AKTUALITY: Dreadline Express míří do konečné stanice a veze zatraceně depresivní náklad

Kariéru Davida Konečného sleduji už dlouhou dobu, možná deset let. David je klasickou ukázkou člověka, který se protlouká sólo nezávislým vývojem a jehož cesta se až donedávna skládala ze skvělých nápadů následovaných realizačními faily. Několikrát padl na ústa, aby pokaždé znovu vstal, zkusil něco trochu jiného, poučil se z chyb a hlavně sbíral zkušenosti se storytellingem, game designem a programováním.

Pokaždé, když mi ukázal některý ze svých raných prototypů, pochválil jsem ho za dobrý nápad a s odstupem čekal, jak daleko se tentokrát dokáže dostat. Když jsem ale poprvé spatřil Dreadline Express, bylo mi jasné, že tohle je Davidův zlomový projekt. Že právě tenhle má smysl dotáhnout do konce.

A dnes? Hra je téměř hotová a má celosvětového vydavatele. Distribuce se ujala americká společnost Shoreline Games a všechno je na nejlepší cestě k tomu, abychom ještě letos nasedli do posledního vlaku na Zemi a vydali se s ním vstříc kosmické katastrofě.

„Asi bych to bez nich nevydal letos,“ prozradil nám David během schůzky na Gamescomu k výhodám spolupráce nezávislého vývojáře s vydavatelem. „Díky tomu, že si se Shoreline Games každý týden voláme, dokázali vývoj usměrnit, a hlavně mi odlehčili od marketingových starostí. Dostali hru na The Horror Game Awards showcase, dostali ji do magazínu IGN. Vědí, kdy, co a jak publikovat. V tomhle mi podstatně zjednodušují život.“

KARTY NA STŮL
Dreadline Express je pozoruhodný především tím, čím se odlišuje od jiných příběhových adventur. Ano, je to adventura a její žánrové zařazení je v tomto směru zcela jednoznačné. Do plejády typických adventurních mechanismů ale vkládá balíček karet.

Ne, nestává se kvůli tomu další z karetních her, s nimiž se v posledních letech roztrhl pytel. Karty zde reprezentují poznatky, předměty, informace – zkrátka všechno, co se v klasických adventurách objevuje jako téma dialogů nebo končí jako předměty v inventáři.

„Karty slouží primárně jako náhrada klasického dialogového rozcestníku, který jsem chtěl ve hře eliminovat,“ popisuje David. „V rozcestníku buď nenajdeš to, co bys očekával, nebo je naopak možností přehršel, ale ani v jednom případě nezažiješ svůj vlastní příběh, včetně možných selhání. A řešení pomocí karet mě napadlo asi díky Steam trading cards. Měl jsem z nich dlouho pocit, že člověk dostává kartičky jen jako dopaminový spouštěč, a já přemýšlel, jak z nich udělat něco, co by bylo herně hodnotné. Tím, že ve hře jsou karty vlastně příběhové fragmenty, odemykají hráči další možnosti příběhu a člověk začne přemýšlet, jak kartu použít, koho se na ni zeptat nebo které karty vzájemně zkombinovat. A to mi přišlo zajímavé.“

Karty se shromažďují ve speciálním albu, třídí se do tematických oblastí a můžete je zkoumat, brát do ruky a používat na objekty či osoby v herních lokacích, ať už samostatně, nebo v kombinaci až tří karet současně.

Zní to jednoduše a jednoduché to také je. Především jde ale o neotřelý a svěží způsob, jak žánr dobrodružných her ozvláštnit a přitáhnout pozornost širšího publika.

A to se Dreadline Expressu zatím daří. Samozřejmě nejen díky kartám.

KOSMICKÝ HOROR
U adventur je vždy na prvním místě příběh a ani tady David Konečný nic neponechává náhodě. Jako milovník povídek a univerza H. P. Lovecrafta zasadil svoji zápletku do postapokalyptického světa třicátých let minulého století. Příčinou kolapsu planety se tentokrát nestala lidská zlovůle ani technologický pokrok, nýbrž hrůzy přicházející z kosmu či mořských hlubin.

„Na Lovecraftových povídkách mě přitahuje ta beznaděj,“ rozpovídal se David o své literární inspiraci. „Že je tady něco většího, než jsme my, něco nepředstavitelného, co překračuje dimenze našeho chápání. Ukazuje to, jak je člověk malý a malicherný. Jak je náš lidský život pomíjivý.“

Děsivé kosmické entity ovládly naši Zemi a zdevastovaly ji k nepoznání. Hrstka přeživších živoří na palubě posledního lidského vlaku, který se žene po kolejích napříč zpustošenou rudou krajinou. Za každými dveřmi, v každičkém kupé, číhá nějaké tajemství a každý cestující skrývá vlastní hrůzný příběh.

Jedním z nich jste i vy – člověk, který se probouzí v osamoceném kupé prakticky bez vzpomínek na cokoliv, včetně sebe sama. Vlastní identita a minulost jsou ostatně jedním z tajemství, která budete během hraní postupně odkrývat. Zdaleka ale nejde o váš největší problém.

Aby totiž vlak zůstal v pohybu, musí být pravidelně krmen. Nikoliv uhlím, ale lidskými těly. Jeden cestující za druhým musí být obětován, aby ostatní zůstali v bezpečí. A teď přišla řada na vás…

Zjistíte to ve chvíli, kdy se mezi dveřmi a zárubní kupé objeví obávaný lísteček. Nejvyšší strojvůdce vylosoval vaše jméno ve vražedné loterii a za chvíli na dveře zaklepe průvodčí, aby vás doprovodil na onen svět.

To není na počítačovou hru zrovna začátek jako z partesu. Jenže klid – podle očekávání se něco zvrtne a hrdina svoji plánovanou popravu přežije. Díky tomu pak může postupně procházet vlakem, potkávat další pasažéry, rozmlouvat s nimi, prozkoumávat okolí a odhalovat tajemství nejen vlastní minulosti, ale především vlaku jako takového.

BEZNADĚJ NA KOLEJÍCH
Dreadline Express zapůsobí od prvního okamžiku. A kupodivu nikoliv svou nejvýraznější herní mechanikou, kterou pořádně poznáte až po několika minutách, ale především sugestivním audiovizuálním zpracováním.

Překvapí cíleně nízkopolygonový trojrozměrný pixel art, grafická paleta laděná do krvavě rudých odstínů a atmosféra beznaděje vykreslená animacemi, hudbou a zvuky. Doslova cítíte, jak se vlak žene po křivých kolejích, jak se věci ve vagonech pohupují, jak hučí parní stroj a řinčí ocelová kola.

Za okny, která jsou kdovíproč poškrábaná zvenčí, sledujete mrtvou zemi, nekonečnou pustotu a konečky chapadel něčeho děsuplného. Na svět se díváte vlastníma očima, což pocit bezprostřednosti a zoufalství ještě zesiluje.

A do toho ty skučící housle.

Ne, soundtrack opravdu nemohu nazvat souborem příjemných melodií. Pustit si tuhle depresi před spaním znamená zadělat si na bezesnou noc. Setting tedy funguje dokonale. Teď nastává čas ho poznávat.

PRVNÍ KRŮČKY
Hra začíná v uzavřeném kupé, kde se seznamujeme s rozhraním, ovládáním a základními herními principy. Průzkumem prostředí zjišťujeme první střípky informací o sobě, své již mrtvé rodině i celé situaci kolem nás. Získáváme první karty a učíme se, jak je používat.

Teprve po úvodních událostech se dostáváme ven na chodbu. Další části vlaku i jeho pasažéři se pak zpřístupňují hezky postupně, takže je stále co nového objevovat. Pozorováním, dialogy, studiem, kombinováním a používáním karet.

To všechno doplňuje výrazně knižní způsob vyprávění. Veškeré informace i dialogy jsou hráči servírovány textovou formou a namísto dabingu hra cíleně využívá zástupných zvuků, jakéhosi neuchopitelného „huhlání“. „Jednak myslím, že v indie sektoru mají zástupné zvuky místo dabingu určitou tradici a hru tím dostávají do stejné ligy jako třeba Inscryption,“ vysvětluje absenci dabingu David. „Krom toho si nejsem jistý, jestli bych dabing dokázal zrežírovat. Hra je hodně upovídaná, obsahuje přes 40 tisíc slov a nadabovat všechny dialogy je absolutně mimo moje možnosti.“

David tak nechává na hráči, aby si do dialogů ve svých představách dosadil potřebné emoce, což je ale podle mě trochu škoda. Právě hlasové herectví, patřičně zabarvené, by podle mě mohlo atmosféru hry ještě výrazně podpořit a je to jedna z mála oblastí, kde může Dreadline Express ve výsledku trochu strádat. David nicméně nevylučuje dodat dabing dodatečně, pokud hra bude úspěšná a mezi hráči o něj bude dostatečný zájem.

Celkově ale už teď působí Dreadline Express nikoliv nepříjemně, ale naopak příjemně depresivně. Má skvělou atmosféru, dobrou příběhovou premisu a překvapivě lehkou a svěží hratelnost postavenou na neotřelé herní mechanice. Zážitek by měl sice zabrat jen několik hodin, o to intenzivnější a zapamatovatelnější by ale mohl být. A hlavně se ho dočkáme už brzy.

Na výsledek jsem hodně zvědavý. Z prezentace hry mám zatraceně dobrý pocit a jsem přesvědčen, že David Konečný tentokrát svůj vlak skutečně dotáhne až do konečné stanice. Pokud si přejete hru přidat do wishlistu na steamu, můžete tak učinit ZDE.

Kompletní článek vyšel také na serveru BonusWeb a je k dispozici k přečtení ZDE.