AKTUALITY: The Occultist – temné mystérium ve 3D

Německá společnost Daedalic Entertainment ještě před pár lety patřila mezi adventurní super-velmoc. Na kontě má několik významných titulů, jako například trilogii Deponia, dvoudílnou fantasy ságu The Whispered World / Silence nebo vynikající sci-fi thriller A New Beginning. S in-house vývojem adventur ale před nějakými osmi lety skončila a po vydání propadáku The Lord of the Rings: Gollum (2023) skoncovala s vývojem her obecně. Udržela se však naživu a nadále funguje jako vydavatel.

Přestože mezi adventurami již dávno nepatří mezi velikány, když jsme s Plutem na Gamescomu zahlédli stánek s jejich logem, nedalo nám k němu nezavítat a neobčíhnout, zda se mezi připravovanými tituly náhodou nenalézá něco, co by nás zaujalo. A ono jo! O klasické 2D pixelartové „LucasArtovce“ Ghost Haunting už psal před Vánoci Pluto, dnes se podíváme na zoubek druhému titulu, mysteriózní detektivce The Occultist.

Že se v případě obou adventur nejedná o vlajkové lodě Daedalicu svědčí už jen ten fakt, že obě hry nebyly k vidění přímo na stánku vydavatele, ale jejich tvůrci je ukazovali na vlastních stáncích, v hale věnované nezávislým hrám. Konkrétně The Occultist se ukrýval v útrobách stánku sdružujícího španělské vývojáře, mezi které patří také Daloar Studios. Usedli jsme tedy k počítači s hratelnou ukázkou a záhy se nás ujala členka vývojového týmu Elena Arce Marín a popsala nám, co je The Occultist vlastně zač.

„Jedná se o příběhovou hororovou videohru, která pojednává o chlápkovi jménem Alan Rebels,“ pustila se nadšeně do popisu hry Elena. „Alan je vyšetřovatel paranormálních jevů, který umí mluvit s duchy a vidí věci, jež jiní lidé nevidí – to vše díky speciálnímu náhrdelníku v podobě kyvadla, které kdysi dostal od svého otce. Jednoho dne ale Alanův otec záhadně zmizí, a jelikož již po mnoho let hovořil o záhadném ostrově Godstone, kde se narodil a vyrůstal, rozhodne se ho Alan vypravit hledat právě tam.“

Doplňme, že ostrov Godstone byl až do roku 1950 obýván nechvalně proslulým kultem hrůzy, jehož příslušníci prováděli všemožné znepokojivé experimenty a kruté rituály. Na ostrov od té doby nikdo nevkročil. Až do dnešního dne. Hra začíná právě tímto okamžikem, kdy Alan připlouvá na motorovém člunu ke břehům ostrova a vydává se hlubokým lesem do jeho nitra. Již v tento okamžik hra zaujme svojí skličující atmosférou, podpořenou solidní zvukovou kulisou a soundtrackem od uznávaného španělského skladatele filmové hudby Pepe Herrera.

Hru sledujeme pohledem z vlastních očí a postupujeme lesní cestou směrem k městu, jehož dosažení je náš první úkol. Vzhledem k tomu, že z cesty nelze nikde sejít, je zřejmé, že volnost pohybu bude omezená a v podstatě se bude jednat o „koridorovku“. Po chvilce narazíme na propast se zničeným mostem, a tak musíme přírodní překážku obejít jinými lesními cestičkami. Atmosféru zahušťují různé pazvuky ozývající se z lesa, neznámo odkud,tu a tam se v dáli zjeví záhadná postava, pěšinu přeskočí lesní zvíře, nebo nám před obličejem proletí skřekající pták… Tvůrci se zkrátka snaží vybudovat v hráči pocit strachu, nebo alespoň nejistoty, hned od začátku. Naplno se ovšem dění a děs rozeběhnou až v okamžiku, kdy mezi lesy narazíme na lán shnilé kukuřice a v jejím středu na opuštěnou farmu.

„Když na ostrov dorazíte, zjistíte, že je naprosto opuštěný, přestože na něm v minulosti lidé prokazatelně žili. A vaším úkolem je – kromě nalezení otce – zjistit, proč všichni zmizeli,“ pokračuje Elena. K tomu nám poslouží již zmíněný speciální náhrdelník, který je naprosto zásadním herním prvkem. „Kyvadlo má celkem čtyři hlavní schopnosti, které se odemykají postupně, jak budete procházet hrou. Zpočátku je dostupná pouze jedna schopnost, a to takzvaná Vera Visio. Když kyvadlo přiložíte ke svému oku, uvidíte v herním světě věci, které se na něm již nenacházejí, a které jiní lidé nevidí.“ Na opuštěné farmě takto můžeme odhalit například krvavou stopu, táhnoucí se z koupelny do sklepení, různé psané poznámky, nebo i předměty související s rodinou, která na farmě žila. Postupně tak budeme procházet dvě patra opuštěné dřevěné budovy, prohlížet si různé relikvie včetně rodinných fotografií a odhalovat osud čtyřčlenné rodiny – rodičů a dvou dětí, z nichž jedno bylo mentálně postižené a druhé připoutané k invalidnímu vozíku. Po vstupu do sklepení odhalíme tlející mrtvolu podřezané matky a v nedaleké stodole oběšeného muže. Není těžké dát si dvě a dvě dohromady, k jakému hrůzostrašnému sledu událostí na farmě došlo.

Hra nicméně nebude jen o prozkoumávání prostředí a rozhodně nepůjde o obyčejný „walking simulátor“. Možnosti interakce jsou mnohem bohatší. „Určité předměty, jako třeba klíče nebo mapu, můžete sbírat, ukládat do inventáře a později používat,“ dodává Elena a skutečně tyto klasické adventurní postupy na farmě čile aplikujeme. Když například potřebujeme ve stodole odříznout provaz oběšenci, musíme najít rezavé nůžky, ty sebrat, na nedaleké brusce je naostřit, a teprve pak je použít na lano. Hra díky tomu působí jako pravá adventura, i když se samozřejmě jedná o horor. A aby hráč pociťoval během hry strach o svůj život, lze zde v mnoha scénách zemřít.

„Ale nemůžete bojovat,“ upozorňuje jedním dechem Elena. „Myslíme si totiž, že když hrajete hororovou hru a máte možnost střílet, najednou o sebe nemáte až tak velký strach. Strach máte, když se nemůžete bránit.“ Před zlem je potřeba utéct, nebo se vymanit z jeho sevření. Jak tohle funguje v realitě, naznačila herní ukázka, kdy zlý duch zavražděné ženy utekl z budovy farmy do okolní kukuřice, kterou jsme i my následně museli projít. Duch nám šel po krku a my se mu museli v bludišti kukuřice vyhýbat a najít východ dřív, než nám „zubatá“ ubrala všechno zdraví. Dobrou zprávou je, že pokud vás duch „sežere“, což se mi stalo snad desetkrát, hra vás vrátí zase na začátek bludiště, a tak se nestane, že by v případě smrti hráč musel nějakou delší část hry opakovat.

Farma je první z několika lokalit, které ve hře navštívíme. Jednou z dalších bude opuštěný cirkus, a samozřejmě dorazíme i do vylidněného městečka. Přímých dialogů se v The Occultist sice nedočkáme, ale postavy k nám budou promlouvat prostřednictvím svých duchů nebo vzpomínek z minulosti, které ožívají prostřednictvím našeho kyvadla. „Počítáme s herní dobou kolem 14 hodin,“ dodává k rozsahu hry Elena. „The Occultist je naše první hra, leccos jsme se během vývoje naučili, ale pouštět se do přehnaně rozsáhlé hry by pro nás bylo složité a riskantní. Začínali jsme jako malý tým v počtu pěti lidí a dnes je nás 32 – také díky penězům od distributora. Se zástupci Daedalic Entertainment jsme se seznámili na Game Developers Conference v San Francisku, ukázali jim naši hru, jim se líbila, a plácli jsme si. Momentálně (srpen 2025 – poznámka autora) je hra kompletně průchozí od začátku do konce a portujeme ji na konzole PS5 a Xbox Series. Zároveň se věnujeme lokalizacím do jiných jazyků a dalším drobnostem, které vycházejí najevo, až když je hra skoro hotová. S vydáním počítáme v první polovině roku 2026. Byla to pro nás dlouhá cesta, ale konečně jsme téměř u konce.“

The Occultist určitě vypadá zajímavě a věřím, že se z něj vyklube dobrá hororová hra s několika zajímavými herními prvky. Potenciální problém vidím v tom, že trh začíná být first person horory a thrillery přesycený. Už na Gamescomu bylo znát, že tento subžánr mezi adventurami dominuje, a počet aktuálně vydávaných a nově oznamovaných titulů to jen potvrzuje. I dobré hry, které by jinak vyčnívaly, tak mohou velmi snadno zapadnout ve stínu početné masy. Snad se to The Occutltist týkat nebude.