RECENZE: The Walking Dead: Michonne

Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy nepatřil k fanouškům světa Walking Dead. Komiksy mě minuly úplně, seriál mě vůbec nezaujal. A zájem o celé univerzum jako takové u mě nevzrostl ani při hraní her z tohoto prostředí. Přesto hodnotím první dvě herní série The Walking Dead jako velice vydařené, zajímavě napsané a zábavné interaktivní filmy ve stylu ostatních her Telltale, zasloužící si vysoké hodnocení. Přídavek 400 Days už tak slavný nebyl, šlo spíše o zbytečný přídavek. A bohužel, to samé lze napsat i o dalším přívažku, který má vyplnit čekání na třetí sérii nesoucí podtitul Michonne.

Jak už jsem psal, univerzum Walking Dead mi nic neříká, takže neznám příběhové pozadí hlavní postavy ani zda některá další ve hře použitá má nějakou reálnou předlohu. Ono je to vlastně úplně jedno, první dvě série mě dosytosti bavily i bez těchto informací. Zde nám autoři v krátkých třech epizodách, kde každá zabere necelou hodinu, předložili minimalistický příběh Michonne, bojovnice s mačetou, které se v halucinacích vrací vzpomínka na své dvě děti. Do toho se připlete kapitán lodi Pete a začínají strasti, které nás dovedou až do obydlí jedné rodinky, kde (jako obvykle) bojujeme spíše s lidmi než nemrtvými zombie.

Jedná se o klasické Telltale dílo, tedy vpodstatě interaktivní film s možností volby v rozhovorech, pár zásadních rozhodnutí a spoustou QTE sekvencí. Těch je zde tentokráte až přespříliš a každá z kapitol je doslova zahlcena bojem s nemrtvými či živými, až jsem si chvílemi připadal, že hraji spíš nějakou akční hru. Přiznávám se, že akci moc nevyhledávám a tyto situace jsou pro mě ve hře spíš na obtíž, obzvlášť, když je jich moc. Příběh jako takový je tradičně plný klišé, které bylo možné vypozorovat už v předchozích dílech. Samotná zápletka je celkem zajímavá, bohužel je hodně málo prostoru, aby se alespoň něco odehrálo a tak v každé lokalitě hráč stráví jen velmi omezený čas, kdy nemá dostatek prostoru se s prostředím nebo postavami pořádně seznámit.

A proto když začnou (jako tradičně) umírat, nestihnete si k nim ani získat potřebný vztah, aby vám jejich smrt nahnala alespoň trochu lístostivé nálady. Což je velká škoda, oba hlavní záporáci nejsou vůbec špatní, ale bohužel nedostali dostatečný prostor. Stejně tak se příliš nedaří ani snaha o naladění na dětskou notu, kdy se ve hře objevují dvě malé živé děti. Jejich zařazení je ale spíše hra na city, i když zrovna jejich společnost či jejich ochranu bych si dokázal představit více. Do toho přichází i vzpomínkové vize Michonne do historie vztahující se k posledním hodinám s manželem i vlastními dětmi. Tyto vize jsou místy hodně zmatečné a přichází v nepříliš vhodné chvíle, kdy spíše otravují a ubírají na napínavosti právě probíhajícího děje. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na základní nelogické kiksoidní chování postav, které dělají některé naprosto nelogické a neopatrné kroky, že se člověk až diví, jak mohli tak dlouho přežít.

Celkově vzato je to typický Telltale interaktivní film se všemi klady i zápory. U příběhu se celkem pobavíte, ale mohl být aspoň o trochu delší a víc propracovanější. Obdobně jako s 400 Days jde o celkem zbytečný kus.