RECENZE: Atlantis: The Lost Tales

Tvorba francouzského studia Cryo Interactive si vždycky zakládala na zajímavých příbězích a hlavně na úchvatném audiovizuálním zpracování. Jedno z nejlepších děl celé jejich historie spatřilo světlo světa v roce 1997 a neslo název Atlantis: The Lost Tales. Dnes se podíváme na tento titul, který ve své době zaznamenal obrovský úspěch a odstartoval sérii her stejného jména. Paradoxně jsme se však na samotnou Atlantidu pořádně podívali pouze v tomto prvním díle.

Ve hře se ocitáme v roli mladíka jménem Seth, který přilétá na bájný ostrov Atlantida přidat se ke královské gardě, osobním strážcům královny Atlantidy. Ihned po příjezdu se však dozvídá, že byla královna Rhea unesena. A protože její rádce princ Creon se k vyšetřování moc nemá, je na hráči, aby se pustil do vyšetřování na vlastní pěst. A neuběhne ani moc času aby vyšlo najevo, že za zmizením královny stojí právě proradný Creon. Ten má ovšem mnohem větší a děsivější plány, než to na první pohled vypadá. Po okolí se navíc potuluje spousta různých zrádců či přisluhovačů Creona, takže bude hodně těžké poznat, komu se dá důvěřovat a komu ne.

Základním srdcem celé hry je poprvé v jen o chvíli dříve vydaném Versailles použitý speciální engine nazvaný Omni 3D. Ten totiž přinesl ve své době doslova revoluční prvek. Zatímco do té doby bylo zvykem šmejdit po obrazovce kurzorem a hledat aktivní místa či předměty, zde tomu bylo úplně naopak. Na každou scénu jste se dívali pohledem vlastních očí, přičemž kurzor byl zafixován ve středu obrazovky a vy jste se myší rozhlíželi kolem dokola o 360°a hledali nějaký aktivní předmět či šipku, kde se dá něco použít či kudy se dá odejít. V podstatě se jednalo o dokonalou simulaci pohybu hlavy. Z každé takového scény jste se pomocí přechodové animované sekvence přesunuli do další bubliny, kde se dalo opět rozhlížet stejným způsobem.

Tato technologie umožnila připravit na tehdejší dobu doslova úchvatnou grafickou podívanou, kdy bylo veškeré prostředí kompletně vyrenderované a vypadalo nádherně i při otáčení se kolem dokola. Samozřejmě je to vztažené k roku výroby, ale na tehdejší poměry vypadala grafika doslova dechberoucně. Ruku v ruce s tím šly i renderované animace, kterých bylo opravdu velké množství a dodávaly celému titulu výpravnou epičnost. Nesmíme opomenout ani technologii Omni Sync, která synchronizovala pohyb rtů jednotlivých postav s mluveným dabingem.

V samotném úvodu se procházíte po rozsáhlém paláci Atlantidy ležícím na úpatí sopky, navštívíte malou přilehlou vesničku a můžete se vydat i procházkou za krásami ostrova až k rybářově chatrči. Při procházení se můžete bavit s různými osobami a posléze také řešit logické úkoly. Ano, tohle jsou základní prvky celé hry – kochat se nádhernou krajinou při procházení se, povídat si s různými postavami a řešit různé hádanky a minihry. Puzzly nejsou nijak extrémně obtížné, jsou nápadité, variabilní a zajímavě koncipované, takže se na nich málokdy zaseknete na nějakou delší dobu. A vzhledem k tomu, že máte vždy jen omezený prostor, ve kterém se můžete pohybovat, není moc míst, kde by se dalo opravdu zatuhnout.

Ještě je tu jeden důležitý prvek hratelnosti. Záhy po začátku hry se totiž stanete vyvrhelem, po kterém jdou všichni strážní z Atlantidy a vy se tak před nimi musíte ukrývat a hledat cesty, jak se ze šlamastyky dostat dál. Jsou tedy určité sekvence ve hře, kdy se musíte rychle rozhodnout, stealthově se schovávat před strážemi či udělat několik rychlých akcí po sobě. Kdykoliv se vám to nepodaří, okamžitě umíráte. Ve hře neexistuje klasický systém manuálního ukládání, všechno se provádí automaticky. Jakmile zemřete, ukáže se vám jedna z četných ‚obrazovek smrti‘ či animace ukazující váš konec, přičemž se hned vrátíte zpět před danou situaci a tak ji můžete celkem rychle zopakovat, snad už s větším úspěchem. Případné rozhovory či animace pak jdou v tomto případě velice rychle přeskočit.

Právě tyto zmíněné sekvence jsou asi největším záporem hry. Jsou sice do určité míry oživením hratelnosti, ale přijde mi, že místy jich bylo použito až moc a ne vždy je v krátkém časovém limitu jasné, co vůbec máte udělat. Rozhodně to ale nesnižuje kvalitu hry jako takové, naopak vás to žene dál při pátrání po všech záhadách.

A těch záhad je skutečně hodně, ostatně prastará civilizace Atlantiďanů byla hodně vyspělá a uměla ovládat i magické síly. Někteří obyvatelé bájné Atlantidy pak mají ještě jednu speciální věc – tajemné energetické krystaly, které jim umožňují plavit se vzduchem na speciálních majestátních létajících korábech. Díky tomu se podíváme i mimo samotnou Atlantidu, kdy budeme moci navštívit Stonehange, sněhem pokryté zamrzlé Špicberky či barvami hýřící všeobecně známý velikonoční ostrov Rapa Nui.

Prostě nádhera střídá nádheru a ve druhé polovině devadesátých let byla tato hra skutečným zjevením. Pro české fanoušky měla ještě jedno unikum – patřila v té době k těm několika málo hrám, které měly české titulky. Postarala se o ně společnost ABM Morava a umožnila tak hráčům porozumět i ty nejmenší detaily z celého příběhu.

Na závěr jsem si schválně nechal veškerou zvukovou stránku hry. Při procházení se různými kouty Atlantidy i okolního světa slýcháte dokonalé ambientní zvuky, které společně s krásným vizuálem jen dotváří celkovou strhující atmosféru a krásu míst, kterými se procházíte. O kvalitní dabing se postarala více než třicítka profesionálních herců, takže ani v tomto ohledu se není třeba ničeho obávat. Tím absolutním vrcholem je však hudební doprovod. O ten se postarali francouzští géniové Stéphane Picq a Pierre Esteve a stvořili jeden z nejlepších soundtracků herní historie. Podařilo se jim stvořit neskutečné dílo, které umocňuje atmosféru jednotlivých lokací a dokáže i reagovat na důležitost akcí konaných v rámci děje. Jejich velkolepé chorály jsou skutečně dechberoucí.

Atlantis patřil ve své době k nejlepším audiovizuálním herním zážitkům. Napínavý příběh pátrající po ztracené královně, prapůvodu Atlantidy a snaha o zvrácení zkázy světa plný různorodých puzzlů zaobalený v nádherné grafice doplněný o úchvatný hudební doprovod. Jen to mohlo být ještě krapet delší.