopností obou autorů i nově vytvořeného enginu. Původně vůbec nepočítali s tím, že by došlo k nějakému komplexnějšímu vydání, maximálně se plánovala jen jako freeware mezi kamarády. Až poté se duo chtělo vrhnout na skutečně pořádnou adventuru z prostředí Vikingů nebo starověkého Řecka plného bájí a mýtů. Na ni však posléze nikdy nedošlo…

Vývoj hry trval několik měsíců hlavně během léta a školního roku 1993/1994. Zatímco Jarek na grafice pracoval v softwaru Deluxe Paint už od jara, Vlček se do produkce naplno ponořil po dokončení Skrytého informátora. Po dokončení celého projektu se oba autoři rozhodli, že se pokusí hru nějak vydat. A tak ji nahráli na dvě diskety a poslali je do tehdejších ikonických časopisů Excalibur a Score. To bylo v rámci jejich úsilí všechno. Leč náhoda tomu chtěla a Kolářova třída vyrazila na školní výlet do Poličky a Jarek si náhodně vzpomněl na inzerát v časopise Excalibur, ve kterém byla promována firma Vochozka Trading se sídlem právě v Poličce, která se tehdy jako jedna z prvních u nás zaobírala distribucí her. A tak se při obědovém rozchodu vydal společně se spolužáky najít Dukelskou ulici, kde měla zmíněná firma sídlit. Ke svému překvapení narazil na sídliště plné paneláků a tam se snažil najít správný dům, kde měl být byt Petra Vochozky. Ten se mu podařilo najít, vystoupat do šestého patra paneláku a s Vochozkou se setkat. Přestože nebyl na schůzku vůbec připravený a neměl s sebou ani žádné materiály, pěkně si popovídali o tvorbě her. Petr Vochozka hovořil o připravované adventuře pro amigu, Jarek Kolář zase o vlastním dokončeném díle. Vzali si na sebe kontakt a další dva týdny se nic nedělo.

Petr Vochozka však byl členem redakce Excaliburu a k dříve zaslané disketě se náhodou dostal a hru si vyzkoušel. Následoval telefonát Jarkovi Kolářovi, který vyústil až v podpis smlouvy. Hra nakonec vyšla přesně 20. června 1994, tehdy ještě na jediné disketě, která byla společně s třístránkovým manuálem zatavená jen v igelitovém obalu. Papírová krabice přišla až později, když se při tvorbě krabice pro další hru udělala zpětně i pro TOO. Prakticky pár dní po vydání hry na začátku července vyšla extrémně pochvalná recenze v Excaliburu, pod kterou je podepsaný Beast alias Jan Tománek. Kolují fámy, že si ji napsal sám Petr Vochozka, ten se ale v řadě rozhovorů dušoval, že byla recenze napsána dřív a on se na jejím základě rozhodl hru vydat. Kde je pravda ví asi jen on sám.

Prodejní úspěch Tajemství Oslího ostrova byl na svou dobu nevídaný, když se prodalo zhruba 2000 kusů. Před týmem nyní ležela otázka, co dál. Původně chtěli udělat vlastní velkolepou adventuru lehce mixnutou s RPG – ať už s již dříve zmíněnou mytologickou tématikou nebo z časů kolonizace latinské Ameriky, které se ostatně týkala slova Gajbraše v závěru Oslího ostrova. Ještě před vydáním Oslího ostrova se ale domluvili s Petrem Vochozkou, že udělají PC verzi hry 7 dní a 7 nocí, tedy té hry, o které hovořili při první schůzce v Poličce. Šlo tedy o hru, jenž byla původně připravovaná pro amigu a byla již v pokročilém stadiu vývoje. Vydavatel měl dodat scénář a grafiku, Pterodoni se měli postarat pouze o implementaci do vlastního enginu. Situace se ale nakonec trochu zvrtla, protože se ukázalo, že původní grafické podklady nejsou příliš použitelné. Vše bylo navíc úplně původně plánováno jen jako statické obrázky s minimem animací a tak se Kolář rozhodl prakticky celou grafiku předělat. I vzhledem k existenci enginu a získaným zkušenostem se hru podařilo dokončit v rekordním čase asi čtyř měsíců. Finální verze hry tak stihla dokonce vyjít ve stejný rok, jako Oslí ostrov. Použitý engine byl hodně odlišný, jednalo se totiž o kompletně přepracovanou verzi AGE 2., jen ovládací interface byl mnohem přívětivější. Vzhledem k omezenému časovému prostoru hra obsahovala méně animací a celková grafická stránka byla jednodušší, přesto ale byl vidět oproti prvnímu dílu určitý kvalitativní i kvantitativní posun. Vše doplnil mnohem přívětivější interface.

Odbočme na chvíli směrem k verzi pro amigu, na kterou bylo 7 dní a 7 nocí původně vyvíjeno. Z této původní verze byl pro PC použit vlastně jen scénář Karla Šolberka, což byl ve skutečnosti pseudonym samotného Petra Vochozky. Jinak byla verze pro amigu vyvíjena samostatně vlastním týmem, ve kterém se o programování staral Václav Přibík a o grafiku Patrik Špaček, pozdější autor amatérských překladů do češtiny a také grafik v řadě světových studií. Po úspěchu PC verze ztratil Petr Vochozka o amiga verzi zájem a ta nebyla nikdy dokončena. Existuje ale nedokončená a tudíž i nedohratelná verze, kterou si zájemci mohou vyzkoušet ZDE.

Po dokončení 7 dní a 7 nocí se chtěli Vlček s Kolářem konečně vrhnout na svoji vybásněnou bombastickou adventuru, která by je vystřelila do výšin herních vývojářů mezi jiná světoznámá studia. Tvorba na titulu nesoucím pracovní název Hesperia ale příliš neodsýpala a jejich plány se nakonec velmi rychle stočily jinam. Petr Vochozka měl kontakty na německou firmu Black Legend, která se hodlala pustit do tvorby vlastní adventury a potřebovala tým, který by ji dokázal vytvořit. Tak začali pracovat na klasické point and click adventuře nesoucí název To Hell and Back, jenž byla sepsána podle tehdejší populární německé série hororových knížek Dämonen-Land, konkrétně jejího stého dílu od autora jménem Michael Schönenbröcher píšícím pod pseudonymem Monster-Mike. Na základě tohoto námětu byl sepsán scénář, jehož autorem se stal Christoph Piasecki. Od něj dostali faxem scénář, seznam obrazovek a postav, zbytek byl na Vlčkovi s Kolářem. Komunikace přes internet tehdy byla v plenkách, telefony zase byly extrémně drahé. A tak se oba autoři po čase rozhodli vydat přímo do Německa na osobní konzultace. Z původně plánovaného týdne nakonec vznikla tříměsíční návštěva. Po ní následoval návrat do Čech na absolvování maturity, po které se oba vydali zpět k našim západním sousedům, nyní již natrvalo. Bohužel ale byla zmíněná adventura až příliš ambiciózní, měla mít deset kapitol a asi dvě stovky obrazovek a to vše mělo být v SVGA v tehdy brutálním rozlišení 800×600. V době, kdy byly hratelné zhruba dvě kapitoly a hotových cca 120 obrazovek, tak se ukázalo, že byl celý projekt scénáristicky i z hlediska designu špatně promyšlený a počtem tvůrců hodně poddimenzovaný, takže byla hra uložena k ledu a oba autoři byli posléze převeleni na tvorbu strategie.

A tím končí éra Pterodonu i jeho dvou hlavních osobností na poli adventur, jejich následující projekty již bohužel byly jiných žánrů. Ale třeba se přeci jen ještě někdy dočkáme změny, Jaroslav Kolář se nechal v několika rozhovorech slyšet, že má rozpracovaný scénář na pokračování Tajemství Oslího ostrova. Tedy vlastní pokračování, ne původně plánované Tajemství Oslího ostrova 2, které měl dělat pro Vochozka Trading úplně jiný tým, jak jsme ostatně v nedávné době psali. Zároveň má také rozpracovaný koncept na pokračování 7 dní a 7 nocí (tentokrát by to bylo devět měsíců a šest týdnů), který by se neměl zabývat tématikou sexu, ale toho, co následuje po něm. Doufejme, že se mu tyto plány podaří úspěšně naplnit. A třeba i někdy dojde na tu v klukovském mládí vysněnou adventuru z mytologického Řecka.

Zajímavé odkazy na články týkající se Pterodon Software:

• TÉMA: Jarek Kolář o počátcích CZ herní scény
• Rozhovor o Tajemství Oslího ostrova: Nechápu, jak to někdo mohl hrát
• Jarek Kolář rekapituluje 7 dní a 7 nocí
• Petr Vochozka popisuje své začátky
• Game Story – 2/10 Klíče
• Talk to… Autor Vietcongu Jarek Kolář (Podcast Retro Nation)
• GDS 2008 – Jarek Kolář: Historie Pterodonu
• Gamer Pie – Herní Festival – Tajemství Oslího ostrova – Retro Nation: Dobrovský, Olejník a Jarek Kolář
• VIDEO: Level TV podcast – Adventury, naše láska
• České adventury – díl 1
• Historie adventur #4: česká stopa
• Vizitka: Pterodon, Brno
• Jarek Kolář: Future
• FPI: Jarek Kolář I Vietcong, Pterodon, BadFly Interactive
• Historie a kontext produkce počítačových her žánru adventure v České republice

Fanoušky adventur již před šesti lety potěšilo uznávané anglické vydavatelství Bitmap Books unikátní knihou The Art of Point-and-Click Adventure Games obsahující desítky rozsáhlých a exkluzivních rozhovorů s klíčovými vývojáři stojícími za nejoblíbenějšími hrami v historii žánru. Původní verze s úctyhodným počtem 460 stránek od té doby nabobtnala do třetího vydání, když se rozrostla o dalších více než 60 stránek.

Právě toto třetí vydání se nakladatelství Xzone rozhodlo uvést na český trh a to v kompletním českém překladu pod názvem Umění klasických adventur – Historie point-and-click her. Návdavkem k tomu je kniha doplněna o unikátní speciální kapitolu věnovanou českým a částečně také slovenským point-and-click adventurám. Autorem této české kapitoly je jeden z členů týmu Ráje adventur Petr Ticháček. Ten se zaměřil na rozsáhlý rozbor historie českých adventur a vše doplnil rozhovory s nejvýznamnějšími tvůrci. Původně plánovaný několikastránkový dovětek se rozrostl na 70 stran a je tou správnou třešničkou na dortu unikátního díla.

V brněnské prodejně Xzone včera proběhl oficiální křest knihy. Akce v prodejně, jenž sídlí nedaleko slavného gymnázia na Slovanském náměstí, kde se defacto začala tvořit historie českých adventur, se samozřejmě zúčastnila většina autorů zodpovědných za české vydání počínaje vedoucím projektu Janem Bobrovským, překladatelkou Hanou Machalovou, editorem Pavlem Skotákem, autorem české kapitoly Petrem Ticháčkem, autorem pixelartových postaviček Kubou Špiříkem a také jedním ze zpovídaných autorů Jarkem Kolářem, který se v knize postaral také o doslov.

Všem fanouškům adventur můžeme tuto unikátní knihu směle doporučit. Pořídit si ji můžete jak v kterémkoliv z kamenných obchodů Xzone, tak také prostřednictvím e-shopu ZDE.

Zdroje fotografií: Xzone, Shani, Petr Poláček

Připomeňte si s námi adventurní klasiku Tajemství Oslího ostrova, která v polovině devadesátých let nesměla chybět na žádném tuzemském počítači. Sice nebyla moc dobrá, přesto má dnes kultovní status.

Zatímco tuzemská filmová tvorba s příchodem nového tisíciletí pomalu upadá a její význam jen zřídkakdy přesáhne hranice, český videoherní průmysl raketově roste. Bez nejmenšího přehánění by se v budoucnosti mohl stát naším důležitým vývozním artiklem, protože značky jako Mafia, Kingdom Come: Deliverance, ArmA, Samorost nebo třeba Beat Saber jsou známé po celém světě. Cesta k těmto hitům ovšem nebyla jednoduchá.

 

Jakožto součást východního bloku byla naše země dlouhé roky odstřižena od novinek počítačového světa, s důsledky čehož se potýkáme dodnes. Například v tom, že místní hráči stále preferují PC platformu na úkor herních konzolí, které si tu dodnes nesou stigma „zábavy pro hlupáky“. To bylo způsobeno jednak jejich obtížnou dostupností za železnou oponou, jednak tím, že se na ně nedaly tak snadno pirátit hry. Ale i to se dříve nebo později změní, nejlepším důkazem budiž naše anketa o nejlepší hru loňského roku, kde poprvé v naší více než dvacetileté historii zvítězila playstationová exkluzivita.

Navzdory problémům s přístupem k počítačovému hardwaru ale u nás existovala herní scéna ještě před listopadem 1989, pověstné české ručičky si dokázaly poradit i v této (tehdy) okrajové oblasti. Podle blogu s výmluvným názvem Herní archeolog je nejstarší dochovanou československou hrou s potvrzeným datem vydání Velký Nim, vytvořený Jiřím Pobříslem už v roce 1983 pro počítač ZX Spectrum. Jde o počítačovou simulaci známých sirkových hlavolamů. V následujících letech už však bylo rozpětí žánrů prakticky neomezené.

 

Bohužel, vzhledem k problematice tehdejší softwarové distribuce, která nebyla oficiálně nijak sledována, se přesný počet u nás vzniklých her nikdy nedozvíme. Řada z nich už je totiž dnes zcela nedohledatelná. Ostatně, jen málokomu by se chtělo ve starých archivech přehrabovat – kvalita tehdejší produkce byla nevalná, o čemž svědčí i názvy některých tehdejších titulů. Z výše zmíněného archivu namátkou vybírám třeba Luxíka na Bíbrštejně, Pomstu Šíleného Ataristy, Zeměpis ČSSR, Vykutálené Kostky nebo Žižkovskou Galérku. Na druhou stranu ve hře Dobrodružství na WC vidím jistý čtenářský potenciál, a až nastane herní sucho, podívám se na ni blíže.

Mnohé „naše“ hry pak nepokrytě parazitovaly na zavedených zahraničních značkách, například James Bond nebo Indiana Jones od nestora českých nerdů Franty Fuky. Většina z nich ovšem vznikala jen pro radost, bez komerčních ambicí a jejich jediným cílem bylo potěšit kamarády. Tehdy stejně neexistovalo, že byste si jen tak mohli přijít do obchodu s počítači, nějakou hru si legálně zakoupit a domů odnést na originálních nosičích.

Změnu přineslo až Tajemství Oslího ostrova z roku 1994, které je minimálně co se PC scény týče vůbec první českou krabicovou hrou.

 

Což je tedy bohužel asi tak to jediné pozitivní, co o ní dnes můžeme napsat. Už ve své době totiž působila jako totální retro a za úspěch vděčí prostě jen tomu, že s hráči komunikovala v mateřském jazyce. Mnoho tehdejších fanoušků vlastně ani nevědělo, že jde o parodii na slavnou adventuru The Secret of Monkey Island od amerických klasiků z LucasArts (mimochodem Monkey Island dostal loni další pokračování a je opět skvělé, viz naše recenze). Z hlavního hrdiny Guybrushe Threepwooda se stal Gajbraš Trípvůd, ze záporáka LeChucka se stal LeGek (tak schválně, kolik dnešních dětí dokáže ocenit narážku na devadesát let starou sovětskou pohádku o Čuku a Gekovi?), místo opic patřil ostrov s pokladem oslíkům.

Dnes bych pro podobně prvoplánovitý „humor“ neměl žádné pochopení a hru roztrhal jako Poldu, tehdy ovšem měli recenzenti pro přístup „je to blbé, ošklivé, ale naše“ veliké pochopení. Třeba časopis Excalibur hru odměnil nadpozemskými 95 procenty! Nepokryté nadržování „domácímu týmu“ je ovšem nutné vnímat v dobovém kontextu. Zatímco na „Opicích“ tehdy pracovali na plný úvazek jedni z nejvtipnějších lidí v historii herního průmyslu, „Oslíci“ vznikali na koleně jakožto volnočasový hec dvou středoškoláků, kteří si jen chtěli dokázat, že něco takového vůbec zvládnou.

Pod vzletně znějícím názvem společnosti Pterodon Software se skrývali jen Jaroslav Kolář a Petr Vlček, kteří se postarali o všechny stránky vývoje, grafikou počínaje, tvorbou zdrojového kódu konče. Sami přitom ani doma neměli počítač a tak celou hru naprogramovali ve škole.

O její vydání se pak postaral Petr Vochozka, známé jméno české herní scény, který o pár let později pomáhal vzniknout týmu Illusion Softworks, autorům nejlepší české hry všech dob (viz náš článek).

 

Mimochodem, spolupráce vznikla poměrně netradičně, když mladí vývojáři na školním výletě do Poličky místo prohlídky barokního morového sloupu zapsaného mezi národní kulturní památky, hrobu Bohuslava Martinů nebo unikátního souboru rondokubistických činžovních domů, kterými je město proslulé, vyhledali panelákové sídliště Dukelská, kde tehdy Vochozka bydlel.

„Když jsem zazvonil, otevřela mi podivná stará paní. Po čtvrthodině čekání se objevil i rozespalý Petr Vochozka. Bohužel jsem toto setkání neplánoval, takže jsem neměl ani disketu s hrou ani žádnou ukázku, stál jsem tam jen s v turistickém oděvu v plné polní,“ vzpomínal na svůj zásadní životní okamžik Jarek Kolář ve starém rozhovoru pro Bonusweb,

Hra tehdy stála 240 Kč a prodalo se jí přes 2 000 kusů, což je z dnešního hlediska úsměvné (pro srovnání Kingdom Come prodal k dnešnímu dni přes 5 milionů kopií), tehdy to ale byl opravdový hit. Dva roky vývoje se tak vyplatily finančně, především ale nasměrovali oba studenty k úspěšným kariérám v herním průmyslu. Vlček dlouhé roky pracoval v zahraničí pro Electronic Arts, Kolář má dnes nové studio InGame a pilně pracuje na novince Crime Boss: Rockay City s Chuckem Norrisem. Ano, s tím Chuckem Norrisem, který umí rozplakat cibuli i uškrtit člověka bezdrátovou myší.

Asi bych na toto téma dokázal vygooglovat i lepší vtipy, ale nejsme tu kvůli mužovi, co je tak drsný, že si přidává i na večeři u Láďi Hrušky (ok, už toho nechám), nýbrž kvůli Tajemství Oslího ostrova.

 

Na rovinu, ta hra je po všech stránkách mizerná, navíc ještě i ošklivá a brutálně těžká. I sám Kolář se dnes diví tomu, že ji vůbec někdo dobrovolně hrál. Doporučujeme tedy ukojit nostalgické choutky jen pohledem na okolní obrázky a do samotného hraní se nepouštět. I když to dnes je paradoxně velmi jednoduché, protože hru jde snadno dohledat zdarma a spustit i rovnou z okna prohlížeče. Ale ne, vážně to za váš volný čas nestojí, ostatně nejspíš byste u ní velmi rychle zakysnuli.

Oslí ostrov totiž obsahuje naprosto neférové mechaniky, když vás třeba může bez upozornění uvěznit v neřešitelné situaci. Na jiném místě zase hráče nutí patnáctkrát (!) opakovat stejnou akci, než se dostaví kýžený výsledek. Scénář prakticky neexistuje, většina hádanek nedává smysl, humor je mrazivě trapný, pochválit snad mohu jen to, že s návodem celé to martyrium zabere jen pár desítek minut. Grafika v rozlišení 320 × 200 (to je pro srovnání jen o pár pixelů víc, než má dnes profilový avatar v našich diskusních fórech) má jisté „punkové“ kvality, zato ozvučení prakticky neexistuje.

Stejně jako první sex i první česká komerčně prodávaná PC hra ve výsledku za moc nestála. Prošlápla ale cestu všem ostatním, díky nimž dnes zažíváme tolik nezapomenutelných zážitků. V dalších dílech našeho seriálu o českých hrách tak naštěstí budeme moct být daleko pozitivnější.

 

 

Kompletní článek vyšel na serveru BonusWeb a je k dispozici k přečtení ZDE.

Ačkoliv mu tehdy ještě teklo mlíko po bradě, respektive studoval na jednom brněnském gymnáziu, stal se průkopníkem na domácí herní scéně. Jak vzpomíná na začátky domácí herní scény Jarek Kolář se dočtete v tomto interview doplněném o dobové fotografie tvůrců prvních CZ počítačových her.

Ačkoliv mu tehdy ještě teklo mlíko po bradě, respektive studoval na jednom brněnském gymnáziu, stal se průkopníkem na domácí herní scéně a spolu s Petrem Vlčkem a Petrem Vochozkou vydali v červnu roku 1994 první českou hru pro PC. Bylo jí Tajemství Oslího ostrova a Jarkovi tehdy bylo 17 let, tento titul však nastartoval jeho dráhu úspěšného vývojáře počítačových her a zároveň ukázal ostatním schopným lidem v České republice, že i u nás se dají vydávat hry. I proto jsme se v rámci našeho speciálu k šestému výročí od vydání Tajemství Oslího ostrova (počátek CZ herní scény) rozhodli vyzpovídat spolumajitele Pterodonu Jarka Koláře.

Vím, že Pterodon vznikl v roce 1993, ale kde jste se vy dva vlastně poprvé potkali?
Od roku 1992 jsem se setkával s Petrem Vlčkem v prostorách učebny informatiky na gymnáziu Slovanské náměstí v Brně. Díky tamnímu vedení jsme měli prostor využívat učebnu každé odpoledne.

Co vás tenkrát na střední škole přimělo k tomu, že jste se pustili do výroby vlastní počítačové hry?
Počítačové hry jsem hodně hrál a při masovém nástupu stolních RPG do naší republiky jsem se snažil něco takového naprogramovat. Vždycky jsem snil o tom dělat hry. Když jsem se setkal s Petrem a také například s Pavlem Pospíšilem (Saboteur, Dračí Historie) bylo jasné, že svůj volný studentský čas musím věnovat této činnosti.

A proč zrovna do adventury? Neuvažovali jste taky o jiném herním žánru (např. logická hra)?
Adventury byly v té době naše nejoblíbenější hry. Dalším faktorem, bylo také to, že naše hra mohla na hráče mluvit v té době nezvykle – českým jazykem.

Z jakého důvodu jste se rozhodli parodovat zrovinka slavný Monkey Island? A proč jste zaměnili opice za ušaté oslíky?
Oslí ostrov měl být jen takový malý test našeho enginu a editoru. O tom také mluví i rozsah hry. Bylo tam jen pár obrazovek. Nakonec jsme se ale hrou zabývali dva roky. Nutno taky podotknout, že programátor získal svoje PC, až po dokončení hry – vše programoval na školním počítači.

Na počátku projektu ve vás byla určitě hromada nadšení… Ta ale vždy dříve nebo později alespoň mírně opadne. Nehrozilo tedy místy, že byste se na dokončení hry vykašlali (třeba kvůli škole)?
Nevím jestli jsme výjimečně trpěliví nebo to byla tak výjimečná práce, ale nám hromada nadšení vydržela až do konce. Škola nám rozhodně nedělala žádné problémy, které by nás odvracely od práce.

Jak dlouho jste na hře pracovali a jak na její vývoj reagovalo vaše okolí (rodiče, spolužáci…)?
Na hře jsme pracovali celé 2 roky. V mém případě se na mém volném čase nic nezměnilo. Čas, který jsem dříve věnoval hraní her, jsem teď věnoval na jejich dělání. Stejně jako dříve jsem se ve zbytku času věnoval zájmovým aktivitám (kreslení, kajak).

Pokud je mi známo, tak původně jste s hrou neměli žádné komerční plány. Co vás přimělo ke změně názoru?

Plány jsme neměli. Do vývoje jsme neinvestovali ani korunu, kromě našeho (z tehdejšího pohledu levného) času. V době, kdy jsme hru dokončili, v České republice existovala pouze zásilková služba Vision, která rozesílala západní tituly. Bylo nám jedno jestli hra vyjde komerčně, nebo ji vydáme jako shareware. Jednalo se nám o věci prestiže a pocit průkopníku tohoto odvětví u nás :)

Jak vás napadlo kontaktovat zrovna Petra Vochozku a v jakém duchu toto vzájemné seznámení proběhlo?
Na začátku léta jsem jel na školní výlet do Poličky. Vzpomněl jsem si na jakýsi inzerát v Excaliburu a místo návštěvy obchodů a restaurací jsem v dvouhodinovém rozchodu vyrazil hledat Dukelskou ulici a Petra Vochozku. Nepamatoval jsem si číslo domu a tak mě překvapilo, že zrovna Dukelská ulice je plná 7 poschoďových paneláků. Naštěstí mi náhodný chodec přímo řekl, kde Vochozka bydlí, takže jsem jeho byt našel. Když jsem zazvonil, otevřela mi podivná stará paní. Po čtvrthodině čekání se objevil i rozespalý Petr Vochozka. Bohužel jsem toto setkání neplánoval, takže jsem neměl ani disketu s hrou ani žádnou ukázku, stál jsem tam jen s v turistickém oděvu v plné polní. Mluvili jsme tehdy spíše o amigových projektech Vochozka Trading a dal jsem na sebe Petrovi kontakt. Když se pak po čtrnácti dnech v Praze dostal ke kopii Oslího ostrova, zavolal mi, že to „bere“. Pak už jsme jeli do Poličky speciálně kvůli němu a kromě smlouvy na již hotový Oslí ostrov, jsme se už také domluvili na konverzi jeho hry 7dní a 7nocí z Amigy. To jak to nakonec dopadlo je ale téma pro další rozhovor.

Čekali jste (nebo doufali) v té chvíli, že se díky Petrovi proslavíte po celé České republice? (a nyní vlastně i ve světě)?
Nečekal jsem, že se nějak proslavíme. Hlavně mě těšil fakt, že jsme prorazili hráze originálních českých her a dali jsme svým příkladem motivaci mnoha dalším českým vývojářům. Ukázali jsme tehdy, že dělaní her není nic složitého a že to jde dělat i v domácích podmínkách. Situace nyní je ale myslím už dost rozdílná. Je mnohem větší konkurence a i čeští hráči mají přístup k lokalizovaným zahraničním hrám. Myslím, že dnes už vypadá začátek úspěšného vývojáře jinak.

Myslíte si, že dokončení Oslího ostrova byl zlomový okamžik ve vašem životě, který vás nasměroval na cestu profesionálního developerského týmu? A čím jste vlastně původně chtěli být, až vystudujete?
Dalo by se říct, že jsem chtěl být architektem. Je to ale sporné, protože jsem začal dělat hry ještě v době, kdy člověk nad svým budoucím povoláním uvažuje. Architekturu také nyní ve svém volném čase studuji. Nutno říci že Game Design má s Architekturou spoustu společných věcí, takže má tento můj současný „koníček“ velký přínos pro moji práci.

 

 

Kompletní článek vyšel na serveru BonusWeb a je k dispozici k přečtení ZDE.

Dnes slaví trh českých počítačových her svoje narozeniny – přesně před šesti lety se totiž na pultech herních prodejen objevila první česká hra! Samozřejmě se jednalo o slavné Tajemství Oslího ostrova od brněnských Pterodon Software a Petra Vochozky, no a právě díky těmto lidem má ode dneška BonusWeb možnost nabídnout vám tuto legendární hru zdarma ke stažení!

Dnešní den, tedy 20. červen roku 2000, je pro českou herní scénu vskutku velmi významný. Je tomu totiž přesně šest let, kdy se začaly psát dějiny českých počítačových her. V žádném případě se nechci s nikým z vás přít o tom, že české hry vznikaly i dávno před tím, jenomže právě v tento inkriminovaný den se na pultech herních prodejen objevil český výtvor oficiálně vůbec poprvé – samozřejmě zde celou dobu mluvím o legendárním Tajemství Oslího ostrova (dále jen Oslí ostrov). Možná si někteří z vás ještě vzpomenou na dny, kdy se společnost Vochozka Trading začala pevně usazovat do trůnu určeného pro nejlepšího (tehdy vlastně jediného) distributora výhradně českých her. Petr Vochozka, její majitel, vstupoval na pole nezorané, i když již měl několik menších her za sebou (především na Amigu). Avšak Oslí ostrov, vytvořený dvoučlenným týmem Pterodon Software, byl bezesporu hrou, která jeho firmu nasměrovala na úplně novou cestu, během níž se později urodily hry jako 7 dní a 7 nocí, Agent Mlíčňák, Dračí historie nebo Rytíři grálu.

Přestože Oslí ostrov byla první česká komerční hra, nedá se zdaleka považovat za plně profesionální produkt. Doslova na koleni ji vytvořili dva tehdejší středoškoláci Jaroslav Kolář a Petr Vlček, kteří se postarali o vše potřebné – od scénáře přes grafiku, animace až ke kompletnímu programu. Navíc Oslí ostrov původně nebyl vytvářen ke komerčním účelům ale pouze z hecu – aby si autoři dokázali, že v nich něco je, že i oni dokáží naprogramovat hry, jaké se do Čech dováží pouze ze zahraničí. Nakonec ale vše dopadlo zcela jinak a o tom, jak se to tenkrát vlastně všechno semlelo, se můžete dočíst v interview s Jardou Kolářem a Petrem Vochozkou.

A tak se nakonec zrodil Oslí ostrov – první česká komerční hra na PC, která vzbuzovala neuvěřitelné nadšení nejen všech hráčů, ale i herních recenzentů, o čemž svědčí (dle mého soudu až přehnaně) vysoké hodnocení v Excaliburu – 95%! Určitě velmi velký podíl na úspěchu Oslího Ostrova měl i ten fakt, že se jednalo o adventuru a ještě k tomu zcela evidentně inspirovanou dvěmi slavnými hrami od amerických LucasArts – The Secret of Monkey Island (1990) a jeho pokračováním Monkey Island 2: LeChucks Revenge (1992). Těm, kdo tyto hry nezná (snad se nikdo takový nenajde) jen připomenu, že se jedná a klasické ručně kreslené komediální adventurky z pirátského prostředí. V hlavní roli vždy vystupoval „mocný pirát“ Guybrush Treepwood, který cestoval po ostrovech Karibiku a snažil se všemožnými způsoby zlikvidovat zloducha LeChucka. Oslí ostrov se snaží obě zmíněné hry parodovat a nutno uznat, že se mu to docela daří. Opice zde byly vyměněny za osly a jméno Guybrushe Treepwooda bylo „počeštěno“ na Gajbraš Trípvůd.

O co ale v Oslím ostrově vlastně jde? Náš hlavní hrdina se vydal spolu s několika dalšími piráty přepadnout galéru plnou zlata. Ničemný plán se nakonec podařilo realizovat, tím však bohužel celá akce neskončila. Gajbrašovi jde po krku LeGek – bratr LeČuka, který v Monkey Islandu 2 zatřepal bačkorama za nemalého Gajbrašova přispění. LeGek, v žáru posedlosti svého bratra pomstít, vehnal Gajbrašův koráb do bouře a tam ho nemilosrdně potopil. Náš hrdina však jako jediný celou tragédii přežil a probouzí se na pláži neznámého sopečného ostrova. A právě zde se bude odehrávat jeho další šílené dobrodružství, jehož cílem je dostat se pryč z tohohle zvláštního ostrova plného ušatých oslů a příležitostně i zlikvidovat podlého LeGeka.

To, že je Oslí ostrov jakousi prvotinou celého českého herního průmyslu, je názorně vidět na rozsáhlosti celé hry. Narozdíl od Monkey Islandů zůstanete uvězněni na jednom jediném ostrově, který čítá plus mínus nějakých pětadvacet obrazovek (nebo chcete-li lokací). Navštívíte zde například písčitá pobřeží, sopečný vulkán, malinký přilehlý ostrůvek a dokonce se podíváte a pod mořskou hladinu! Čeká na vás obrovská hromada legrace způsobená Gajbrašovým jedinečným smyslem pro humor a taky nevázaným přístupem k problémům (například jedině on může testovat ostrost břitvy na svém vlastním hrdle). Nutno však podotknout, že i přes poměrně nízkou rozsáhlost není Oslí ostrov adventurkou dohratelnou za jednu hodinu, protože množství „logických“ problémů nepatří mezi jednoduché a jejich vyřešení vám dá určitě pěkně zabrat.

Po technické stránce budete samozřejmě muset trochu přimhouřit svá očka, protože od šest let staré hry žádné skvělé efekty čekat prostě nemůžete. Oslí ostrov běží pouze ve VGA (320×200, 256 barev), což však samo o sobě neznamená, že by se na grafiku hry nedalo dívat! Ba naopak, většina backgroundů vypadá velmi slušně a i po letech nečekaně příjemně. Animací ve hře mnoho není, za zmínku snad stojí jen Gajbrašova chůze, která, jak se mi zdá, byla částečně přejata z Monkey Islandu 2. Co se ozvučení týče, tak veškeré žádné. A při pomyšlení na těch pár kvíkanců přes PC Speaker během intra, možná je to i ku prospěchu věci.

Vzhledem ke stanovenému účelu tohoto článku cítím povinnost trochu vás seznámit i s ovládáním hry. A to především proto, že se jedná o „adventuru ze staré školy“, ve které není k dispozici kurzor „všeuměl“, nýbrž několik funkčních ikonek, pomocí nichž jste nuceni všechny Gajbrašovy činnosti (jak na hlavní obrazovce, tak i v inventáři) ovládat. Pamatujte však na to, že aktivní předměty se pod kurzorem nijak nehlásí (obdobně jako u starších adventur od Sierry), proto raději klikejte na každý „podezřelý“ objekt na herní obrazovce. První ikona zleva značí příkaz JDI – logicky ji tedy použijete v případě, že se potřebujete s Gajbrašem někam dostat. Druhou ikonkou je PROZKOUMEJ, jejíž význam je snad jasný. Další ikonka značí úkoly jako POUŽIJ, OTEVŘI, ZATÁHNI a nebo taky OSAHEJ (to platí pro inventářní předměty). Předposlední ovládací ikonka je určena pro sebrání předmětu a ta poslední slouží k zavedení rozhovoru s živými bytostmi. Nakonec je zde ještě ikonka se symbolem počítače, která vyvolá menu, ze nějž můžete hru uložit, nahrát nebo ukončit. Velmi příjemnou záležitostí je i to, že mezi všemi ikonami se můžete pohodlně přepínat stiskem pravého myšítka.

Další důležité informace se týkají samotného spuštění hry. Verze, kterou vám nabízíme ke stažení, neobsahuje žádnou antipirátskou ochranu, takže by v tomto ohledu neměly nastat jakékoliv problémy. Tajemství Oslího ostrova Vzhledem ke svému stáří je hra zcela logicky naprogramována pod operační systém MS-DOS, proto se ji snažte spouštět v tomto režimu, jež je součástí vašeho operačního systému Windows 95/98. Pokud tak učinit nelze, mám pro vás jednu velice příjemnou zprávu: Oslí ostrov bez problémů šlape i pod samotnými Windows 95/98, avšak o něco pomaleji, než by měl.

Jako potenciální hráče této hry vás musím upozornit ještě na jednu věc: pravidelně si ukládejte pozici, protože v Oslím ostrově se můžete velmi snadno dostat do situace, ze které není návratu. No a na úplný mi dovolte, abych vám při hraní této klasické a historicky velmi důležité gamesky popřál za celou redakci BonusWebu příjemnou zábavu a mnoho úspěšně zamáčknutých slz nostalgie.

 

Kompletní článek vyšel na serveru BonusWeb a je k dispozici k přečtení ZDE.

• autor: Pterodon Software
• distributor: Vochozka Trading
• platformy: PC
• subžánry: 2D, point and click, humor, cartoon
• rok výroby: 1994
• čeština: ano
• oficiální stránky hry:  –

Petr „Pluto“ Linhart

Ve stručnosti jde o českou kreslenou adventuru s lehce erotickým podtextem, specifickým lechtivým humorem a místy hodně zvrácenými puzzly, který se nechal inspirovat Larry Lafferem. A inspirace je to zdařilá a hra určitě patří do historie zlatého fondu českých adventur.

Petr „BigPeter“ Ticháček

Jedná se o klasickou kreslenou 2D point-and-click adventuru, jenž spadá do kategorie humorných adventur.Vtipem hýří každá věta, kterou Venca vypustí z úst a každá činnost, kterou Venca vykoná. Nadbytek humoru se ale bohužel odráží na absenci logiky, která hře skutečně není vlastní. Narozdíl od většiny jiných adventur si zde ale užijete i notnou dávku erotiky, 7 dní a 7 nocí jelikož páni Pterodoni se úspěšně pokusili parodovat slavného Sierráckého sukničkáře Larryho.

Jan Srp

Úspěch 7 dní a 7 nocí tkví pouze v tom, že byl česky, čímž přilákal i spoustu lidí, kteří s hrami do té doby neměli nejmenší zkušenost. Jedině tak si dovedu vysvětlit proč jsou u nás trapné napodobeniny populárnější než zahraniční originály.

Level

Score

Excalibur

Games

Bonusweb

Adventuregamers

Just Adventure

Adventure Corner

Adventure-Treff

Riki

PC Engine

Pařeniště

High-Voltage

Smetiště her

Visiongame

Herní Archeolog

Mrakoplash Games

Články o hře:

• autor: Pterodon Software
• distributor: Vochozka Trading
• platformy: PC
• subžánry: 2D, point and click, humor, dobrodružná
• rok výroby: 1994
• čeština: ano
• oficiální stránky hry:  –

Petr „Pluto“ Linhart

TOO je legendární česká komerční grafická adventura, která přinesla tuzemským hráčům jako první možnost zahrát si na PC grafickou adventuru v mateřském jazyce. I přes své nesporné nekvality patří do zlatého fondu českých her a určitě se na ni nikdy nezapomene.

Petr „BigPeter“ Ticháček

První česká komerční hra na PC, která vzbuzovala neuvěřitelné nadšení nejen všech hráčů, ale i herních recenzentů. I přes poměrně nízkou rozsáhlost není Oslí ostrov adventurkou dohratelnou za jednu hodinu, protože množství „logických“ problémů nepatří mezi jednoduché a jejich vyřešení vám dá určitě pěkně zabrat.

Jan Srp

Stejně jako první sex i první česká komerčně prodávaná PC hra ve výsledku za moc nestála. Prošlápla ale cestu všem ostatním, díky nimž dnes zažíváme tolik nezapomenutelných zážitků. V dalších dílech našeho seriálu o českých hrách tak naštěstí budeme moct být daleko pozitivnější.

Level

Score

Excalibur

Games

Bonusweb

Adventuregamers

Just Adventure

Adventure Corner

Adventure-Treff

Riki

PC Engine

High-Voltage

AdventureGames Blog

Smetiště her

Herní Archeolog

Články o hře: