Konečně jsme se dočkali. Přípravy remasteru původního Broken Swordu 2: The Smoking Mirror probíhají již delší dobu. V podstatě se na něm začalo pracovat již v průběhu dokončovacích prací na remasteru původního Broken Sword: Shadow of the Templars, který nesl název Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged a setkal se s velkým zájmem i kladnými reakcemi. Již tehdy bylo jasné, že se podobným způsobem předělá i dvojka a dokonce bylo jasné, že ponese obdobný název Broken Sword 2 – Smoking Mirror: Reforged. Stejně tak bylo jasné, že se tvůrci rozhodnou spustit kickstarterovou kampaň.

A právě zde přišel první větší zádrhel. U kickstarterové kampaně na remaster prvního dílu se totiž nepodařilo včas splnit veškeré slíbené odměny. Charles Cecil je dostatečně zkušený na to, aby věděl, že nemá smysl spouštět nový kickstarter, dokud není splněn ten první. Jenže dokončování některých odměn se táhlo a tak Revolution Software nezbylo, že v říjnu loňského roku oficiálně oznámit práce na Broken Sword 2 – Smoking Mirror: Reforged. V té době již hra byla v hodně pokročilém stádiu, ostatně již vloni na Gamescomu Charles přiznal, že by hru rád vydal v polovině letošního roku. Jenže kickstarterová kampaň stále nikde. Důvod byl stále stejný – stále ještě nebyly některým (ne)šťastlivcům doručeny odměny…

 

Teď už ale v Revolution veškeré čekání vzdali a spustili kickstarterovou kampaň na Broken Sword 2 – Smoking Mirror: Reforged. Řekli si v ní o na takto významný titul směšnou částku 50 000 liber, u které bylo dopředu jasné, že bude překonána. A tak se také po pár desítkách minut od spuštění kampaně stalo. Určitě pak stojí za zmínku, že se jedná o Collector’s Edition. A české fanoušky může potěšit zpráva, že i druhý díl vyjde s českými titulky a ponese název Broken Sword 2 – Dýmající zrcadlo: Reforged.

Více o hře se dozvíte na její steamové stránce ZDE, pokud byste chtěli přispět v kickstarterové kampani, pak tak můžete učinit ZDE.

Two Realms: Whispers from the Rift je klasická pixel-artová point and click adventura, za kterou stojí české studio Mod42 v čele s Jaromírem Janischem a Tomášem Létalem. Hře jsme se věnovali již při jejím oznámení, kdy nám jeden z hlavních autorů prozradil podrobnosti z pozadí příprav hry. Oba dva se posléze zúčastnili i videodebaty na Vortexu, kde jsme se mohli dozvědět další zajímavé informace.

No a dnes jsme se konečně dočkali také první hratelné ukázky. Dostáváme totiž k dispozici kraťoučkou, zhruba půlhodinovou demoverzi, ve které máme možnost ochutnat kousek s očekávané nálože. Dostaneme se do opuštěného lesa, kde začíná tragický příběh Tobiase a jeho mladšího bratra Juna, kteří v tajemné jeskyni objeví záhadný krystal.

Je jasné, že na třiceti minutách se toho nedá mnoho rozehrát. Ostatně se také dostaneme pouze do tří lokací, dostatečně to ale stačí k nastolení základního příběhu, herních mechanik i audiovizuálního zpracování. Dostaneme se tak do temného středověkého fantasy světa prošpikovaného tajemnou atmosférou v krásně nakreslené i rozanimované pixel-artové grafiice. To vše umocňuje i atmosférický soundtrack z pera Martina Konvičky a také anglický dabing. Hra nabízí také titulky, které jsou k dispozici i v českém jazyce.

Pokud si chcete přidat hru do wishlistu, můžete tak učinit na stránce hry ZDE. Demoverzi k vyzkoušení pak najdete ZDE.

Adventura Blue Prince patří mezi největší hity loňského roku a byla nominována v mnoha prestižních kategoriích. Nebyl to ovšem náhodný úspěch, naopak, její vývojář Tonda Ros si ho tvrdě vydřel. A dospěl k rozhodnutí, že o něco podobného už se pokoušet nechce.

Originální hádanková adventura Blue Prince je jedním z největších hitů loňského roku a nebýt generačního opusu Claire Obscure, určitě by si odnesla ještě daleko více prestižních cen, než jich má dnes. Z velké většiny jde přitom o dílo jediného člověka, který tvorbou svého vysněného díla strávil podstatnou část svého života.

Jméno Tondy Rose přitom není fanouškům her úplně neznámé, nebo alespoň tedy těm, kteří propadli sběratelské karetní hře Magic: The Gathering. Provozuje totiž populární webovou databázi Mythic Spoiler, kam fanoušci chodí prohlížet všechny dosud vydané karty ve vysokém rozlišení.

 

 

 

Kompletní článek vyšel na serveru BonusWeb a je k dispozici k přečtení ZDE.

I dnes pokračujeme v představování fotorealistických adventur od společnosti Moolion. Ta své výtvory tvořila hlavně pro mobilní přístroje, posléze je však převedla i na PC. Původně šlo o komerční projekty za pár peněz, v poslední době ale všechny tři hry uvolnila k dispozici zdarma.

Dnes se podíváme na třetí z nich, která nese název The Holyburn Witches. Ovládání zůstává stejné, jako u předchozích her. V každé lokaci se rozhlížíte kolem sebe, dokud neuvidíte tečku u nějakého aktivního předmětu. Na tu když kliknete, tak se obraz přiblíží. Poté se vrátíte zpět do původního pohledu a hledáte další tečku. Jakmile jsou všechny tečky na obrazovce ‚spotřebovány‘, objeví se šipka v kolečku, která znamená, že tímto směrem se dá přejít do další obrazovky.

Je tu ale jedno velké ale. Zatímco v předchozích hrách se po kliknutí na tečku představil text a příběh se posunul zase někam dál, tady je to úplně jinak. Tvůrci totiž absolutně abdikovali na to, co bylo nejsilnější u jejich předchozích děl – příběh. Ten je tu předeslaný jen velice jednoduše – v kdysi poklidné vesnici Holyburn ve státě Maine měla zanechat série hrůzných událostí jizvy, které dodnes přetrvávají. Nevysvětlitelné úkazy a zvuky straší pusté lesy poblíž tohoto opuštěného města. No a váš úkol je v podstatě jediný – v tomto lese přežít čtyři dny a čtyři noci.

Perex hry sice slibuje i odhalování záhady prodchnutou historií rituální hrůz, o to tady vůbec nejde. Jediným smyslem této hry je totiž crafting. Jak ve dne, tak v noci máte k dispozici sedm a půl minuty. Během tohoto času musíte procházet stále stejnou cestou jedním nudným lesem, v každé lokaci se rozhlížet kolem a hledat modré (dřevo) nebo zelené (houby) puntíky a sbírat tyto předměty. Neustále vám totiž ubývá energie, kterou doplňujete právě jezením hub. V noční sekci je pak potřeba pomocí dříví zapálit oheň (pomocí jednoduché minihry určujete, nakolikáté se vám to podaří – i na zapalování však spotřebujete dříví, takže neúspěch je krutě trestán) a pak jej s pomocí již získaného dřeva udržovat až do rána. Pokud ho nemáte dost, musíte hledat i v noci a donést jej včas k ohni. Pokud se vám to nepodaří, chytne vás čarodějnice a je po vás. Hra se automaticky načte předchozí den ráno před smrtí.

A to je bohužel vše. Opravdu se celou dobu pohybujete jen v hodně jednotvárném lese, sbíráte houby a dříví. Občas se sice ozvou nějaké děsivé zvuky, začne pršet, zahřmí (i s bleskem) a nebo se vám problikne nějaký strašidelný úkaz, ale vesměs o nic jiného než o oheň a houby nejde. A to měli původně autoři množství těchto předmětů hodně omezené, takže to nebyl schopen nikdo dokončit. Obtížnost sice posléze trochu snížili, zábavnost je ale i nadále na bodu mrazu. Příběh se prakticky nikam neposouvá a viděl závěrečný obrázek celé hry za to rozhodně nestojí.

Pokud se vám líbily předešlé díly studia Moolion – Wardwell House a 8/8/88 Needle Al, pak si hru The Holyburn Witches určitě nepouštějte. Je to žánrově něco úplně jiného a absolutně nezajímavého. Chápu, že tvůrci nechtěli dělat pořád to samé a pokusili se o ozvláštnění. Ale je to obrovský krok vedle.

Jestli si chcete i přes výše poprasné varování hru zahrát, link na její stažení najdete na profilu hry ZDE.

I dnes pokračujeme v představování fotorealistických adventur od společnosti Moolion. Ta své výtvory tvořila hlavně pro mobilní přístroje, posléze je však převedla i na PC. Původně šlo o komerční projekty za pár peněz, v poslední době ale všechny tři hry uvolnila k dispozici zdarma.

Dnes se podíváme na druhou z nich, která nese hodně netradiční název 8/8/88 Needle Al. Jak sám název napovídá, ocitáme se v tajemném datu 8. 8. 1888, kdy celá populace vesnice Needle v Alabamě záhadně zmizela. Jako hráč se ocitáte v roli starého Godfreye Davise, který se vrací z tradiční ranní procházky a přichází do vesničky, ze které zmizeli všichni jejich obyvatelé.

A tak začnete na vlastní pěst pátrat, co se vlastně stalo. A zjišťujete spoustu znepokojivých informací i vlastních vzpomínek, to vše na pozadí okultismu, korupci a rasizmu zasazeném v období po americké občanské válce. Příběh se postupně rozplétá, kromě vesnice se podíváme i do okolních hvozdů a dokonce i do jednoho vězeňského zařízení.

Svým zpracováním hra vychází z předchozího titulu Wardwell House. Jedná se tedy o vizuální novelu ve fotorealistickém prostředí. V každé lokaci se rozhlížíte kolem sebe, dokud neuvidíte tečku u nějakého aktivního předmětu. Na tu když kliknete, tak se obraz přiblíží a zobrazí se pár vět z příběhu. Poté se vrátíte zpět do původního pohledu a hledáte další tečku. Jakmile jsou všechny tečky na obrazovce ‚spotřebovány‘, objeví se šipka v kolečku, která znamená, že tímto směrem se dá přejít do další obrazovky.

Oproti předchozímu titulu však najdeme několik změn. Tou první je určitě grafické zpracování, které již není černobílé, ale je použita barva, pravda spíše temnějších odstínů. Dočkáme se také několika animací a místo žluté tečky máme tentokrát tečku modrou. Novinkou jsou fialové tečky, po kterých se zobrazí dopis, který si můžeme přečíst. Také délka hry krapet narostla, skoro až na dvojnásobek.

Jestli si chcete hru zahrát, link na její stažení najdete na profilu hry ZDE.

V nejbližších dnech se budeme věnovat trojici fotorealistických adventur od společnosti Moolion. Ta své výtvory tvořila hlavně pro mobilní přístroje, posléze je však převedla i na počítače. Původně šlo o komerční projekty za pár peněz, v poslední době ale všechny tři hry uvolnila k dispozici zdarma.

Dnes se podíváme na první z nich – Wardwell House. V ní se vydáme na opuštěný ostrov na pobřeží Massachusetts, kam se dostává náš hrdina tak trochu náhodou, když se ztratí při plavbě na lodičce. Dehydratovaný, vyčerpaný a hladový. Nezbývá mu tedy nic jiného než ostrov prozkoumat, přičemž už z prvních náznaků je jasné, že to nebude jen tak. Záhy také nachází sídlo rodiny Wardwellů, kde teprve začíná to správné psycho.

Svým způsobem se jedná o graficky velice zdařile provedenou vizuální novelu. Na hru se díváte z pohledu vlastních očí, přičemž každá lokace je vytvořena prostřednictvím fotografie, ve které se můžete dívat o 360°kolem dokola. Veškerá grafika je černobílá, což hře dodává tu správnou ponurou atmosféru, doplněnou o různé děsivé ambientní zvuky.

Zato hratelnost jako taková je opravdu minimalistická, jde hlavně o vyprávění příběhu. V každé lokaci se totiž rozhlížíte kolem sebe, dokud neuvidíte žlutou tečku u nějakého aktivního předmětu. Na tu když kliknete, tak se obraz přiblíží a zobrazí se pár vět z příběhu. Poté se vrátíte zpět do původního pohledu a hledáte další žlutou tečku. Jakmile jsou všechny tečky na obrazovce ‚spotřebovány‘, objeví se šipka v kolečku, která znamená, že tímto směrem se dá přejít do další obrazovky.

A to je vše, žádné puzzly, žádné sbírání předmětů. Prostě jen sledování příběhu v temných černobílých kulisách jednoho ostrova a tajemného domu. Prakticky se nedá vůbec nikde zaseknout a za zhruba čtyřicet minut máte dohráno. Pokud vás tato zaujala, můžete si ji zahrát na jejím profilu ZDE.

Franklin the Clown je připravovaná česká first person hororová hra brněnského studia Waroc Games pod vedením Davida Nerudy. Vydáme se v ní do bývalého proslulého zábavního parku Franklin’s Amazing World. Ten však byl před dvaceti lety uzavřen a v současnosti je již jen rozpadající se ruina. Jedná se však o místo opředené legendami a pověstmi.

Jednoho dne roku 1995 zde beze stopy zmizí skupina teenagerů. Mladý policista Ethan Cole se rozhodne park prozkoumat a odhalit pravdu, která se v něm skrývá. Asi vás nepřekvapí, že právě za Ethana budete jako hráči hrát. Co však zpočátku vypadá jako rutinní vyšetřování se brzo změní v zoufalý boj o přežití.

Hlavním úkolem bude samozřejmě prozkoumat celý opuštěný zábavní park, hledat stopy a pokusit se zjistit, co se stalo s pohřešovanou skupinou. Již zmíněný boj o přežití nebude jen fyzického rázu, ale také psychického – neustále bude zkoušena vaše duševní pohoda. Při tom všem budete shromažďovat důkazy, řešit hádanky, krotit vlastní strach a samozřejmě se pokusíte najít cestu ven.

Tento psychologický horor bude sázet hlavně na temnou atmosféru plnou znepokojivého prostředí a intenzivních momentů strachu. Právě strach bude výrazně ovlivňovat váš pohyb i orientaci v prostoru. Datum vydání zatím nebylo oznámeno, každopádně již nyní si hru můžete přidat do svého wishlistu na steamu ZDE.

V minulém roce vydalo české MattStudio dva psychologické thrillery s názvy Poslední dopis a Kateřina. Jejich hlavní tvůrce Matěj Vršan se ihned poté vrhnul do tvorby nového titulu, který v těchto dnech vychází. Tentokrát však přichází zásadnější změna jak v žánru, tak i časovém zasazení.

Opět se vydáme do města Louny na severozápadě Čech, tentokrát se však ponoříme více do historie. Konkrétně se objevíme v šestnáctém století, tedy v době těsně předtím, než město postihl historicky nejničivější požár. Vžijeme se do role středověkého lounského písaře městské rady Filipa z Levína. Ten se shodou okolností zaplete do historického spiknutí, které může vést až ke zmíněnému velkému požáru.

Díky tomu máme možnost se podívat do historických zákoutí nejen samotných Loun a jejich největších památek včetně kostela svatého Mikuláše ještě před vyhořením, ale navštívíme také některé zajímavé okolní lokace včetně majestátního hradu Hazmburk nebo u Pnětluk postaveného hradu Pravda. Zavítáme také do temných hvozdů okolních lesů.

Na rozdíl od předchozích titulů se tentokrát jedná o čistokrevnou textovou adventuru, tedy alespoň co se zadávání povelů týká. Veškerá vaše akce se skládá jen ze zadávání těch správných výrazů, které vás posunou dále v příběhu. Ten je vyprávěn prostřednictvím textů doplněných o řadu pěkných a efektních obrázků, které kombinují reálné fotografie s kresbami či počítačem vytvořenými obrazy.

To vše doprovází bohaté zvukové efekty a také podmanivá hudba historického ražení, o kterou se opět postaral dvorní skladatel Karel Matoušek. Právě zvuková stránka dokáže navodit tu správnou atmosféru, obzvláště pak ve vypjatých tíživých situacích, které hlavního hrdinu potkají. A o život mu půjde několikrát, dokonce se dostane i na textový šermířský souboj.

Podobně jako předchozí tituly Matěje Vršana, je i Město z popela k dispozici zdarma a můžete si jej zahrát na profilu hry ZDE.

Jedna z našich posledních schůzek na Gamescomu byla zároveň jednou z těch nejtajemnějších. Setkat jsme se totiž měli s Cyrusem Nematim, zakladatelem malého nezávislého týmu Little Bat Games, který v létě 2024 doslova zazářil s originálním titulem Vampire Therapist. Ten si vysloužil nominaci na cenu BAFTA a na Steamu má úžasné hodnocení 95% kladných recenzí, což je výsledek, který mu může většina ostatních vývojářů jen tiše závidět. A právě na Gamescomu jsme dostali možnost podívat se na Cyrusův nový, v té době ještě neoznámený projekt, který ve stínu Vampire Therapist rozhodně nezůstane – alespoň co se originality námětu týče.

„Better Than Us je hra o lžích,“ započal prezentaci svého zbrusu nového titulu Cyrus a sršel při tom nadšením a energií, jako by za sebou vůbec neměl dva intenzivní a vyčerpávající dny na výstavišti. „Coby obyčejný člověk – manipulátor a zloděj – v ní proklouznete do úzké, uzavřené společnosti těch nejbohatších lidí na světě. Lidí bohatších než Elon Musk. Vaším úkolem bude přesvědčit je, že mezi ně patříte, a obrat je o to, co je pro ně v životě nejdůležitější: o jejich vliv a majetek. A to výhradně prostřednictvím systematického lhaní.“

Píše se rok 2200. Hrstka bohatých vlastní vše – firmy, vlády, v podstatě osud celého lidstva. Náš svět si prošel drastickou klimatickou změnou, a aby se ti bohatí před následky této změny, kterou vlastně sami způsobili, ochránili, vybudovali si doslova a do písmene vzdušné zámky – jakési vznášející se opulentní městské ostrovy, kam má povolen vstup pouze smetánka, zatímco obyčejný plebs musí zůstat na zdevastované Zemi. „Při návrhu ostrovů jsme se inspirovali pětihvězdičkovými hotely v Dubaji, Kataru, nebo Spojených arabských emirátech – zkrátka místy, která už dnes cíleně dávají na obdiv svůj luxus a bohatství,“ dodává Cyrus.

Svoji hru charakterizuje jako „sociální stealth adventuru“, protože její gró spočívá v infiltraci bohatých společenství a v diskusích s jejich namyšlenými členy. „Bavíte se s nimi, vyprávíte jim své historky, a oni vám samozřejmě kladou otázky na vás samotné. Je absolutně jedno, co jim odpovíte, ale důležité je, abyste si svoji odpověď pamatovali. Informace, které vypustíte, se totiž budou mezi bohatými šířit. No a jak budete dál a dál diskutovat a dál a dál všem lhát, nesmíte se ve svých lžích ztratit. Jakmile vás bohatí třikrát usvědčí ze lži, ze společnosti vás vyloučí a hra končí.“

Jak herní systém vypadá a jak funguje, nám Cyrus ukázal na ranném prototypu úvodní části hry. V tento okamžik je ale asi vhodné říct si, jak vlastně celá hra vypadá, abyste si udělali lepší představu. V podstatě se jedná o 2D ručně malovanou third person adventuru ovládanou myší se stylizovanou grafikou podobnou té z Vampire Therapist. Hratelná ukázka zahrnovala jednu rozsáhlou scrollující obrazovku v interiéru luxusního hotelu, vyzdobeného v námořním stylu a vybarveného převážně v odstínech modré, s dekorativními motivy vody, ryb a mušlí. V místnosti postávala nebo poposedávala celá řada obskurních postaviček zbohatlíků a se všemi je možnost zabřednout do rozhovoru.

„Tahle postava je něco jako novodobý Sam Altman,“ ukazuje na jednu z postaviček Cyrus. „Chová se jako umělá inteligence – sám sebe považuje za nadčlověka a je tím typem osoby, která když stojí před rozhodnutím, zda zachránit život 60 tisícům dětí nebo zvýšit ekonomický blahobyt lidstva, rozhodne se pro blahobyt lidstva.“ Když tuhle postavu coby falešná bohatá vdova oslovíme, zeptá se nás, jak zemřel náš manžel. V ten okamžik se rozeběhne neúprosný časový limit (nastaven má být zhruba na 3 sekundy), během kterého si musíme zvolit jednu ze tří variant odpovědí: 1) při autonehodě, 2) na dědičnou chorobu, 3) při neštěstí na toaletě. „Všechno jsou to lži a je úplně jedno, kterou si vyberete. Ale jakmile ji zvolíte, začne se tato informace ve společnosti šířit. A vy už nikomu jinému nesmíte na stejnou otázku odpovědět jinak,“ dodal Cyrus.

Tím časovým limitem se tvůrci snaží dostat hráče pod tlak, aby simulovali situace z reálného života. A vzpomenout si pod tlakem, co jsme kde a komu nakukali, nebude jednoduché. Pro tyto účely je do hry implementován deník, kam se všechny lži zaznamenávají, jenže nahlédnout do něj můžeme jen, když se s nikým nebavíme a když stojíme někde stranou, aby nás nikdo neviděl. „Pokud budete třikrát usvědčeni ze lži a následně ze společnosti vyloučeni, hra se znovu automaticky načte před tímto kritickým okamžikem, vy si můžete v klidu prostudovat deník a všechny lži si připomenout,“ uklidňuje nás Cyrus a dodává, že určitě nechce, aby hráče vystavoval frustraci.

„Tady ten pán je budoucí verzí Jacoba Fuggera, což byl nejbohatší člověk v historii lidstva. Jeho majetek v roce 1517 činil 500 miliard dolarů a v roce 2200 má pořád stejnou náturu s jediným životním cílem: vydělat ještě víc peněz,“ představil další postavu Cyrus a zároveň tím poukázal na historický průzkum, který vývoji hry předcházel a vlastně neustále probíhá.

Při sledování hry jsem měl pocit, jako bych se ani nenacházel mezi lidmi, ale mezi cizáky v nějakém sci-fi světě. „Přesně tohohle pocitu jsem chtěl ve hře dosáhnout,“ pokyvoval s uspokojením Cyrus. „Bohatí pro nás byli a jsou stejně cizí jako jsme my prostí lidé pro ně. Jako bychom byli každý z úplně jiného světa. Strávil jsem spoustu času studiem historie smetánek různých období, jak mezi sebou komunikovali, jak si budovali vztahy. Spolupracujeme také se špičkovými historiky z Oxfordu, Cambridge, nebo z University of Florida. Snažíme se, aby naše postavy byly historicky přesné. A proč? Protože chceme ukázat, že historie se opakuje a že tihle bohatí a mocní lidé se stále vracejí. Když je bohatství a moc koncentrována mezi velmi malou skupinku lidí, děje se pokaždé jedna a tatáž věc: kupují si volby, kupují si morálku, a dnes si navíc ještě kupují umělou inteligenci coby morálního vůdce a rádce. Je to stále dokola.“

Těch uzavřených skupinek boháčů bude ve hře několik, a to nejen v roce 2200, ale i v minulosti – například v už zmíněném 16. století, kam se dostaneme díky simulaci umělé inteligence. „A přesvědčíte se, že postavy v 16. století se chovají úplně stejně jako ty v roce 2200,“ dodává Cyrus. „Ano, mají na sobě jiné šaty, ale povahově jsou to stále tytéž archetypy.“ Cyrus ve spolupráci s historiky vytvořil velice detailní mapy sféry vlivu a jednu takovou nám ukázal. V podobě složitého diagramu zobrazovala vliv Jacoba Fuggera nad lidmi, kteří volili nového císaře, vliv nad papežem, vliv nad tehdejší kulturou, nebo vojskem. Ti všichni se zodpovídali jedné jediné osobě.

Ano, zní to velice zajímavě a Cyrus již na Vampire Therapist ukázal, že na své nosné myšlence dokáže postavit propracovanou, a hlavně zábavnou hru. Hru, která stojí primárně na dialozích. „Tohle je naše hlavní herní mechanika – mluvit s lidmi, lhát jim, odhalovat jejich tajemství. Představíme ale také drobné minihry, jako je třeba kapsářství, nebo pronikání do tajných místností.“ A kdy se tohoto pozoruhodného projektu dočkáme? Nejspíš koncem roku 2026. „Vampire Therapist jsme dokončili za rok a půl a předpokládám, že Better Than Us bychom mohli zvládnout zhruba za stejnou dobu, možná i rychleji. Přece jen jsem se za tu dobu v programování kapánek zlepšil,“ dodává se smíchem.

Německá společnost Daedalic Entertainment ještě před pár lety patřila mezi adventurní super-velmoc. Na kontě má několik významných titulů, jako například trilogii Deponia, dvoudílnou fantasy ságu The Whispered World / Silence nebo vynikající sci-fi thriller A New Beginning. S in-house vývojem adventur ale před nějakými osmi lety skončila a po vydání propadáku The Lord of the Rings: Gollum (2023) skoncovala s vývojem her obecně. Udržela se však naživu a nadále funguje jako vydavatel.

Přestože mezi adventurami již dávno nepatří mezi velikány, když jsme s Plutem na Gamescomu zahlédli stánek s jejich logem, nedalo nám k němu nezavítat a neobčíhnout, zda se mezi připravovanými tituly náhodou nenalézá něco, co by nás zaujalo. A ono jo! O klasické 2D pixelartové „LucasArtovce“ Ghost Haunting už psal před Vánoci Pluto, dnes se podíváme na zoubek druhému titulu, mysteriózní detektivce The Occultist.

Že se v případě obou adventur nejedná o vlajkové lodě Daedalicu svědčí už jen ten fakt, že obě hry nebyly k vidění přímo na stánku vydavatele, ale jejich tvůrci je ukazovali na vlastních stáncích, v hale věnované nezávislým hrám. Konkrétně The Occultist se ukrýval v útrobách stánku sdružujícího španělské vývojáře, mezi které patří také Daloar Studios. Usedli jsme tedy k počítači s hratelnou ukázkou a záhy se nás ujala členka vývojového týmu Elena Arce Marín a popsala nám, co je The Occultist vlastně zač.

„Jedná se o příběhovou hororovou videohru, která pojednává o chlápkovi jménem Alan Rebels,“ pustila se nadšeně do popisu hry Elena. „Alan je vyšetřovatel paranormálních jevů, který umí mluvit s duchy a vidí věci, jež jiní lidé nevidí – to vše díky speciálnímu náhrdelníku v podobě kyvadla, které kdysi dostal od svého otce. Jednoho dne ale Alanův otec záhadně zmizí, a jelikož již po mnoho let hovořil o záhadném ostrově Godstone, kde se narodil a vyrůstal, rozhodne se ho Alan vypravit hledat právě tam.“

Doplňme, že ostrov Godstone byl až do roku 1950 obýván nechvalně proslulým kultem hrůzy, jehož příslušníci prováděli všemožné znepokojivé experimenty a kruté rituály. Na ostrov od té doby nikdo nevkročil. Až do dnešního dne. Hra začíná právě tímto okamžikem, kdy Alan připlouvá na motorovém člunu ke břehům ostrova a vydává se hlubokým lesem do jeho nitra. Již v tento okamžik hra zaujme svojí skličující atmosférou, podpořenou solidní zvukovou kulisou a soundtrackem od uznávaného španělského skladatele filmové hudby Pepe Herrera.

Hru sledujeme pohledem z vlastních očí a postupujeme lesní cestou směrem k městu, jehož dosažení je náš první úkol. Vzhledem k tomu, že z cesty nelze nikde sejít, je zřejmé, že volnost pohybu bude omezená a v podstatě se bude jednat o „koridorovku“. Po chvilce narazíme na propast se zničeným mostem, a tak musíme přírodní překážku obejít jinými lesními cestičkami. Atmosféru zahušťují různé pazvuky ozývající se z lesa, neznámo odkud,tu a tam se v dáli zjeví záhadná postava, pěšinu přeskočí lesní zvíře, nebo nám před obličejem proletí skřekající pták… Tvůrci se zkrátka snaží vybudovat v hráči pocit strachu, nebo alespoň nejistoty, hned od začátku. Naplno se ovšem dění a děs rozeběhnou až v okamžiku, kdy mezi lesy narazíme na lán shnilé kukuřice a v jejím středu na opuštěnou farmu.

„Když na ostrov dorazíte, zjistíte, že je naprosto opuštěný, přestože na něm v minulosti lidé prokazatelně žili. A vaším úkolem je – kromě nalezení otce – zjistit, proč všichni zmizeli,“ pokračuje Elena. K tomu nám poslouží již zmíněný speciální náhrdelník, který je naprosto zásadním herním prvkem. „Kyvadlo má celkem čtyři hlavní schopnosti, které se odemykají postupně, jak budete procházet hrou. Zpočátku je dostupná pouze jedna schopnost, a to takzvaná Vera Visio. Když kyvadlo přiložíte ke svému oku, uvidíte v herním světě věci, které se na něm již nenacházejí, a které jiní lidé nevidí.“ Na opuštěné farmě takto můžeme odhalit například krvavou stopu, táhnoucí se z koupelny do sklepení, různé psané poznámky, nebo i předměty související s rodinou, která na farmě žila. Postupně tak budeme procházet dvě patra opuštěné dřevěné budovy, prohlížet si různé relikvie včetně rodinných fotografií a odhalovat osud čtyřčlenné rodiny – rodičů a dvou dětí, z nichž jedno bylo mentálně postižené a druhé připoutané k invalidnímu vozíku. Po vstupu do sklepení odhalíme tlející mrtvolu podřezané matky a v nedaleké stodole oběšeného muže. Není těžké dát si dvě a dvě dohromady, k jakému hrůzostrašnému sledu událostí na farmě došlo.

Hra nicméně nebude jen o prozkoumávání prostředí a rozhodně nepůjde o obyčejný „walking simulátor“. Možnosti interakce jsou mnohem bohatší. „Určité předměty, jako třeba klíče nebo mapu, můžete sbírat, ukládat do inventáře a později používat,“ dodává Elena a skutečně tyto klasické adventurní postupy na farmě čile aplikujeme. Když například potřebujeme ve stodole odříznout provaz oběšenci, musíme najít rezavé nůžky, ty sebrat, na nedaleké brusce je naostřit, a teprve pak je použít na lano. Hra díky tomu působí jako pravá adventura, i když se samozřejmě jedná o horor. A aby hráč pociťoval během hry strach o svůj život, lze zde v mnoha scénách zemřít.

„Ale nemůžete bojovat,“ upozorňuje jedním dechem Elena. „Myslíme si totiž, že když hrajete hororovou hru a máte možnost střílet, najednou o sebe nemáte až tak velký strach. Strach máte, když se nemůžete bránit.“ Před zlem je potřeba utéct, nebo se vymanit z jeho sevření. Jak tohle funguje v realitě, naznačila herní ukázka, kdy zlý duch zavražděné ženy utekl z budovy farmy do okolní kukuřice, kterou jsme i my následně museli projít. Duch nám šel po krku a my se mu museli v bludišti kukuřice vyhýbat a najít východ dřív, než nám „zubatá“ ubrala všechno zdraví. Dobrou zprávou je, že pokud vás duch „sežere“, což se mi stalo snad desetkrát, hra vás vrátí zase na začátek bludiště, a tak se nestane, že by v případě smrti hráč musel nějakou delší část hry opakovat.

Farma je první z několika lokalit, které ve hře navštívíme. Jednou z dalších bude opuštěný cirkus, a samozřejmě dorazíme i do vylidněného městečka. Přímých dialogů se v The Occultist sice nedočkáme, ale postavy k nám budou promlouvat prostřednictvím svých duchů nebo vzpomínek z minulosti, které ožívají prostřednictvím našeho kyvadla. „Počítáme s herní dobou kolem 14 hodin,“ dodává k rozsahu hry Elena. „The Occultist je naše první hra, leccos jsme se během vývoje naučili, ale pouštět se do přehnaně rozsáhlé hry by pro nás bylo složité a riskantní. Začínali jsme jako malý tým v počtu pěti lidí a dnes je nás 32 – také díky penězům od distributora. Se zástupci Daedalic Entertainment jsme se seznámili na Game Developers Conference v San Francisku, ukázali jim naši hru, jim se líbila, a plácli jsme si. Momentálně (srpen 2025 – poznámka autora) je hra kompletně průchozí od začátku do konce a portujeme ji na konzole PS5 a Xbox Series. Zároveň se věnujeme lokalizacím do jiných jazyků a dalším drobnostem, které vycházejí najevo, až když je hra skoro hotová. S vydáním počítáme v první polovině roku 2026. Byla to pro nás dlouhá cesta, ale konečně jsme téměř u konce.“

The Occultist určitě vypadá zajímavě a věřím, že se z něj vyklube dobrá hororová hra s několika zajímavými herními prvky. Potenciální problém vidím v tom, že trh začíná být first person horory a thrillery přesycený. Už na Gamescomu bylo znát, že tento subžánr mezi adventurami dominuje, a počet aktuálně vydávaných a nově oznamovaných titulů to jen potvrzuje. I dobré hry, které by jinak vyčnívaly, tak mohou velmi snadno zapadnout ve stínu početné masy. Snad se to The Occutltist týkat nebude.