RECENZE: 15 Days promarňuje potenciál

Konečně si někdo dovolí vytvořit smrtelně vážnou a originální zápletku, napíše vybroušené dialogy, pozve si famózní dabéry. A pak zapomene na to nejdůležitější: přidat hru.

15 Days je ryzím interaktivním filmem, jaké byly v módě před nějakými dvaceti lety. Mizerné a špatně digitalizované herce nahradily celkem obstojně vymodelované 3D postavičky, princip zůstal ale stejný. Přibližně 70 % herní doby strávíte pasivním sledováním událostí na obrazovce, pak si jednou dvakrát kliknete, aby se neřeklo, a koukáte dál. Jen výjimečně musíte vyvinout i nějakou intelektuálně náročnější činnost.

Práce s inventářem je brutálně zredukována na „nápadité“ úkoly typu „seber klíč a ve vedlejší místnosti otevři dveře“.

Na jednu stranu tak odpadají klasické nešvary, jako nerealistické kombinace předmětů nebo rozmělňování příběhové linky nepodstatnými problémy, na stranu druhou nenabízí hra adekvátní náhradu.

Jediné světlé momenty představuje zhruba šest logických hádanek. Jsou poměrně složité a člověk má paradoxně chuť využít, vzhledem k jinak plynulému tempu hry, nepřehlédnutelné tlačítko umožňující je přeskočit.

Hřebíčkem do rakve špatného gamedesignu jsou chvíle, kdy ani nevíte, co se po vás chce. Postava dokola opakuje, že ještě ne, ještě nemůže odejít, protože jí něco chybí. Co to „něco“ je, už vám ale nikdo neřekne. A tak třeba několik minut bloudíte po prázdných obrazovkách a hledáte, co měli autoři na mysli.

Přesto si toto dílko nezaslouží spláchnout mezi herní odpad. Pokud jste schopni akceptovat, že 15 Days nejsou v první řadě počítačovou hrou, můžete si je dokonce i užít tak, jak se to stalo mně. Hlavní zásluhu má poutavý příběh, který patří mezi to nejlepší, co jsme kdy na monitoru viděli.

Trojice mladých lidí se zabývá ušlechtilou činností: krade z galerií vzácné obrazy a ze zisku sponzoruje různé humanitární organizace. Ano, jsou naivní a levičácky zaslepení, přesto jsou velice sympatičtí a dohromady tvoří profesionální tým.

Bertrand je dovedný manipulátor a mozek týmu, Mike počítačový hacker a hlavní hrdinka Cathryn má na svědomí samotné krádeže. Jednoho dne přijde zakázka na zlatou ránu: práce za 5 milionů liber, pak chce celý tým skončit. Jenže vše se komplikuje násilnou smrtí vysoce postaveného politika. Do vyšetřování se zapojuje Interpol.

Zatímco v první půli plánujete a posléze i realizujete krádeže jednotlivých obrazů, v té druhé získá příběh politický a snad i filosofický podtext. Scénáristé kladou prostřednictvím nevídaně prokreslených postav otázky diametrálně vzdálené tradiční černobílé plochosti mainstreamu.

Samozřejmě to není dokonalé a ten, kdo bude chtít hledat chyby a nedotaženosti, nebude mít těžkou práci. Například druhá osa vyprávění, v níž sledujeme Jacka Sterna, amerického detektiva, který je naší trojici na stopě, působí téměř nadbytečně. Jack je sice charismatický, občas dokonce i rozesměje cynickou poznámkou, ale samotný příběh nijak neobohacuje.

Vzhledem k tomu, že s ním budeme většinu času pobíhat po lokacích, které jsme už navštívili v roli některého ze zlodějů, nelze se ubránit dojmu, že je to pouze umělé natahování hry. Nelíbil se mi ani kýčovitě přehnaný happy end, který celý příběh degraduje na levné hollywoodské béčko, nebo trestuhodně nevyužitý konflikt s Cathrininým otcem.

Po technologické stránce nemám výhrad. 15 Days využívá engine dva roky starého titulu Overclocked. To znamená tradiční předrenderované lokace, v nichž se pohybují 3D postavy. Díky skvělé práci kamery, která zabírá scénu z různých úhlů, to však vypadá, že je plně trojrozměrné i okolní prostředí.

Pochvalu si zaslouží dabing, který patří suverénně k tomu nejlepšímu, co jsem kdy slyšel. Dialogům dává úplně novou dimenzi, kterou si díky kvalitnímu překladu do češtiny může vychutnat každý.

Recenze vyšla na stránkách Bonusweb.cz a originál můžete vidět ZDE.