RECENZE: The Fan

Sami tvůrci z francouzského týmu Ezhaac Studio označují hru The Fan jako interaktivní „foto fikci“ v reálných lokacích a s živými herci. Ve své podstatě něco takového hráči i nabízí, finální výsledek však není žádným zázrakem.

V posledních měsících se v Paříži stalo několik děsivých vražd, při kterých byly brutálně zavražděny mladé dívky. A protože každá z nich měla v posledních týdnech před smrtí pocit, že jí někdo sleduje, místní bulvární tisk začal nazývat vraha přezdívkou „Fanoušek“, odtud tedy pochází i název celé hry. Překvapivě se však jako hráč nevtělíte do postavy detektiva, ale do role samotného vraha. Jak dopadne další pokus o vraždu? Podaří se vám zavraždit zdravotní sestřičku Nathalii Rio, kterou máte ve svém sklepě již čtvrtý den?

Hra začíná interaktivním filmečkem, který svým pojetím navodí temnou atmosféru a ukazuje děsivé prostředí sklepení, kde je mladá dívka přivázána k židli. Posléze se přesouváte do druhé místnosti, kde jako vrah máte nástěnku s detailním popisem celého případu – záběry ze sledování dotyčné osoby v posledních týdnech, různé nákresy, nasbírané předměty apod. Evidentně skutečně mravenčí práce a začátek nadějného příběhu.

Jenže pak přichází hlavní zádrhel a tím je celkové pojetí hry. Ta je tvořena sérií reálných fotografií, na kterých je možné klikat na různé předměty případně přecházet do jiné místnosti. Na tom by nebylo nic špatného, horší je to ale s náplní celé hry. Nejde totiž o žádné složité úkoly či puzzly, ale jen o prohledávání místností a hledání konkrétních předmětů. Skoro bych se to nebál přirovnat k hidden object hrám. Průběh celého příběhu je velmi prostý – prohlédnete své doupě ve sklepení, sesbíráte tři předměty zobrazené v batohu (nápověda, co máte udělat). Přejdete do bytu unesené, zde opět vyhledáte čtyři předměty podle batohu, vrátíte se zpět do sklepení, po velmi krátkém intermezzu jdete sesbírat další čtyři předměty do bytu přítele a po návratu zpět do sklepení přichází krátké finále. A to je vše přátelé. Když se opravdu díváte na každý obrázek a zkoumáte, co na něm je, tak hra zabere maximálně půlhodinku. Pokud víte kam jít a jen klikáte, hru máte dohranou za pár minut.

Největším záporem je tak jednoznačně samotná hratelnost a její náplň. V každé z místností jen hledáte, na co by se dalo kliknout (v menu lze nastavit, zda budou aktivní předměty viditelné či ne) a zda po kliknutí najdete jeden z hledaných předmětů. Je to celkem ubíjející a nudné. Příběh jako takový se skoro nikam neposouvá. Ve dvou případech musíte nalézt klíče a ty pak (automaticky) použít, ve třech případech jste pak postaveni před „zásadní“ rozhodnutí, které ovlivní konec hry. Ve své podstatě ale ovlivní jen obsah zveřejněného novinového článku.

Na tvůrcích jde vidět nadšení pro fotorealistické zpracování i celkový koncept. Bohužel jde také vidět, že nadšení nestačí. K dispozici jsou pouze tři zmíněné lokality (sklep a dva byty), které žádnou krásou rozhodně neoplývají, i když se autoři snažili pohrát si s dekoracemi v místnostech a tak máte možnost najít model DeLoreanu z Návratu do budoucnosti či boxy s PC hrami. Celkově ale prostředí vůbec nezaujme. Místo bytů měli zvolit rozmanitější prostory a třeba i něco v exteriérech, čímž by se vyhnuli nudnosti a fádnosti.

Audiovizuální zpracování jasně definuje už základní princip, kdy je vše nasnímáno pomocí fotografií. Jejich provedení není vůbec špatné, stejně tak podařený je i atmosférický úvodní filmeček, který je pohříchu jediný v celé hře. Alespoň na outro si tvůrci mohli troufnout. Díky tomu nemůžeme nic říct ani o hereckých výkonech všech tří postav ve hře, protože z fotografií toho moc poznat nejde. I když dívčina hrající vrahovu oběť alespoň na tom minimálním prostoru, který dostala, nepůsobí vůbec špatně.

The Fan je pokus o adventuru z pohledu vraha ve fotorealistickém zpracování, která je však hodně krátká a chybí u ní jakékoliv důvody, proč by měla stát za zahrání.