RECENZE: The Walking Dead: Season Two

Po obrovském úspěchu první série interaktivního filmu The Walking Dead nepřekvapilo, když se tvůrci z Telltale rozhodli pustit do druhé série. Čas mezi oběma díly vyplnili nepříliš výrazným DLC 400 Days, který kdyby nevznikl, tak se vůbec nic nestane – na předchozí sérii prakticky nenavazuje a činy v něm provedené se ve druhé sérii téměř vůbec neprojevují.

Návaznost na první sérii není úplně přímá. Nevíme, co se v mezidobí událo a z původní série skoro nikdo nezbyl. Hlavní postavou je tentokráte Klementýnka, která však jakoby mávnutím proutku zdrsněla. Ta tam je plachá malá naivní holčička, najednou je z ní relativně sebevědomá, racionálně uvažující dívka, jakoby bez emocí…

A už to prostě není ono. Bylo jasné, že tvůrci budou mít těžké navázat na první sérii, že tu druhou je potřeba pojmout trochu jinak. Pojali ji, ale nejsem si jistý, jestli tím správným směrem. Kombinace drsňáka (Lee) a mladé holky (Klementýnka), o kterou se Lee/hráč stará, prostě není snadné překonat. Obzvláště, když ve druhé sérii žádný takovýto sidekick vpodstatě není.

Ona i samotná skupina lidí motající se kolem Klem je taková divná. Zatímco v první sérii byli všichni ve skupině semknutí a největší nebezpečí představovali chodci, ve druhé sérii jsou chodci marginálním problémem. Největší nebezpečí představují žijící lidé – ať už ti cizí, tak i ti ve vlastní skupině. A v tom je trochu problém – ve skupině prostě není nikdo, ke komu by hráč měl možnost se nějak citově sblížit. Nové postavy přicházejí a odcházejí/umírají, že hráč nemá možnost s nimi získat nějaký vztah. A ty postavy, které přežívají déle, tak jsou tak otravné, že hráč má často nutkání je radši zabít. Navíc pořádně chybí i cíl, skupina se přesouvá z jednoho místa na druhé, ale opravdu skutečný cíl (byť tam nějaké náznaky jsou ohledně Wellingtonu), za kterým by celá skupina šla za každou cenu, není.

Mechanika hraní se od první série příliš nezměnila. Jen mi přišlo, že hra je více koridorovější, ubylo volnějších situací, hra jde tvrdě za svou nastavenou linií. Přibylo QTE akcí a hra celkově zdrsněla. Je zde spousta vyhřezlých střev, detailních záběrů na zabíjení či vážná zranění. Ale je to spíše na škodu, atmosféře to příliš nepomáhá.

Příběh je po scénáristické stránce opět zajímavý, kvalit prvního dílu nedosahuje. Stejně tak je to s emocema, které jsou v řadě momentů hodně našponované, celkově ale i v oblasti emocí škodí „osobnostně nezajímavé“ vedlejší osoby.

Tak jako tak, druhá série velmi dobře navazuje na úspěch té první a rozhodně jí nedělá ostudu.