RECENZE: Moomin: Midsummer Madness

Na krásné chvíle z minulosti vzpomínáme moc rádi. Na to, co jsme dělávali jako děti, nebo na okamžiky, které jsme později jako rodiče prožívali se svými malými ratolestmi. Jsou to vzpomínky, které vždycky zahřejí u srdce a dokážou rozjasnit i den zahalený mraky starostí, práce, samoty či nezdarů.

Ne snad, že by můj pobyt na letošním Gamescomu byl zahalen podobnými mraky, to ani omylem. Ale když jsem si u jednoho ze stánků zahrál roztomilou adventuru Moomin: Midsummer Madness, vybavily se mi právě takové chvíle. Ty, kdy jsem se svou dnes už skoro dvacetiletou dcerou sedával u televize a společně jsme sledovali všemožné animované seriály, včetně Mumínků. Hra ve mně okamžitě oživila všechny ty krásné vzpomínky a na první pohled mě očarovala dokonalou věrností předloze i vynikajícím vizuálním zpracováním.

Zkrátka jsem se těšil, až si ji po vydání zahraju se svými potomky a společně zavzpomínáme na jejich dětství.

A ta chvíle právě nastala. O jednom deštivém víkendu jsme se před velkým monitorem sesedli já, devatenáctiletá dcera Kika, která měla Mumínky moc ráda, a čtrnáctiletá dcera Sofča, předlohou nepolíbená. A pustili jsme se do hraní…

VIZUÁLNÍ SKVOST

To první, co vás samozřejmě upoutá a okamžitě okouzlí, je grafika. Ručně malované lokace v pastelových barvách, postavičky naprosto věrné svým předlohám a skvostně rozanimované. Úvodní dojmy jsou zkrátka velmi silné a člověk musí ocenit úsilí autorů, kterým se podařilo přenést do herní podoby kouzlo knih finské spisovatelky Tove Janssonové i staršího animovaného seriálu.

Celkový dojem trochu kazí chybějící dabing, namísto něhož postavy jen nesrozumitelně huhňají, a absence českých titulků. K tomu se ale ještě dostaneme.

Zpočátku potěší také ona sympatická jednoduchost, dětskost a naivita situací, dialogů i úkolů, které přesně odpovídají duchu knižní a seriálové předlohy. Prostě ano, TOHLE jsou TI PRAVÍ Mumínci, jak si je pamatujeme a jak by podle nás měli v herní adaptaci vypadat.

No a pak hra začne ukazovat, na jak úzké publikum vlastně cílí…

PRO DĚTI

Ano, je to logické. Knihy jsou určeny především dětem, seriály také a hra jakbysmet. Vlastně jsme ještě ani neřekli, že příběh hry vychází z páté knihy populární série o Mumíncích, která u nás vyšla pod názvem Bláznivé léto.

V moři nedaleko Muminího údolí vybuchne sopka a následná mohutná vlna zaplaví celé údolí. Muminí rodinka a jejich přátelé Ferka, Majka a další – se zachrání na střeše svého domu, záhy k nim ale připluje podivná stavba, zdánlivě opuštěné plovoucí divadlo. No a na plejádu neobvyklých situací je zaděláno.

Příběh hry se poměrně věrně drží knižní i seriálové předlohy, nikoliv však do posledního detailu. Některé pasáže vynechává, jiné naopak přidává, takže i ti, kteří předlohu dobře znají, tu najdou něco nového.

Herní náplň je typicky adventurní, ovšem s ohledem na mladé publikum sází spíše na jednoduchost než na nápaditost. Podobné přizpůsobení dětskému publiku bychom čekali i u obtížnosti, ta ale překvapivě kolísá. Zatímco většina hry je poměrně jednoduchá, ve třetí kapitole tvůrci nepochopitelně přitvrdí natolik, že pořádně rozhýbat mozkové závity musíme i my dospělí. A to by člověk od hry pro děti tak úplně nečekal.

Hra sice nabízí několik pomůcek, například zvýraznění aktivních objektů v lokaci, které je ovšem velmi nenápadné, nebo deník se soupisem aktuálních úkolů, díky němuž neztratíte přehled o tom, co se po vás vlastně chce. Obojí pomáhá, přesto se najdou chvíle, kdy ani to nestačí.

Hratelnost obohacuje celá řada logických miniher, tu složitějších, tu jednodušších, které sice můžete přeskočit, ale byla by to velká škoda. Právě ony totiž příjemně zpestřují herní náplň a mé dcery bavily ze všeho nejvíc.

Když jsme po nějakých šesti hodinách dospěli na konec, bohužel už bez Sofči, která to zhruba v polovině (v oné herně nejnáročnější třetí kapitole) vzdala, naše dojmy byly následující:

Kika: Moje devatenáctiletá dcera, která Mumínky jako malá sledovala v televizi, byla ze hry nadšená. Přenesla ji zpátky do dětských let, a přestože Kika není žádná velká hráčka, nebo možná právě proto, užívala si ji po všech stránkách. Hodnotila by 80 %.

Sofča: Mou čtrnáctiletou dceru už seriáloví Mumínci minuli. Do hry tedy vstupovala bez jakékoliv nostalgické zátěže a zpočátku se jí líbila především díky nádherné grafice. Postupem času ji ale hraní přestávalo bavit. Hodnotila by 60 %.

Já: Hru jsem hrál po částech, tu s oběma dcerami, tu jen s jednou z nich a občas i sám. Při společném hraní to byla příjemná zábava, snad i proto, že jsme díky hře zkrátka strávili hezké chvíle jako rodina. Když jsem ale hrál sám, přiznám se, že přílišná dětinskost herních úkolů i dialogů mě k dalšímu hraní příliš nemotivovala. Jenže ono je to stejné jako se seriálem – sám od sebe bych si dnes Mumínky v televizi také nepustil. Seriál je určen především malým dětem a pro nás dospělé má své kouzlo zejména ve chvílích, kdy jej sledujeme společně s nimi.

PRO MALÉ I VELKÉ FANOUŠKY MUMÍNKŮ

A právě tak bychom měli hodnotit i tuto hru. Mumínci cílí na poměrně úzkou věkovou skupinu, podle mého soudu především předškoláky a děti mladšího školního věku, ideálně za asistence rodičů. Zásadním problémem je ovšem jazyková bariéra. Na rozdíl od seriálu totiž hra nemá dabing a titulky nabízí pouze v několika vybraných jazycích, mezi nimiž čeština bohužel nefiguruje. A to okruh potenciálních zájemců ještě více zužuje.

Pokud ale máte doma malého fanouška Mumínků, případně chcete svému dítěti jejich kouzelný svět teprve představit, a vaše znalost angličtiny vám umožní dialogy průběžně překládat či převyprávět, dostanete krásnou, roztomilou adventuru, která se vašim ratolestem – a díky tomu dost možná i vám – bude líbit. Pár hezkých chvil v rodinném kruhu je vlastně to nejlepší, co vám Moomin: Midsummer Madness může přinést.