RECENZE: Sherlock Holmes Chapter One – krok správným směrem

Sherlock Holmes Chapter One je venku. Konečně. A nedopadl vůbec špatně.

Ufff.

Měl jsem možnost si hru osahat v různých fázích vývoje už od prosince 2020 a musím říct, že jsem byl zpočátku hodně nervózní. Nejen z celkové kvality projektu, ale také z jeho konceptu a především z příběhu. Dvacetiletý Sherlock Holmes na prosluněném ostrově uprostřed Středozemního moře – no to je představa přímo… nepředstavitelná. A hle – nakonec je příběh a herní svět tím nejlepším, co Sherlock Holmes Chapter One přináší.

I když to tak zpočátku nevypadá. Sherlock doplouvá na fiktivní ostrov Cordona ve Středozemním moři, kde před deseti lety nějaký čas pobýval a kde mu umřela jeho máma. Po vylodění se ubytuje v luxusním rozlehlém hotelu, v němž nás hra zhruba na dvě hodiny uzavře a jakoby mimochodem nám mrskne do vínku první „hlavní“ případ. Ten představuje v podstatě jakýsi protáhlý tutoriál a seznámí nás s většinou herních mechanik, které budeme během dalšího pobytu na Cordoně využívat. Jakmile se ale vymotáme z téhle úvodní svěrací kazajky a budeme se hlouběji a hlouběji zavrtávat do okolností máminy smrti, začne příběh hráče totálně pohlcovat a nakonec vyústí v jedno ze čtyř (!) odlišných, dech beroucích a emotivních zakončení.

SVĚŽÍ VÍTR

Postupem času, jak vás příběh obmotává, si začnete uvědomovat, že razantní změna prostředí Sherlockovi vlastně vůbec neuškodila. Spíš naopak. Hra jako celek působí svěže. Ať už jde o mladého nevyzrálého hlavního hrdinu, zápletku s hlubokými osobními momenty, nebo otevřený herní svět.

V okamžiku, kde se přede mnou otevřel celý ostrov Cordona (tedy po vyřešení prvního hlavního případu), jsem si připadal jako dítě ve hračkářství, které neví, kam koukat dřív. Herní svět vypadá nádherně, je architektonicky propracovaný, variabilní, a působí jako skutečný. No a jak jím budeme postupně procházet, začne se vyšetřovací spis plnit vedlejšími případy. Hra nabízí jednu nosnou příběhovou linku, která je protkána čtyřmi hlavními a povinnými případy, no a vedle nich cirka třicítku vedlejších případů a aktivit, jejichž řešení zabere od pár minut po několik hodin. Otevřený svět se tak najednou zahustí zajímavými místy a činnostmi. A začne dávat skutečně smysl. Na rozdíl od toho v The Sinking City.

NASLOUCHÁME A ZLEPŠUJEME

A ačkoliv není vše rozhodně ideální, nejvíce potěšující byl pro mne pokrok, který Frogwares od právě zmíněné The Sinking City učinili. Jejich premiérová open world detektivka pro ně byla nejistým šlápnutím do hlubokých vod velkolepě pojatých AAA her a ukázala, že rozhodně mají potenciál, jen se ho musí naučit jaksepatří využít. Svoji recenzi jsem tenkrát uzavřel tvrzením, že se tvůrci díky The Sinking City posunuli zase o krok dopředu a mají tak v budoucnu na čem stavět. K mé velké radosti se skutečně postavili ke kritice čelem a na všem, co jsem já sám hře vyčítal, více či méně úspěšně zapracovali. 1) zcela eliminovali zbytečné RPG prvky, 2) přepracovali akční vložky, snížili jejich frekvenci a dávají hráčům možnost je přeskočit, 3) zpestřili a oživili původně monotónní herní svět. K tomu samozřejmě zachovali a ještě zlepšili to, co perfektně umí: příběh, dialogy a vyšetřovací mechaniky.

Takto podáno to zní jako pohádka. Sundejme si ale růžové brýle a přiznejme, že ačkoliv tvůrci odvedli na odstranění nedostatků velký kus práce, ne vždy byli 100% úspěšní.

OTEVŘENÝ SVĚT

Nejokatěji je to znát na otevřeném světě. Ano, je propracovanější, je krásnější, je živější… Ale stále nabízí velmi omezenou interakci, řada postav po něm bloumá jako tělo bez duše (i když některé již mají naskriptovánu nějakou smysluplnou činnost), neumí adekvátně reagovat na střídání dne a noci (i v noci jsou ulice plné lidí a stánkaři vesele prodávají) a hlavně zde chybí možnost dopravy. Poslední dva zmíněné nedostatky mne mrzí asi ze všeho nejvíce. Proč nejsou některé úkoly vázány pouze na denní nebo noční dobu? Proč například gangsteři neoperují hlavně za tmy, a proč osoby, klíčové pro příběh, prostě stojí jako solné sloupy na jednom místě, ať na ně svítí slunce nebo měsíc? A doprava? V The Sinking City jsme po městě cestovali pomocí teleportačních telefonních budek, protože město bylo v rozkladu, polozatopené a žádná doprava zde ani nemohla existovat. Cordona je naproti tomu fungující, živé město a v ulicích narazíte na desítky STOJÍCÍCH drožek nebo rikšů. Tak proč sakra nemůžeme některého oslovit a nechat se odvézt tam, kam potřebujeme? A třeba si i onu jízdu užít v reálném čase, jako před 10 lety v L.A. Noire. Nu což. Na otevřeném světě je prostě stále ještě co vylepšovat.

ZASE TA AKCE

Stejně jako na akčních vložkách. Ačkoliv je jich výrazně méně než v The Sinking City a v hlavní příběhové lince se vyskytne snad pouze jedna či dvě, stále to s nimi tvůrci přehánějí a i přes jejich výrazně taktičtější pojetí hře spíše škodí. Naštěstí se tentokrát dají v úvodu každé přestřelky přeskočit a hra se v daný moment automaticky uloží, což hráči značně ulehčuje život. Opět si ale neodpustím poznámku, že i to přeskakování akčních scén stisknutím tlačítka působí zbytečně uměle a jako záchranná brzda, zabudovaná do hry na poslední chvíli. Jedné konkrétní přestřelce se lze například nádherně vyhnout vhodným dialogem nebo adekvátním přestrojením, což je cesta, po které se tvůrci měli vydat VŽDYCKY. Ale nevydali. Třeba příště.

Našel bych ještě pár dalších drobných výtek, jako je tu a tam nesmyslná linearita v činnostech, kdy naprosto logickou věc nelze provést dřív, než vykonáte něco jiného, nebo fakt, že od imaginárního sidekicka Jona bych očekával více rad a pomoci než jen vtipné glosování konkrétních scének. Ale to už jsou jen drobnosti, které nepřekáží, pouze zamrzí. Stejně jako třeba toporné animace postav a jejich skelné pohledy při filmových sekvencích.

NEJLEPŠÍ SHERLOCK?

Tyto detaily pouze podtrhují skutečnost, že Sherlock Holmes Chapter One je sice v řadě ohledů vynikající (naštěstí těch klíčových), ale je zde také pár vlastností, které působí nedotaženě, nepovedeně a zabraňují tomu, aby hra sahala po příčkách nejvyšších. Přesto je to krásná, příběhově hluboká a zábavná adventura, která rozhodně patří k těm nejlepším, jaké Frogwares ve své bohaté historii vytvořili. A pokud jejich příští (po)krok bude stejně velký jako ten současný od The Sinking City, mohl by se jejich nadcházející kousek stát jednou z perel v adventurní klenotnici. Držím pěsti a už se moc těším.