AKTUALITY: Simon the Sorcerer Origins – klasika v novém hábitu

Jsou tomu přesně dva roky, co jsme na Gamescomu navštívili stánek italského distributora Leonardo Interactive, kde nám Fabrizio Rizzo z týmu Smallthing Studios ukázal „téměř hotovou“ adventuru Simon the Sorcerer Origins. Hra už tehdy byla hratelná od začátku do konce, a čekalo se jen na dabing a celkové vyladění hry.

Od té chvíle uběhly dva roky a hra stále ještě spí v kategorii těch nevydaných. Proč? To nám letos na Gamescomu nedokázal nikdo říct. Z nějakého důvodu došlo ke změně vydavatele, kdy otěže od Leonardo Interactive převzali němečtí ININ Games, a ti o pozadí vývoje mnoho nevěděli, nebo nám to nechtěli prozradit. Podstatné však je, že Simon je nyní již skutečně hotový a na pulty obchodů dorazí již koncem října, a to dokonce v retro sběratelské BigBox krabici. Co více si fanoušek prvních třech dílů může přát? Snad jen, aby se hra fakt povedla.

Protože tahle série by si úspěch rozhodně zasloužila. Jen stručně si připomeňme, že se jedná o legendární adventurní ságu, jejíž historie sahá až do roku 1993, kdy hráče učaroval vizuálně nádherný první díl a o dva roky později neméně půvabné pokračování. Pak už to ale šlo se Simonem z kopce, přes vizuálně zmařeného Simona 3D z roku 2002 nebo herně rozporuplné německé reingarnace z let 2007 a 2009. Jsme skutečně napjati, jak dopadne italský pokus o reparát.

A musíme říct, že zatím v nás žijí naděje, že by to nemuselo skončit špatně. Na Gamescomu jsme totiž dostali šanci si nového Simona dobrou půlhodinku zahrát a domníváme se, že má solidní šanci navázat na veleúspěšné první dva díly série – alespoň tedy co se humoru týče, což je ovšem pro vtipně pojatou sérii to nejpodstatnější.

V přítomnosti zástupců vydavatele ININ Games Felixe Wagnera a Heiko Kasperse jsme dostali do rukou xboxový ovladač a pustili se do hraní Simon the Sorcerer Origins zcela od začátku. Upřímně – ovladač nám hned na úvod přivodil menší šok, protože klasické 2D point-and-click adventury se samozřejmě nejlépe ovládají myší. Vydavatel ale patrně chtěl dokázat, že hra je perfektně připravená a hratelná také na konzoli PS5 nebo na Switchi (ano, Xbox překvapivě v nabídce chybí!). Mno – upřímně řečeno jsem s ovladačem v prvních minutách docela zápasil, speciálně pak co se manipulace s předměty v inventáři týče, ale zvyknul jsem si. Každopádně – pokud budete hrát Simona na PC, rozhodně doporučujeme neexperimentovat a sáhnout po osvědčené myši. Mimochodem, s podporou Steam Decku se počítá taky.

Simon the Sorcerer Origins je v podstatě prequelem k celé sérii a je situovaný do období pár týdnů před prvním dílem – na začátek letních prázdnin, kdy se Simonova rodina stěhuje do nového domu. A právě zde dostáváme hlavního hrdinu poprvé pod kontrolu. Kratičká úvodní kapitola je koncipována jako tutoriál a na pouhých čtyřech obrazovkách (exteriér domu, chodba přízemí, kuchyň a chodba druhé patro) přibližuje hráči jednak herní ovládání, ale především i další dvě věci: 1) herní úkoly budou opět balancovat na hraně absurdity a logičnosti, což bylo pro adventury 90. let typické (a co možná už dnes budeme rozdýchávat poněkud těžce), a 2) hra se bude soustředit na humor a štiplavé dialogy. Už v úvodní kapitole jsme totiž svědky mnoha verbálních výměn mezi Simonem a jeho vizuálně nepřítomnou matkou (vybaluje věci z krabic v nějakém jiném pokoji), kdy máti Simona neustále za něco peskuje a ten jí otráveně a jízlivě odsekává. Jo, mělo to šťávu a párkrát jsem se od srdce zasmál. I díky skvělému dabingu, kdy se v roli Simona vrací jeho původní dabér, britský herec Chris Barrie známý hlavně z Červeného trpaslíka.

Tutoriál a s ním i první kapitola končí zhruba po 10 minutách získáním klíče k Simonově pokojíčku a jeho odemknutím, kdy náš hrdina magickou branou, která se překvapivě zjevila mezi futry, nebojácně vnikne do pohádkového světa, ovládaného zlým čarodějem Sordidem a hodným kouzelníkem Kalypsem. Šimon se objeví na oltáři v temném lese a po krátké procházce několika paralaxně scrollujícími obrazovkami dorazí přes sluncem prosvícenou louku až k nenápadnému domečku na mýtině. Uvnitř narazí na kouzelníka Kalypsa, což je vlastně dokonalou upomínkou prvních dvou dílů série. Tam totiž po teleportaci ze skutečného světa skončil v úvodu hry taktéž.

V domečku dochází k setkání s kouzelníkem Kalypsem, k další sérii štiplavých dialogů, ale hlavně k zadání prvních úkolů. Ano, opět bude potřeba zachránit pohádkový svět od katastrofy a k tomu, aby toho byl Simon schopen a dokázal se vrátit ke svému původnímu životu, se musí stát studentem magické akademie. A to nebude jen tak. Od Kalypsa dostane kouzelnický hábit s bezedným kloboukem, který opět poslouží jako inventář, ale další propriety už si ve městečku a jeho okolí musí obstarat sám.

A tak začíná Simonova pouť po pohádkovém světě, tentokrát vykresleného netradičně vodovými barvami. Tohle je asi jediná věc, na kterou si bude potřeba zvyknout. První dva díly na sebe upoutaly pozornost – kromě humoru – především překrásnou VGA grafikou, která ve své době (1993) neměla obdoby a i přes nízké rozlišení překypovala titěrnými detaily. Jisté je, že na tohle Simon the Sorcerer Origins nenaváže. Grafika sice je opět ručně malovaná, včetně animací, kterých je údajně 15 tisíc frejmů, ale působí spíš jednodušeji, a přirovnal bych ji k animovaným pohádkám z 90. let. Není to nutně na škodu, ale člověk prostě musí akceptovat, že nemůže očekávat detailní předrenderovanou grafiku ani precizní modely postav.

Určitou statičnost této technologické cestičky tvůrci rozbíjejí jednak celoobrazovkovými animacemi, ale také zoomováním v rámci jednotlivých lokací ať už během rozhovorů nebo při důležitých okamžicích příběhu. Hra se tak opět snaží působit jako animovaný film, ale právě v těchto okamžicích vystupuje na povrch „nahota“ grafiky lokací i postav, spočívající v nízkých detailech. Zkrátka a dobře – je třeba připravit se na kompromisy.

Zcela nekompromisní je ovšem humor, který bude jednoznačně tažným motorem hry. Už během první půlhodinky hraní jsme byli svědky řady vtipných scének a dialogů s lidskými i vysloveně pohádkovými postavičkami. Vtipné je například i zaznamenávání objevených lokací do herní mapy, kdy se na klíčovém místě objeví červený špendlík. A nejen na mapě! Když Simon poprvé vkročí do městečka, obří špendlík se zapíchne také do dláždění na náměstí. Jo, tyhle scénky dokázaly pobavit. Těžko říct, zda za vtipem prošpikovaný scénář vděčíme italským vývojářům nebo bratrům Woodroffovým, autorům původní série, kteří zde tentokrát působí jako konzultanti a údajně s vývojáři komunikují téměř na denní bázi.

Simon the Sorcerer Origns přinese ve svých 12 kapitolách zhruba 12 – 14 hodin klasické adventurní zábavy v oldschool stylu bez moderních serepetiček, například v podobě hint systému. „Můžete si pomoci jediného tlačítka označit všechny aktivní objekty na obrazovce, ale to je asi tak vše,“ řekl nám k hratelnosti Felix Wagner. „Některé hádanky jsou sice docela… kreativní, a aby na ně člověk myslel, musí k řešení přistupovat poněkud netradičně. Ale v době, kdy se už v den vydání objevují na internetu návody nebo videoprůchody celou hrou, považujeme přítomnost nápovědy ve hře za zbytečnou.“ S tím my rozhodně souhlasíme.

Nezbývá tedy, než ještě necelý měsíc počkat a doufat, že Simon the Sorcerer Origins skutečně naváže na úspěch prvních dvou dílů série. Pokud se mu to povede, naznačili nám zástupci ININ Games, že u jedné jediné nové hry ze světa Simona rozhodně nezůstane.