RECENZE: Syberia: The World Before – návrat na vrchol

Občas má člověk vysoká očekávání. Ne vždy úplně svojí vinou, ale třeba kvůli velkému HYPE ze strany vývojářů nebo vydavatelů. A pak přijde kruté vystřízlivění.

A jindy naopak od hry nečekáte žádné zázraky. A ony přijdou.

Když Microids v roce 2017 vydali třetí díl legendární dobrodružné série Syberia, ani ve snu mne nenapadlo, že se po takovémto průseru pustí do dalšího dílu. A už vůbec ne, že by se mohlo jednat o výbornou hru. A hle! Troufám si tvrdit, že se francouzští vývojáři vybičovali k vytvoření vůbec nejlepšího dílu série. Zřejmě v tom kabátu, ušitém z ostudy, odmítali chodit nadosmrti. Anebo jim bylo líto, že ho navlékli také Benoitu Sokalovi, který si ho (spolu s hudebním skladatelem Inonem Zurem) jako jediný z týmu nezasloužil.

Benoit Sokal byl ze třetího dílu nešťastný už během jeho vývoje a po přečtení recenzí si myslím, že se o něj musel pokoušet infarkt. Syberia 3 byla zpackaná především po technické stránce, ale mne samotného úplně nezaujal ani příběh a herní náplň. Prostě celkově se jednalo o veskrze průměrné dílo, které nesahalo svým letitým předchůdcům ani po kotníky.

O to příjemnější je vidět, že v nejnovější Syberii s podtitulem The World Before funguje vše mnohem lépe. Skoro bych řekl perfektně. Počínaje příběhem, který je tentokrát mnohem osobnější a emotivnější, přes dokonalejší práci s kamerou a vyladěné point-and-click ovládání, stylizovaný a půvabný audiovizuál, až po luxusní filmové zpracování. Na téhle hře si prostě v Microids dali sakra záležet a Benoit Sokal musí být tam někde vysoko v nebi se svojí labutí písní spokojen. Apropos, labutí písní… ani netušíte, jak je tohle rčení pro celou hru i Benoita symbolické.

Příběh je totiž po úvodním prologu, který si lze zahrát zdarma jako demo, přesunut do fiktivního města Vaghen ve fiktivním státu Osterthal, který sousedí s reálnými státy Německem, Švýcarskem a Francií. A Vaghen je město labutí. Má je ve znaku, má je v hymně, má je prostě v lásce. Kate Walkerová to pozná velmi záhy po svém příjezdu a posléze bude poznávat i životní útrapy Dany Rozeové, která zde před nějakými 60 lety žila a se kterou je nějakým způsobem spjata. Jak? Právě o tom je vlastně celá Syberia: The World Before. Je plná emocí, vztahů, myšlenek, křivd, drobných radostí i strastí. Zkrátka má hloubku…

Možná je dokonce nejhlubší ze všech čtyř dílů série. A to je základ, na kterém se dá skvěle stavět. Obzvlášť, když je příběh servírován ve filmovém stylu a v parádní audiovizuální podobě. Že odvedl opět skvělou práci hudebník Inon Zur, to bylo jasné předem. Že se k obrovskému zlepšení vybičoval tým grafiků a dokázal hře vštěpit nádech romantismu, to ostatně vidíte na okolních obrázcích sami. Ale že bude mít hra tak dokonalou filmovou kameru, to mi vyrazilo dech. Všechny dialogy a nehratelné scény vypadají fantasticky, díky čemuž se na novou Syberii snad lépe dívá než se hraje. A to se přitom nehraje vůbec špatně. Setkal jsem se sice s názory, že hratelnost je slabší a že je hra spíše interaktivním filmem než adventurou, ale s tím zcela nesouhlasím. Každá kapitola je vyplněna klasickými adventurními činnostmi plus nějakým sofistikovanějším rébusem, takže filmovost a hratelnost zde koexistují v dokonalé symbióze.

I když určitým komplikacím se ani čtvrtá Syberia nevyhnula a ty souvisejí s právě již zmíněnou a vychvalovanou kamerou, která se snaží fungovat i mimo nehratelné scény a dialogy efektně – což se jí daří, ale o to méně je mnohdy efektivní. I přes nespornou snahu autorů o co nejvyváženější kompromis působí v některých scénách nepřehledně a tím, že je při chůzi postavy neustále v pohybu, stěžuje i zaměření objektu, na který chcete kliknout. Paradoxně si myslím, že mnohem příjemněji se bude hra ovládat na gamepadu, i když jsou zase situace (statické prohlížení předmětů), kdy je ovládání myší k nezaplacení. Vyzkoušel jsem obě varianty a každá má své pro a proti.

Potěšující je také, že i přes vlažnější start, který ale má své opodstatnění, se za celou herní dobu (cirka 15 hodin poklidného hraní) nedostaví vysloveně slabý moment a vy tak dostáváte konstantní intenzivní dávku příběhu a emotivních zážitků. I když s jednou jedinou asi hodinovou scénou jsem nebyl až tak spokojen, a to je scéna situovaná na hřbitov, který je pojatý jako menší bludiště. Bludiště v adventurách obecně nemám rád a ve spojitosti se (zde patrně i úmyslně) neefektivní kamerou bych tuhle hodinu hraní asi nenazýval zábavou.

Naštěstí ale jde o jediný slabší moment. Celkově vzato je Syberia: The World Before parádní adventurní jízda, která strká do kapsy většinu současné konkurence a rozhodně nedělá ostudu legendárnímu prvnímu dílu série. Dokonce si troufám tvrdit, že podobně, jak nám všem v roce 2002 vyrazil první díl dech, je dnes Syberia: The World Before pro žánr adventur obdobně významným přínosem. Klobouk dolů před týmem Microids a hlavně před skvělým Benoitem Sokalem… Který se, žel bohu, napravení své reputace již nedočkal.

Benoite, rozloučil ses s námi nejlépe, jak jsi mohl. Děkujeme za vše a nikdy nezapomeneme.

PS: Ačkoliv má i tento čtvrtý díl otevřený závěr a je zde zřetelně vytvořený prostor při případný pátý díl, doufám, že se do něj Microids po odchodu Benoita už nepustí. Přál bych si, abychom se se sérií rozloučili na jejím absolutním vrcholu a nevystavovali se riziku fiaska srovnatelného s opravdu nepovedeným třetím dílem. Bez Benoita už by Syberia nebyla taková jako dřív.