RECENZE: Tales from the Borderlands

Tales from the Borderlands je dalším z interaktivních filmů vytvořených studiem Telltale Games. Na rozdíl od děl založených na filmové licenci, tentokrát se tvůrci rozhodli vydat do světa stvořeného akčními hrami – do světa Borderlands. Svět je mezi hráči akčních her nejspíš populární, milovníkům adventur však mnoho neřekne. Možná proto se tentokrát tvůrci rozhodli nepojmout hru příliš vážně, ale zvolili přesně opačný přístup – do hry umístili spoustu humorných dialogů, situací i všemožných narážek. I když, hlavní nosný příběh je pojat hodně vážně.

Kdo zná hry od Telltale, ví přesně, do čeho půjde. Opět jde vesměs o sledování interaktivního filmu občas okořeněné o nezáživné QTE akce či volby v dialozích, které hrají větší či menší roli v následujícím rozvoji příběhu. To vše je rozdělené do pěti samostatných epizod. A přesto se tato hra od ostatntních liší – a to právě humornějším pojetím celého vyprávění. Vzhledem k tomu, že prostředí pochází z počítačové hry, komiksové grafické zpracování tentokrát sedí naprosto ideálně.

Obdobně jako u řady předchozích titulů, použité univerzum mi před začátkem hraní mnoho neříkalo. Ale zatímco u The Walking Dead či Game of Thrones jsem se dokázal do příběhu celkem brzo vžít a užívat si ho, tady se mi to dlouho vůbec nedařilo. Hráči je hned od začátku dávkováno pojetí celého fantaskního světa Borderlands, objevují se osoby, které neznalému mnoho neříkají. Obecně pochopit zákonitosti celého světa není vůbec jednoduché. Hlavně v první epizodě jsem měl velké problémy se vůbec zorientovat, kdo je kdo a jak to celé vlastně funguje. Navíc se na příběh díváte z perspektivy dvou hratelných postav, mezi kterými se ovládání průběžně přepíná, což orientaci v příběhu, hlavně v úvodu, moc nepomáhá. Prostě mě to nedokázalo do hry vtáhnout. Možná za to může celkové pojetí světa, které je postavené vyhradně na násilí a zabíjení? Když ale člověk přistoupí na styl vyprávění i styl celého světa, nakonec si to užívat začne.

Co je velkou škodou, tak je nevyrovnanost pasáží v jednotlivých epizodích. Prakticky každá epizoda má opravdu vydařené pasáže, aby to pak zabila nějakou otravnou částí. Tím, že je svět Borderlands využíván hlavně v akčních hrách, je i zde několik akčních pasáží a přestřelek (vše samozřejmě prostřednictvím QTE), ale mě dojem ze hry spíš kazily a zbytečně odváděly pozornost od příběhu.

Celkově vzato musím říct, že se mi Tales of the Borderlands nakonec celkem líbilo. Měl jsem velké problémy se do celého příběhu dostat, neznalost univerza zde byla velkou nevýhodou. Když člověk přijme humornější styl vyprávění i kvalitativní houpačku jednotlivých pasáží, hru si užije až do konce.