RECENZE: Amerzone: The Explorer’s Legacy (2025)

Je to již více než pětadvacet let, co vyšla herní prvotina belgického komiksového a později také videoherního autora Benoîta Sokala nesoucí název Amerzone: The Explorer’s Legacy. V rámci současného trendu všemožných remaků a remasterů se tvůrci z Microïds rozhodli převést do moderního kabátu i tento titul. Bylo pak otázkou, jakým způsobem tvůrci k odkazu přistoupí a zda provedou jen vizuální změny, protože technologie se za tu dobu samozřejmě posunula mílovými kroky kupředu a nebo zasáhnou výraznějším způsobem i do hratelnosti. Jak nakonec toto tříleté snažení Microids Studio Paris dopadlo se dozvíte v textu níže. Je samozřejmě jasné, že ve spoustě bodech budu srovnávat s původní verzí. Pokud si tedy chcete ještě před tím přečíst mou recenzi na originál, můžete tak učinit ZDE.

Začněme pro Sokala typickým fantaskním příběhem, který zůstal v základě stejný. Vžijete se do role mladého novináře, který se chystá napsat článek o bájné jihoamerické zemi Amerzone. Díky tomu se dostává na jeden opuštěný francouzský maják, ve kterém žije starý vědec a cestovatel Alexandre Valembois. Rozhovor se však záhy zvrtne, starý podivín totiž krátce po příjezdu novináře umírá. Stihne mu však odvyprávět příběh jeho první výpravy z roku 1932, kdy se vydal do Amerzone společně se spolužákem Alvarezem a katolickým duchovním Mackowskim. Při této výpravě zažili spoustu dobrodružství, poznali spoustu zvířat i místních obyvatel. Nejvíc je ale fascinovala pověst o velkých bílých ptácích, jenž se rodí u tajemného vulkánu a po celý svůj život jsou odsouzeni k letu. Jak se však záhy ukázalo, nebyla to jen taková smyšlená pověst. Byli totiž svědky rituálu, při kterém místní šaman očarovává velké vejce, ze kterého by se měli tito bájní ptáci rodit. Od této chvíle byl Valembois posedlý toto vejce získat a dovézt ho do Evropy. A byl pro to schopen udělat doslova všechno. Očekávaná sláva po návratu domů se však nekonala a byl označen za snílka a blázna. Po několika letech dokonce pařížské Národní přírodovědné muzeum rozhodlo, že o vejce již nemá zájem a vrátili jej zpět Valemboisovi. Ten si mezitím uvědomil, že udělal životní chybu, protože ukradené vejce může ovlivnit život nejen samotného druhu, ale i domorodců. Když po návratu vejce z muzea zjistil, že je zárodek v něm stále ještě živý, vytknul si nový cíl – napravit svou chybu a vrátit vejce zpět tam, kam patří. Na podobnou výpravu je však již příliš stár a tak na své smrtelné post… …židli požádá novináře, aby tuto cestu za něj podnikl. Novináře, tedy vás, hráče. A vy se do této napínavé cesty samozřejmě pustíte.

Jak již bylo naznačeno, po příběhové stránce se toho příliš nezměnilo. To grafické zpracování je úplně o něčem jiném. Původní Amerzone byl pojat v mystovském stylu, kdy se díváte na svět vlastníma očima, rozhlížíte se na místě a poté kliknete směrem, kterým je možné jít, čímž se přesunete do další obrazovky. Podobný způsob zůstal zachován i v novém remaku, jen s jedním zásadním rozdílem – mezi jednotlivými lokacemi nepřeskakujete rovnou, ale je vytvořena animace, jak se přesouváte z jednoho místa na druhé. Jsem velice rád, že se tvůrci rozhodli pro toto zpracování zachovávající ducha původní předlohy a nepřiklonili se k variantě možnosti volného pohybu, jak by se asi nabízelo. On totiž už originál byl pojatý jako takový walking simulátor, ale bez chození. Bylo to o zážitcích z prozkoumávání nejdřív majáku a jeho okolí, pak hlavně o postupném dostávání se skrze různé vesnice a džungle do hloubi bájné Amerzone. Hlavním úkolem tehdy bylo a i teď je se kochat okolním prostředím, nasávat atmosféru deštného pralesa, získávat informace o zemi i původní výpravě a pomalými krůčky postupovat k vytouženému cíli. Někomu bude toto pomalé tempo určitě vadit, já jsem ale rád, že právě tato část hry zůstala ve své podstatě zachována. I když je nutné poznamenat, že obraz sebou při různých akcích postavy hodně hýbe, což pro hráče postižené kinetózou není zrovna nejpříjemnější, ale je to v takové míře, že se to dá zvládnout.

Samozřejmě, největšího rozdílu doznala grafika jako taková. Svět moderních technologií se za to čtvrtstoletí posunul razantním krokem kupředu a na fotorealistickém výsledku je to samozřejmě znát. Ostatně nejlépe to vystihuje přiložené video, ve kterém sami autoři na vybraných lokalitách ukazují, jak razantní proměny jsme se dočkali. Posun je to opravdu obrovský, tvůrci se však rozhodli nedělat kopii jedna k jedné, ale některá místa si více či méně upravili. A musím se přiznat, že ne ve všech případech se tvůrci rozhodli jít tím nejlepším směrem. Nejvíc mě asi mrzela pasáž v deltě řeky, kdy se tvůrci rozhodli pro podvečerní dobu, takže je vše zabarveno do temně rudých odstínů od zapadajícího slunce. Přeci jen krásně prosluněný zelený les by vypadal mnohem líp. Stejně tak pasáž kolem odlákání jedněch potvor s využitím včel byla podle mě v původním originálu lépe provedená a osobně mě hodně mrzí, že právě oblast z této pasáže nevidíme v nové grafice tak, jak byla původně navržena. Také některé potemnělé či noční pasáže, kdy se díváme po okolí jen prostřednictvím světla ze zapalovače, nejsou úplně věrné originálu a sice pomáhají dotvářet atmosféru, ne vždy však jsou tyto změny ku prospěchu. Ale to už je spíš hnidopišství. Co naopak musím hodně pochválit je rozjasnění původně mlhou zahalené vesnice s vodním mechanickým komplexem, která nyní působí skutečně idylicky.

Tím ale není výčet změn kompletní. Tvůrci se rozhodli mnohem zásadněji rozšířit informace o příbězích jak původní výpravy, tak i té současné. Zatímco původně bylo vše postavené na pěkně nakresleném deníku původní výpravy, ze kterého se daly načerpat všemožné informace, nyní se všechno odvíjí od nalézání různých dopisů, plakátů, obrázků, zpráv v rádiu či dalších všemožných indicií. Hlavní hrdina si sám píše vlastní deník, do kterého zaznamenává všechny dosavadní kroky. Navíc je zde také sekce investigativní novinařiny, v rámci které sbíráte v dané oblasti všechny střípky, na základě kterých pak autor sepíše krátký článek. Během tohoto pátrání můžete přehledně vidět, co vám ještě v dané lokalitě chybí posbírat. Je to motivace pro hráče ještě více prozkoumávat okolí, víc se hrabat v historii příběhu a samozřejmě se za to také dostávají odměny, hlavně achievementy na steamu. Dalším důležitým prvkem je klávesa Alt, jenž znázorní všechny aktivní předměty či směry odchodu v okolí. Bez této pomůcky by bylo občas hodně jednoduché některý z předmětů či směrů odchodu minout. A když už jsme u toho zjednodušování, pokud se vám zdají přechodové animace mezi jednotlivými obrazovkami zdlouhavé, může je dvojklikem přeskočit a nebo v menu dokonce vypnout. Stejně tak přibyla ještě jedna novinka – v každé lokaci můžete nalézt mapu, která vám pomůže s rychlým přesunem na jiné místo v dané oblasti.

Co se týká hratelnosti jako takové, ta zůstala vesměs stejná a je postavená hlavně na prohledávání všech míst v okolí. Úkolem hráče je tak většinou nalézt všechny možné zkazky v dané lokalitě. Hra však obsahuje také řadu puzzlů. Většina z nich je tvořena tím, že přijdete k nějakému předmětu a aktivním pohybem myši musíte tu zatáhnout za páku, tu otočit klíčem, tu zase vytáhnout závlačku. Hlavně u akcí s otáčením je dobré si uvědomit, že nezáleží na rychlosti provedení akce, ale spíš na preciznosti. Pokud třeba otáčíte kolem od stavidla nebo klíčem v zámku, je nutné myší hýbat krouživým pohybem v pomalém tempu, jinak se akce nezdaří. Do toho jsou umístěné i další klasické logické puzzly, ve kterých je potřeba na konkrétní místo umístit určitý předmět, jinde zase nasbírat byliny a smíchat z nich lektvar či zaktivovat nějaký mechanismus. Tady musím poznamenat, že se hra nedrží úplně doslovně původní předlohy a některé puzzly byly přepracovány či do hry úplně nově dodány. A sám osobně jsem měl s jednou takto dodanou logickou patálií problém a i když jsem pochopil její smysl a postup, stejně jsem se nebyl schopen dobrat ke správné hodnotě jinak, než metodou pokus omyl. A i po vyřešení této úlohy a při vědomí správné odpovědi tam prostě tu poslední číslici nejsem schopen nikde najít. A to ani za pomoci propracované několikastupňové nápovědy, kterou hra nabízí. Za zmínku také stojí volba obtížnosti, kdy si můžete na začátku vybrat, zda chcete být cestovatel, jenž má k dispozici více informací i dokumentů a jednodušší puzzly a nebo dobrodruh, který má naopak informací méně, náznaky jsou méně jasné a logické úkoly náročnější.

Neměli bychom opomenout ještě jeden zásadní prvek, který je u této hry důležitý. Je jím zvláštní stroj s názvem hydrafloat, pomocí kterého se přesouváte mezi jednotlivými lokalitami. Jeho tvůrcem je sám Valembois a vy ovládáte vývojový model číslo 2, když ten první byl zničen při historické výpravě v roce 1932. Geniální vynálezce však využil zkušenosti z původního modelu a výrazně jej přepracoval. Stále však používá dieselový motor a k nahrání dat jsou potřeba archaické diskety. Jinak je to ale úžasný stroj, který je možné transformovat na různé verze – ať už jako letadlo, vrtulník, loď nebo ponorka. Každou z těchto proměn navíc musíte udělat manuálně na palubním počítači. Každopádně je pro vás tento stroj domovem v každé z lokalit, nově má navíc ve skříňkách uložené některé z předmětů, které jste dříve objevili a můžete je nyní použít. V některých svých verzích ze sebe umí udělat kabriolet, takže můžete proplouvat amazonskou, pardon amerzonskou krajinou a jen se kochat okolím. Každý z přesunů mezi lokalitami je skutečně detailně animovaný a dle palubního počítače může trvat i několik hodin. Můžete se tak kochat okolím a sledovat, jak ukazatel dojezdu do cíle postupně ubývá. A nebo se jednoduše položíte na palandu a zbytek cesty do cíle si urychlíte spánkem.

Jak naznačují i předchozí slova, je to všechno hlavně o kochání se prostředím. Prostě se ponoříte do plně živoucího 3D světa a kocháte se poetikou exotické krajiny. To vše umocňuje realistická atmosféra navozená ambientními zvuky, kdy si skutečně připadáte jako v džungli a jen posloucháte, kde uslyšíte nějaký zvuk ptáka či jiného zvířete. V důležitých okamžicích pak zazní také opulentní orchestrální hudba, o kterou se společnými silami postarali dvorní skladatel Microïds Inon Zur společně se svým synem Orim.

Hodnocení bude tentokrát velice jednoduché. Nový remake je tou správnou poctou původnímu originálu, který zachovává původní atmosféru i smysl hry a posouvá ji dál po grafické i příběhové stránce. Mladším hráčům asi nebude vyhovovat pomalé tempo a málo akce, pokud se ale chcete vydat na dobrodružnou výpravu ve stylu Julese Verna a užít si atmosféry jihoamerického pralesa, nic lepšího momentálně nenajdete.