15 Days – Ráj adventur

RECENZE: 15 Days

Petr Linhart — Wed, 03 Feb 2021 11:00:23 +0000

Už v předchozím Overclocked bylo vidět, že se tvůrci z House of Tales zhlédli ve filmovém zpracování a ve svém posledním titulu 15 Days to dotáhli ad absurdum. Vytvořili skutečně podařený filmový thriller, ale jaksi zapomněli na hru samotnou. Ale pojďme od začátku.

Filmově laděné intro ukazuje dvojici mladíků, kteří lezou na slovutný Big Ben a kradou z něj číslice, což se posléze ukáže jako narozeninový dárek třetímu členovi povedené partičky. Ta se ve jménu „bohatým brát a chudým charitativním organizacím dávat“ zaobírá loupežemi uměleckých děl, respektive jejich výměnou za nerozpoznatelnou kopii. Nyní však přichází neobvykle vysoká nabídka od jednoho černocha na ukradení obrazu z londýnského muzea.

V tu samou dobu záhadně umírá významný britský politik a na pomoc je přizván americký detektiv, který si jako obvykle nerozumí se svým šéfem a až tak úplně neholduje dodržování předpisů. Vydává se tedy letecky do Londýna vypátrat, zda politikovo úmrtí byla jen nešťastná náhoda a nebo vražda.

Jak asi správně tušíte, zpočátku dvě odlišné příběhové linky se záhy potkají a vy si tak zahrajete za obě strany. Respektive, v průběhu hry si zahrajete dokonce za čtyři postavy.

Hra bohužel ztrácí na tempu, hlavně pak na samotném počátku, kdy prvních pár okamžiků strávíte celkem nudnou sekvencí úkolů v bytě zmíněné povedené bandičky, kde jen procházíte jednotlivé místnosti a nic moc se neděje. Něco se začne dít až po setkání se zmíněným černochem Odilou u věhlasného Londýnského oka. Poté už se rozbíhá příběh připravování loupeží / pátrání po vrazích/zlodějích, který se nezastavitelným tempem žene až do samotného finále.

Po unylém začátku to ale celé běží až moc rychle. Během jednotlivých obrazovek není skoro co dělat. Vždy se přesunete na nějaké místo, uděláte pár relativně jednoduchých věcí a příběh se zase žene dál. Skoro bych to přirovnal k interaktivnímu filmu, i když na rozdíl od takových děl od Telltale, kde jen mačkáte QTE či rychle rozhodujete o jedné z variant, zde je toho klasického adventuření ještě celkem dost, i když jednoduchého. Tuto jednoduchost aspoň trošku nabourává pár zajímavých a aspoň trochu náročnějších puzzlů. Aby ale tvůrci náhodou nezavařili hráčům mozky, již po pár desítkách vteřin je možné tyto puzzly automaticky vyřešit.

Zpracováním jde jednoznačně o nejpodařenější dílo House of Tales. Grafické zpracování i animace jsou velice vydařené, totéž je možné říct i o dabingu. Ovládání je klasické point and click, na rozdíl od předchozích her studia není problém s rychlým přechodem do jiných místností či pixelhuntingem. Vše jde krásně vidět a kdybyste se náhodou ztratili, mezerníkem jdou jednoduše vidět všechny aktivní předměty.

Celou hrou projedete jako nůž máslem. Přestože jsou všechny postavy propracované a mají svůj vlastní charakter i důvody pro podivné chování, i tentokrát jsem měl trochu problémy identifikovat se s chováním některých postav. Hlavně obě nejčastěji hratelné postavy jsou občas „napřesdržku“. Přesto po dohrání musím říct, že jsem se bavil a nakonec jsem si to i užil. Příběh jako takový je totiž tradičně velice dobře napsaný. V první půli se soustředíte na plánování a kradení obrazů / vyšetřování vraždy, ve druhé už se dostavuje také politický a filosofický přesah.

Poslední dílo House of Tales je podařený interaktivní thriller v prostředí point and click adventury, který se až moc soustředí na plynulost příběhu a postrádá výraznější zapojení herních mechanik. Přesto stojí za zahrání.

Autor:

Petr Linhart

Příspěvek RECENZE: 15 Days pochází z Ráj adventur

RECENZE: 15 Days promarňuje potenciál

Jan Srp — Mon, 17 Aug 2020 12:00:53 +0000

Konečně si někdo dovolí vytvořit smrtelně vážnou a originální zápletku, napíše vybroušené dialogy, pozve si famózní dabéry. A pak zapomene na to nejdůležitější: přidat hru.

15 Days je ryzím interaktivním filmem, jaké byly v módě před nějakými dvaceti lety. Mizerné a špatně digitalizované herce nahradily celkem obstojně vymodelované 3D postavičky, princip zůstal ale stejný. Přibližně 70 % herní doby strávíte pasivním sledováním událostí na obrazovce, pak si jednou dvakrát kliknete, aby se neřeklo, a koukáte dál. Jen výjimečně musíte vyvinout i nějakou intelektuálně náročnější činnost.

Práce s inventářem je brutálně zredukována na „nápadité“ úkoly typu „seber klíč a ve vedlejší místnosti otevři dveře“.

Na jednu stranu tak odpadají klasické nešvary, jako nerealistické kombinace předmětů nebo rozmělňování příběhové linky nepodstatnými problémy, na stranu druhou nenabízí hra adekvátní náhradu.

Jediné světlé momenty představuje zhruba šest logických hádanek. Jsou poměrně složité a člověk má paradoxně chuť využít, vzhledem k jinak plynulému tempu hry, nepřehlédnutelné tlačítko umožňující je přeskočit.

Hřebíčkem do rakve špatného gamedesignu jsou chvíle, kdy ani nevíte, co se po vás chce. Postava dokola opakuje, že ještě ne, ještě nemůže odejít, protože jí něco chybí. Co to „něco“ je, už vám ale nikdo neřekne. A tak třeba několik minut bloudíte po prázdných obrazovkách a hledáte, co měli autoři na mysli.

Přesto si toto dílko nezaslouží spláchnout mezi herní odpad. Pokud jste schopni akceptovat, že 15 Days nejsou v první řadě počítačovou hrou, můžete si je dokonce i užít tak, jak se to stalo mně. Hlavní zásluhu má poutavý příběh, který patří mezi to nejlepší, co jsme kdy na monitoru viděli.

Trojice mladých lidí se zabývá ušlechtilou činností: krade z galerií vzácné obrazy a ze zisku sponzoruje různé humanitární organizace. Ano, jsou naivní a levičácky zaslepení, přesto jsou velice sympatičtí a dohromady tvoří profesionální tým.

Bertrand je dovedný manipulátor a mozek týmu, Mike počítačový hacker a hlavní hrdinka Cathryn má na svědomí samotné krádeže. Jednoho dne přijde zakázka na zlatou ránu: práce za 5 milionů liber, pak chce celý tým skončit. Jenže vše se komplikuje násilnou smrtí vysoce postaveného politika. Do vyšetřování se zapojuje Interpol.

Zatímco v první půli plánujete a posléze i realizujete krádeže jednotlivých obrazů, v té druhé získá příběh politický a snad i filosofický podtext. Scénáristé kladou prostřednictvím nevídaně prokreslených postav otázky diametrálně vzdálené tradiční černobílé plochosti mainstreamu.

Samozřejmě to není dokonalé a ten, kdo bude chtít hledat chyby a nedotaženosti, nebude mít těžkou práci. Například druhá osa vyprávění, v níž sledujeme Jacka Sterna, amerického detektiva, který je naší trojici na stopě, působí téměř nadbytečně. Jack je sice charismatický, občas dokonce i rozesměje cynickou poznámkou, ale samotný příběh nijak neobohacuje.

Vzhledem k tomu, že s ním budeme většinu času pobíhat po lokacích, které jsme už navštívili v roli některého ze zlodějů, nelze se ubránit dojmu, že je to pouze umělé natahování hry. Nelíbil se mi ani kýčovitě přehnaný happy end, který celý příběh degraduje na levné hollywoodské béčko, nebo trestuhodně nevyužitý konflikt s Cathrininým otcem.

Po technologické stránce nemám výhrad. 15 Days využívá engine dva roky starého titulu Overclocked. To znamená tradiční předrenderované lokace, v nichž se pohybují 3D postavy. Díky skvělé práci kamery, která zabírá scénu z různých úhlů, to však vypadá, že je plně trojrozměrné i okolní prostředí.

Pochvalu si zaslouží dabing, který patří suverénně k tomu nejlepšímu, co jsem kdy slyšel. Dialogům dává úplně novou dimenzi, kterou si díky kvalitnímu překladu do češtiny může vychutnat každý.

Recenze vyšla na stránkách Bonusweb.cz a originál můžete vidět ZDE.

Autor:

Jan Srp

Příspěvek RECENZE: 15 Days promarňuje potenciál pochází z Ráj adventur

15 Days

Petr Linhart — Sun, 16 Aug 2020 08:00:43 +0000

autor: House of Tales Entertainment
distributor: DTP Entertainment, Top CD
platformy: PC
subžánry: 2.5D, dobrodružná, point-and-click, detektivní, mysteriózní, thriller
rok výroby: 2009
čeština: ano (oficiální)
steam: odkaz
oficiální stránky hry: http://web.archive.org/web/20120106132516/http://15days.de/