Jsou to již skoro dva roky, co zemřel jeden z nejvýraznějších autorů adventur posledních dvou desetiletí, belgický komiksový tvůrce Benoît Sokal. A je to zároveň jeden rok, co vyšla pod poslední hra vytvořená pod jeho křídly – Syberia 4: The World Before.

A právě u této příležitosti vytvořili jeho kolegové ze společnosti Microïds video, jehož název mluví za vše – Syberia: A tribute to Benoît Sokal.

Občas má člověk vysoká očekávání. Ne vždy úplně svojí vinou, ale třeba kvůli velkému HYPE ze strany vývojářů nebo vydavatelů. A pak přijde kruté vystřízlivění.

A jindy naopak od hry nečekáte žádné zázraky. A ony přijdou.

Když Microids v roce 2017 vydali třetí díl legendární dobrodružné série Syberia, ani ve snu mne nenapadlo, že se po takovémto průseru pustí do dalšího dílu. A už vůbec ne, že by se mohlo jednat o výbornou hru. A hle! Troufám si tvrdit, že se francouzští vývojáři vybičovali k vytvoření vůbec nejlepšího dílu série. Zřejmě v tom kabátu, ušitém z ostudy, odmítali chodit nadosmrti. Anebo jim bylo líto, že ho navlékli také Benoitu Sokalovi, který si ho (spolu s hudebním skladatelem Inonem Zurem) jako jediný z týmu nezasloužil.

Benoit Sokal byl ze třetího dílu nešťastný už během jeho vývoje a po přečtení recenzí si myslím, že se o něj musel pokoušet infarkt. Syberia 3 byla zpackaná především po technické stránce, ale mne samotného úplně nezaujal ani příběh a herní náplň. Prostě celkově se jednalo o veskrze průměrné dílo, které nesahalo svým letitým předchůdcům ani po kotníky.

O to příjemnější je vidět, že v nejnovější Syberii s podtitulem The World Before funguje vše mnohem lépe. Skoro bych řekl perfektně. Počínaje příběhem, který je tentokrát mnohem osobnější a emotivnější, přes dokonalejší práci s kamerou a vyladěné point-and-click ovládání, stylizovaný a půvabný audiovizuál, až po luxusní filmové zpracování. Na téhle hře si prostě v Microids dali sakra záležet a Benoit Sokal musí být tam někde vysoko v nebi se svojí labutí písní spokojen. Apropos, labutí písní… ani netušíte, jak je tohle rčení pro celou hru i Benoita symbolické.

Příběh je totiž po úvodním prologu, který si lze zahrát zdarma jako demo, přesunut do fiktivního města Vaghen ve fiktivním státu Osterthal, který sousedí s reálnými státy Německem, Švýcarskem a Francií. A Vaghen je město labutí. Má je ve znaku, má je v hymně, má je prostě v lásce. Kate Walkerová to pozná velmi záhy po svém příjezdu a posléze bude poznávat i životní útrapy Dany Rozeové, která zde před nějakými 60 lety žila a se kterou je nějakým způsobem spjata. Jak? Právě o tom je vlastně celá Syberia: The World Before. Je plná emocí, vztahů, myšlenek, křivd, drobných radostí i strastí. Zkrátka má hloubku…

Možná je dokonce nejhlubší ze všech čtyř dílů série. A to je základ, na kterém se dá skvěle stavět. Obzvlášť, když je příběh servírován ve filmovém stylu a v parádní audiovizuální podobě. Že odvedl opět skvělou práci hudebník Inon Zur, to bylo jasné předem. Že se k obrovskému zlepšení vybičoval tým grafiků a dokázal hře vštěpit nádech romantismu, to ostatně vidíte na okolních obrázcích sami. Ale že bude mít hra tak dokonalou filmovou kameru, to mi vyrazilo dech. Všechny dialogy a nehratelné scény vypadají fantasticky, díky čemuž se na novou Syberii snad lépe dívá než se hraje. A to se přitom nehraje vůbec špatně. Setkal jsem se sice s názory, že hratelnost je slabší a že je hra spíše interaktivním filmem než adventurou, ale s tím zcela nesouhlasím. Každá kapitola je vyplněna klasickými adventurními činnostmi plus nějakým sofistikovanějším rébusem, takže filmovost a hratelnost zde koexistují v dokonalé symbióze.

I když určitým komplikacím se ani čtvrtá Syberia nevyhnula a ty souvisejí s právě již zmíněnou a vychvalovanou kamerou, která se snaží fungovat i mimo nehratelné scény a dialogy efektně – což se jí daří, ale o to méně je mnohdy efektivní. I přes nespornou snahu autorů o co nejvyváženější kompromis působí v některých scénách nepřehledně a tím, že je při chůzi postavy neustále v pohybu, stěžuje i zaměření objektu, na který chcete kliknout. Paradoxně si myslím, že mnohem příjemněji se bude hra ovládat na gamepadu, i když jsou zase situace (statické prohlížení předmětů), kdy je ovládání myší k nezaplacení. Vyzkoušel jsem obě varianty a každá má své pro a proti.

Potěšující je také, že i přes vlažnější start, který ale má své opodstatnění, se za celou herní dobu (cirka 15 hodin poklidného hraní) nedostaví vysloveně slabý moment a vy tak dostáváte konstantní intenzivní dávku příběhu a emotivních zážitků. I když s jednou jedinou asi hodinovou scénou jsem nebyl až tak spokojen, a to je scéna situovaná na hřbitov, který je pojatý jako menší bludiště. Bludiště v adventurách obecně nemám rád a ve spojitosti se (zde patrně i úmyslně) neefektivní kamerou bych tuhle hodinu hraní asi nenazýval zábavou.

Naštěstí ale jde o jediný slabší moment. Celkově vzato je Syberia: The World Before parádní adventurní jízda, která strká do kapsy většinu současné konkurence a rozhodně nedělá ostudu legendárnímu prvnímu dílu série. Dokonce si troufám tvrdit, že podobně, jak nám všem v roce 2002 vyrazil první díl dech, je dnes Syberia: The World Before pro žánr adventur obdobně významným přínosem. Klobouk dolů před týmem Microids a hlavně před skvělým Benoitem Sokalem… Který se, žel bohu, napravení své reputace již nedočkal.

Benoite, rozloučil ses s námi nejlépe, jak jsi mohl. Děkujeme za vše a nikdy nezapomeneme.

PS: Ačkoliv má i tento čtvrtý díl otevřený závěr a je zde zřetelně vytvořený prostor při případný pátý díl, doufám, že se do něj Microids po odchodu Benoita už nepustí. Přál bych si, abychom se se sérií rozloučili na jejím absolutním vrcholu a nevystavovali se riziku fiaska srovnatelného s opravdu nepovedeným třetím dílem. Bez Benoita už by Syberia nebyla taková jako dřív.

Světoznámá série Syberia francouzské společnosti Microids dělá radost hráčům adventur od roku 2002, kdy vyšel její kultovní první díl. Již ten se několik měsíců po světové premiéře dočkal oficiální české lokalizace, stejně jako jeho dva následovníci v letech 2004 a 2017. Nejinak tomu je i u čtvrtého dílu, který nese název Syberia: The World Before.

Ve středu 29. června 2022 společnost Microids aktualizovala soubory hry na Steamu i na GOGu a formou patche do hry implementovala českou lokalizaci, kterou zajistil český vydavatel HYPE s.r.o.

Jako autor překladu musím říct, že pro mne bylo obrovskou ctí a potěšením se k Syberii po 18 letech znova vrátit a pevně doufám, že fanoušci série nebudou kvalitou lokalizace zklamáni… a nebude jim vadit například to, že Oskar je opět „automat“ jako v prvním a druhém díle série a nikoliv „automaton“ jako v české verzi Syberie 3, kterou v ČR vydal a lokalizoval Comgad.

Největší dík za existenci české lokalizace patří českému vydavateli HYPE, který ji s Microids smluvně domluvil nejen pro PC verzi, ale také pro budoucí konzolové edice. Fyzická Deluxe Edition pro PC je v prodeji již od 31. března a obsahuje Steam klíč a bonusový disk s digitálním soundtrackem, zkrácenou verzí scénáře ke hře od Benoîta Sokala a Lucase Lagravetta a fanouškovskou sadou s několika tapetami, avatary a původními storyboardy od Benoîta Sokala. Verze pro konzole PlayStation 5 a Xbox Series bude vydána v listopadu 2022, majitelé starších konzolí PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch si budou muset počkat až do roku 2023. Do konce letošního roku pak bude k dispozici také speciální sběratelská edice, na kterou se já osobně velice těším a určitě si ji pořídím do své adventurní sbírky.

Takže pokud jste majitelé „písíčka“ a nemusíte čekat do listopadu na konzolové verze, přejeme vám u počeštěné Syberie: The World Before kupu zábavy.

Úspěšná adventurní série Syberia započala svou herní historii pod vedením svého duchovního otce Benoîta Sokala již před dávnými dvaceti lety. Tehdy však vývoj krapet přerostl původní záměr, takže se rozhodlo o jejím rozdělení a proto o dva roky později vyšel druhý díl, který dokončil původně započaté vyprávění. Na třetí díl jsme si museli počkat předlouhých třináct let. A bohužel byla tato třináctka nešťastná. Nový díl a jeho téměř povinný převod do 3D a přizpůsobení se konzolovému publiku se příliš nevydařil. Sám Sokal již v průběhu vývoje věděl, že dílo nemíří správným směrem a přestože se do poslední chvíle snažil situaci ještě zachránit, výsledek byl hodně rozporuplný. Po pěti letech přichází pokus o návrat ztracené slávy ve velkolepém čtvrtém pokračování s podtitulem The World Before. Jde na něm vidět, že si na pokračování dali všichni tvůrci setsakramentsky záležet. A ono se jim to opravdu podařilo! Čtvrtá Syberie je prostě bomba, která více než důstojně pokračuje v rozvoji celého univerza a přináší hráčům neskutečný zážitek.

Tvůrčímu týmu se podařilo identifikovat ty správné herní elementy, díky kterým byly první Syberie tak úspěšné a zaobalit je do úplně nového příběhu. Tentokráte v něm nepátráme po Voralbergovi, mamutech či youkolech, přesto se podařilo navázat na romantičnost předchozích dílů, byť tentokrát nechybí závan drsného prostředí, které se prostřednictvím ruských milicionářů projevilo již ve třetím díle.

Před více než rokem vydaný hratelný prolog část fanoušků vystrašil. Na první pohled to totiž vypadalo, že z původní atmosféry i poetiky mnoho nezbylo. V prologu jsme sledovali mladičkou Danu Roze ve druhé polovině třicátých let, která studuje hudební školu ve Vaghenu a čeká ji absolventský koncert na náměstí. Do toho přichází prostřih do roku 2004 do solného dolu v ruské Tajze, kde je po událostech ve třetí Syberii zadržována Kate Walker. Po roce strádání je k nepoznání, a to nejen svým drsným vzezřením, ale i odměřeným chováním. Při práci v dole se jí, společně se spoluvězenkyní Katyushou, podaří prokopat do tajné propadlé jeskyně, ve které naleznou opuštěný nacistický vlak z druhé světové války. V něm pak Kate nalézá nakreslený obrázek Dany Roze, která je jí hodně podobná… V těchto místech končil prolog, který si s menšími obměnami zopakujeme i v plné hře.

Asi není žádným překvapením, že se budou příběhy obou dívek prolínat. Kate Walker se totiž rozhodne vypátrat, kdo je ona tajemná mladá dívka na obrázku a jaký byl její osud. Po podařeném útěku z gulagu tak přijíždí do zmíněného městečka Vaghen, tentokrát v roce 2005. Jedná se o hlavní město fiktivního státu Osterthal někde na pomezí Německa a Švýcarska. Toto město má za sebou slavnou i temnou historii. Prvním temným okamžikem byl velký požár, který se záhy podařilo proměnit v zářnou výhodu – městem totiž v té době projížděl nám dobře známý Hans Voralberg a při shlédnutí té děsivé zkázy se rozhodl městu pomoci. Díky tomu je město doslova protkáno jeho automaty včetně slavného velkého orchestřiště na náměstí, na kterém před více než šedesáti lety odehrála Dana Roze svůj absolventský koncert v podobě vaghenské hymny. Druhou zkázou města pak byla druhá světová válka, kdy se městem prohnal pogrom, Osterthal byl anexován a k moci se dostala fašistická skupina říkající si Hnědé stíny. Zkáza města i rasové nepokoje pak výrazně pozměnily osudy jeho obyvatel. Obzvláště pak Vageranů, v této sérii jakési alegorie židů.

 

Jak již bylo naznačeno, hra se odehrává ve více časových rovinách, ve kterých ovládáme různé postavy. Přecházení mezi jednotlivými rovinami přichází plynule a nenásilně, občas můžeme i sami volit, kterou postavu budeme ovládat. Nejvýznamnější časové roviny jsou dvě, které sledují aktuální vývoj Kate i Dany. A na rozdíl od prologu je romantika jejich příběhů ve finále úplně obrácená. V roli Dany se z úžasného zážitku kolem slavného koncertu přesouváme do pochmurné atmosféry všemocných fašistů, omezování svobody, všeobecného strachu a ve finále i samotné bezmezné snaze vůbec přežít. To Kate se po drsném začátku dostává do již mírumilovného městečka, ve kterém pátrá po historických událostech týkajících se Dany.

A právě při tomto pátrání se podařilo nastavit to správné herní tempo, což byl jeden ze základních kamenů, kvůli kterému původní Syberie uspěla. Všude se rozlévá melancholická nálada, lidé si žijí svým poklidným životem a příběh postupně plyne za procházení se po různých zákoutích malebného Vaghenu i jeho okolí. To vše je protkané nádherným prostředím plném automatů a různých podobných vychytávek. Na spoustě míst se hráč přistihne, že se jen kochá nádherným prostředím, obzvláště při dechberoucích projížďkách mechanickou tramvajovou dráhou. To vše pak za doprovodu Oskara, který samozřejmě nemůže chybět ani v tomto pokračování.

V podobném duchu se nese prakticky celá hra, i v temnějších částech nedochází až na malé výjimky k nějakým akčním prvkům. Vůbec to ale nevadí. Ve druhé půli se tempo přeci jen zrychluje a dramatické události nabírají na intenzitě. Také adventuření jako takové je uzpůsobeno výpravnému stylu. Předmětů k použití je jen pár, to s puzzly je to mnohem lepší – není jich sice příliš mnoho, jsou ale rozmanité a většinou naprosto přesně zapadají do prostředí hry i samotného příběhu. Ty doplňují náznaky QTE prvků, které jsou vesměs hodně různorodé a neopakují se tak otravně, jako v jiných hrách. Hlavní gró je tak postavené hlavně na řadě květnatých dialogů, pročítání deníků či různých jiných písemností.

Jedním z největších neduhů trojky bylo naprosto zmršené ovládání, které se chtělo zalíbit konzolistům. Tento nešvar se ve čtyřce podařilo vyřešit téměř na výbornou, za což může hlavně návrat ke klasickému point-and-click schématu. Ovládání prostřednictvím myši funguje velice dobře, kamkoliv hráč klikne, tam také postava dojde. A když se vám nechce klikat, stačí stisknout tlačítko na myší a jejím pohybem nasměrovat šipku na směr, kterým se postava hned vydává. Kromě toho je možné s předměty různým způsobem interagovat, posouváním myší otáčet klíčem či posouvat některé předměty. K tomu dopomáhají interaktivní místa, která jsou označená bílou tečkou s bílým kruhem kolem ní. Na screenshotech to možná může vypadat rušivě, nakonec musím uznat, že i tento prvek se tvůrcům podařil vhodně zakomponovat – tyto body se skutečně objevují až poté, co se k nim přiblížíte kurzorem myši. Je vidět, že si tvůrci dali i v této oblasti hodně záležet, aby napravili nezdary předchozího dílu.

Hráč tak postupně proplouvá celým příběhem, který je mimochodem velice dobře sepsaný. V první části je na obou frontách spíše poklidnější, hráč má možnost seznámit se s prostředím i jednotlivými postavami, které jsou velice dobře vyprofilované a napsané. I ty nejméně důležité postavy, které se příběhem jen mihnou, mají svůj vlastní charakter, emoce i důvody. proč dělají to, co dělají, díky čemuž jsou zapamatovatelné. Postupně se pak vše začíná zamotávat (či spíše rozplétat?) a směřuje to k několika očekávaným i neočekávaným zvratům.

Za celé tohle poutavé a emocionálně silné příběhové zpracování si tvůrci zaslouží jednu velkou jedničku a něco podobného je možné říct i o audiovizuálním zpracování. Stylizované grafické zpracování se skutečně vydařilo a dává zavzpomínat na nádherná prostředí prvního dílu. Jen tentokrát nejsme ve Valadilene, ale v mnohem větším Vaghenu a samozřejmě ve 3D. To vše doplňuje velké množství filmečků, u kterých jde vidět zdatné umění práce s kamerou i střihem. Tyto cutscény sice nejdou přeskočit, ve finále to ale není příliš na škodu, protože pomáhají udržovat to správně melancholické tempo hry. Vše pak umocňuje zvukové zpracování – od velmi vydařeného dabingu přes jasné a přesně zvládnuté ruchové vjemy až po impozantní hudební zpracování francouzského mága Iona Zura, jehož dílo z této hry včetně impozantních orchestrálních melodií vychází i na vinylové desce.

Čtvrtá Syberie je prostě bombastická adventura, která opět pozvedá slávu této série na adventurní piedestal. Dalo by se hře vyčíst méně adventuření a puzzlů na úkor plynutí příběhu a chození po nádherných prostředích, možná ale právě tyto kroky pomohly dotvořit skutečně impozantní dílo. Benoîtu Sokalovi se podařilo bezezbytku napravit předchozí přešlap a na celé hře je vidět, kolik ze svého srdce a nejspíše i duše do ní vložil. Dílo je to vskutku úchvatné a je jen velká škoda, že se jí její duchovní stvořitel nedožil.

Po průměrném třetím dílu se série Syberia překvapivě vrací v plné síle. Jde o nejlepší poctu životu a dílu francouzského umělce Benoîta Sokala, který loni nečekaně zemřel.

I po dvaceti letech zůstává Syberia (a její prakticky k nerozeznání podobný druhý díl) v herním světě unikátním dílem. Její autor Benoît Sokal tehdy dokázal nenapodobitelně spojit dospělá témata s pohádkovým prostředím, to vše navíc vyšperkoval nevídaném uměleckým zpracováním, jež sice po technologické stránce trochu zastaralo, ovšem jeho melancholická atmosféra funguje dodnes.

Třetí díl vydaný před pěti lety si sice zachoval většinu vnějších znaků, ale nějak to tehdy nesecvaklo dohromady. Hra to byla sice celkem slušná (viz naše recenze), ovšem bohužel i snadno zapomenutelná, což je něco, čemu se zbytek Sokalova díla bytostně vzpírá.

Belgický umělec se ovšem nechtěl se svým bez přehánění životním dílem rozloučit takto rozpačitě, a tak si navzdory prudkému poklesu hráčského zájmu o adventurní žánr dokázal prosadit ještě jeden díl. A dokonce na to tentokrát sehnal i slušný rozpočet. I proto nakonec výsledek překonává veškerá očekávání a jediné, co nám tak po vydání kalí radost, je skutečnost, že se Sokal vydání hry nedožil. Lepší poctu své práci si ani nemohl přát.

 

 

 

Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.

Připravovaný čtvrtý díl legendární adventurní série Syberia, který nese podtitul The World Before, napodobí své předchůdce a vyjde i v českém jazyce. I když se dlouhou dobu zdálo, že se hry v mateřštině nedočkáme, nakonec vše dobře dopadlo – česká lokalizace se připravuje a stojí za ní český distributor Hype.

Protože příprava české lokalizace začala později, je vysoce pravděpodobné, že ještě nebude k dispozici v době vydání PC verze, které je naplánované na 18. března letošního roku. Přesné datum vydání češtiny záleží na vydavateli Microïds i českém distributorovi Hype, ale očekává se, že nebude hotova dříve, než na přelomu května a června. Datum vydání konzolových verzí prozatím nebylo oficiálně oznámeno, nicméně je pravděpodobné, že tyto platformy se dostanou ke slovu až ve druhé polovině roku. Čeština by v případě konzolových verzí tedy měla být k dispozici hned v den vydání.

Obdobně jako u předchozích dílů bude hra přeložena prostřednictvím titulků. O překlad se postará adventurní specialista Petr Ticháček, který se podílel na řadě překladů adventure her včetně v poslední době vydaného a hodně vydařeného Sherlock Holmes Chapter One nebo prvních dvou dílů Syberie. „Nic konkrétního o hře prozatím nemohu prozradit, ale alespoň z její první třetiny, kterou jsem zatím mohl vidět, na mne dýchla ona zvláštně romantická atmosféra legendárního prvního dílu série. Příběh působí silně emotivně a je bohatý na dialogy, které je radost překládat,“ prozradil k překladu Petr Ticháček.

Zdá se, že se máme skutečně nač těšit.

Jako zjevení z čistého nebe se dnes objevil hratelný prolog na nový díl z legendární adventurní série Benoîta Sokala, který ponese název Syberia: The World Before.

Úvodní hratelný prolog čítající zhruba hodinu herního obsahu poodhaluje detaily ohledně příběhu, použitých mechanik i ovládání. Příběh prvních tří Sybérií měl pohádkový podtext, kdy byly postavy hnány k vysněnému cíli či případně za naplněním bájné výpravy. Naznačený příběh nového pokračování je mnohem temnější a závažnější.

Odehrává se ve dvou časových rovinách. Ta první nás zavede do roku 1937, do smyšleného (asi německého) městečka Vaghen, kde žije sedmnáctiletá dívka Dana Roze. Ta studuje místní uměleckou školu a dostalo se jí cti zahrát na náměstí na klavír hymnu města, což je pocta každoročně udělovaná nejlepšímu studentovi v ročníku. Právě tudy vedou první hráčovy kroky, kdy musí projít městem a dojít až ke klavíru, který musí zprovoznit a zahrát melodii. Každého pravověrného fanouška Syberie potěší, že na klavíru i doprovodných muzikantech je znát rukopis Hanse Voralberga. Ne vše je však růžové, žijeme v předzvěstí druhé světové války a Dana je Vagerantem (herní obdoba židů) a rasové nepokoje začínají nabírat na obrátkách. Snem je vyrazit po dokončení školy na konzervatoř do Paříže, kde by mohlo být příznivější prostředí. Ještě předtím je potřeba vyrazit na brigádu do horského hotelu…

Ve druhé linii se setkáváme se starou známou Kate Walker, ta je však úplně k nepoznání. Po konci minulého dílu byla převezena do zajateckého tábora v ruské Tajze, který sídlí v solném dole, kde zajatci tvrdě pracují a pomáhají svým věznitelům z řad ruských milicionářů hledat v soli zakonzervované artefaky. Už to není ta roztomile naivní právnička, ale drsná nakrátko ostříhaná holka zmítaná osudem. Společně se svou spoluvězenkyní se jim podaří prokopat se ke starému nacistickému vlaku ukrytém v propadlé jeskyni. Podaří se jim utéct?

Jak je možné z naznačených příběhových linií poznat, Benoît Sokal se tentokrát rozhodl jít drsnějším směrem na hodně vážnější notu, která se nejspíš bude více či méně točit kolem událostí druhé světové války a následků, které z toho vzejdou. Dá se totiž očekávat, že se obě příběhové linie potkají. Zatímco linka Dany vypadá na první pohled barevněji a veseleji, než pochmurné vězeňské cely či solné podzemí u Kate, z obojího dýchá děsuplná a hodně negativní energie.

Co se týká zpracování, je vidět, že se tvůrci snažili vzít si k srdci připomínky ke třetímu dílu, kdy hlavně ovládání výrazným způsobem zdegradovalo úroveň hry. Ovládání je nyní i pro myš mnohem více intuitivní. Zpracování bohužel opět zůstalo ve 3D, kamera se tentokrát zajímavým způsobem pohybuje za postavou, takže máte pořád přehled, kde zhruba se nacházíte. Pořád to ale není úplně ono a občas se můžete dostat do situace, ze které se blbě odchází. Navíc bohužel zůstaly chyby technického rázu, takže hra často padá, strašně dlouho se načítá, postava občas nejde tam, kam má. Celkově se optimalizace opětovně příliš nepodařila, snad se to podaří do plné verze vychytat.

Podle zpracování a předložených mechanik jde vidět, že i tentokrát bude kladen velký důraz na příběh samotný i na jeho filmové zpracování, logické hádanky či puzzly budou asi spíše na vedlejší kolejí a jednoduššího charakteru. V samotném prologu spoustu času strávíte v nepřeskočitelných dialozích (což při automatickém ukládání jen po konci kapitoly a častém padání právě na jejím závěru nutí znovu poslouchat už odposlechnuté rozhovory) a občasným používáním pohybu myši na otevírání čehokoliv.

I tak hratelná demoverze ukazuje, že by mohlo jít o velmi dobrou adventuru. Otázkou je, jak moc bude svým charakterem zapadat do univerza Syberie. Kromě pár zobrazených automatů a jména postavy Kate Walker (která si však vůbec není podobná) se zatím jedná o úplně odlišnou hru.

Hratelný prolog si můžete zdarma zahrát ZDE.

První dva díly roztomilé adventury Syberia patří mezi klasiku adventurního žánru. Zato třetí díl z roku 2017 vůbec nenaplnil vkládané naděje, přechodem do 3D hra ztratila své malebné grafické kouzlo a vše dotvořil nezajímavý příběh i nudný gameplay.

Francouzské studio Microïds před pár dny překvapilo všechny fanoušky adventur – oznámilo totiž práce na dalším díle ze zmíněného univerza, které ponese název The World Before.

Zatím nebylo zveřejněno příliš informací. Jen to, že hra je ve vývoji již 18 měsíců a opět na ní pracuje věhlasný belgický autor komiksů a spisovatel Benoît Sokal.

Doufejme, že se již brzy dočkáme prvních obrázků či videí, které naznačí, kterým směrem se hra bude ubírat.