RECENZE: Casebook 1899 – The Leipzig Murders

Klasická detektivní point and click adventura odehrávající se v Německu na konci devatenáctého století. Že to zní zajímavě? Pak by právě pro vás mohl být debutový titul německých vývojářů z Homo Narrans Studia nesoucí název Casebook 1899 – The Leipzig Murders. Již na loňském Gamescomu jsme měli možnost si zahrát prakticky hotovou verzi a zároveň si zajímavě popovídat s hlavním autorem Gregorem Müllerem. Dnes si zhodnotíme plnou verzi, která vyšla krátce po zmíněném rozhovoru.

Ocitáme se v kůži detektiva Josepha Kreisera, jenž žije v Lipsku, které právě zažívá svůj industriální boom. Kreiser je však vyšetřovatelem vražd, takže pro něj rozvoj průmyslu zase až tak podstatný není. Důležitější je důvtip, bystré oko a dedukční schopnosti, aby dokázal všechny zločiny správně vyšetřit.

Celkem se ve hře setkáme se čtyřmi rozdílnými případy, přičemž ty první jsou klasické detektivní a ten poslední je… …takový divný. Ale o tom až později. V každém z těchto případů je potřeba důkladně prozkoumat veškeré lokality, které se k případu vztahují, prohovořit se všemi možnými i nemožnými svědky či podezřelými, důkladně poskládat všechny střípky do sebe a ve finále rozhodnout, čí je to všechno vlastně vina.

V rámci příběhu se po celou dobu vyskytujete přímo v samotném Lipsku, přičemž mezi jednotlivými reálnými místy inspirovanými lokacemi se pohybujete skrze mapu prostřednictvím animace s jedoucím kočárem. Pouze vaše policejní komisařství je společné pro všechny případy, jinak jsou jednotlivé lokality pro každý případ unikátní. Vždy se tedy na začátku vyšetřování vydáte na místo činu, kde začnete důkladně prozkoumávat okolí. Jakékoliv důležité získané poznatky ať už z nalezených předmětů či získané prostřednictvím rozhovorů se vám zapíší do deníku, ve kterém tak máte pěkný přehled o tom, co jste se všechno dozvěděli. Pokud se vám podaří tyto poznatky správně zkombinovat, otevře se vám něco jako myšlenková mapa, kde na základě těchto poznatků můžete vydedukovat vlastní závěr. No a seskládáním těchto závěrů pak nadefinujete finální verdikt určující hlavního zločince.

Ale to bychom trochu předbíhali. Hra totiž není pouze o dedukcích, prokecávání osob a důkladném prozkoumávání jednotlivých prostředí. Musíte totiž také sbírat různé předměty a následně je ve správných místech použít, občas se vám pod ruce připlete i nějaký ten puzzle. A pokud byste si skutečně nevěděli rady, máte přímo ve hře nápovědu prostřednictvím prokurátora, který nad vaším případem dohlíží a je fyzicky přítomen každému vašemu kroku. Toho tak můžete požádat o radu – buď ať vám ukáže všechny aktivní předměty na obrazovce a nebo vás může popostrčit informací, co by se ještě v dané obrazovce dalo udělat.

Každopádně máme po ruce velmi detailní vyšetřování jednotlivých případů, které je dostatečně zamotané a není jednoduché i přes důkladnou detektivní práci vydedukovat ty správné závěry, abyste odhalili vraha. V každém případu je několik možných podezřelých a je jen na vás, zda někoho z nich obviníte či určíte, že to byla jen obyčejná náhoda. Obviníte asi není to správné slovo, v době, do které je hra zasazena, bylo určení zločince policistou svaté, takže obviněný jde prakticky okamžitě do vězení. Paradoxně se však po konci případu nedozvíte, zda byla vaše volba správná. Po vyřešení případu se totiž dostanete pouze do podivného černomodrého časové předělu, v rámci kterého se detektiv setkává s bývalou učitelkou a nyní slepou vdovou paní Fäberovou, u které jako nájemník bydlí a vlastně každý z těch případů postupně vypráví.

Tím se pak dostáváme ke čtvrtému případu, který je ale svým pojetím úplně jiný. Bez vyzrazování spoilerů se to dá hodně těžko popsat, ale pokusím se alespoň obecně – závěrečný případ je sám o sobě diametrálně odlišný a to jak svým obsahem, pojetím, tak i způsobem vyšetřování. Již nemáte k dispozici prokurátora, takže si na vše musíte přijít sami. Výrazným způsobem ubylo vyšetřování jako takového a naopak přibyly různé puzzly, jejichž obtížnost a hlavně nejednoznačnost v indiciích nabrala naprosto brutálních rozměrů. Zatímco první tři kapitoly jsou o klasickém detektivním vyšetřování, ta čtvrtá je sadomasochistický pokus ukázat hráči, že je neschopný, vůbec nic neví a jeho veškeré kroky jsou stejně skoro zbytečné. Asi chápu, kam s tím chtěl autor zajít, ale myslím si, že náplň i obtížnost této poslední kapitoly hodně přestřelil a zbytečně tak pokazil dojem z jinak velmi dobře udělané hry.

Pojďme se ale podívat na technickou stránku. Autoři se rozhodli zvolit pixel-art, který nedopadl vůbec špatně. Je vidět, že si autoři s každou obrazovkou důkladně vyhráli a snažili se do každé z nich přidat řadu animací, aby danou lokaci ještě více oživili. Musím říct, že grafickému zpracování asi není mnoho co vytknout a v jednotlivých lokalitách je možné rozpoznat reálná místa. A totéž se dá říct i o různých zvucích a občas použitých melodiích, které dokáží navodit tu správnou atmosféru. Co mi ale zpočátku dělalo problémy, tak byl pouze německý dabing. Ve hře máte možnost zapnout anglické titulky, ale nějak jsem měl problémy zaráz pobrat německý dabing a anglické titulky. Dokonce jsem v jednu chvíli uvažoval dabing úplně vypnout a zůstat jen u titulků, ale nakonec jsem si zvykl. Co je zajímavé, tak nadabované jsou pouze rozhovory, ale pokud hlavní postava nahlas přemýšlí, tak je to vidět pouze formou textu.

Debutový titul od Homo Narrans Studio je klasickou detektivní point and click adventurou v pixel-artovém grafickém vzezření. Během prvních tří kapitol provádíte obvyklou detektivní práci, aby se vše zbortilo jako domeček z karet v kapitole závěrečné. A to jak v rámci vašeho vyšetřování, tak i v rámci hry samotné.