RECENZE: Mata Hari
Ani tvůrci takové legendy jakou je Indiana Jones and the Fate of Atlantis nejsou zárukou kvalitní hry. Mata Hari je toho důkazem.
Je s podivem, že s nápadem udělat hru na motivy nejslavnější špionky všech dob přišel někdo až teď. Její životopis je sám o sobě dost atraktivní, aby přitáhl pozornost mas. Na druhou stranu zůstává mnoho kapitol jejího života zastřeno tajemstvím, takže nabízí dostatek prostoru autorské invenci.
A ještě podivnější je, že takové legendy, jako jsou Hal Barwood a Noah Falstein, kteří mají na svědomí legendárního Indiana Jonese and the Fate of Atlantis, z takto silné licence nedokázali vytřískat víc než šedou a nudnou adventuru, na kterou zapomenete dřív, než skončí závěrečné titulky. Kde udělali soudruzi chybu? Všude kde to šlo, dere se na jazyk. Ale popořadě.
Začněme u toho, co je patrné na první pohled, a to je grafika. Není vyloženě špatná, je jen, stejně jako zbytek hry, taková nijaká. Studená jako psí čumák, zastaralá, bez vlastního výrazu.
Sakra, vždyť i ta Culpa Innata, která je patrně nejošklivější hrou za posledních 10 let, měla nějaký svůj vlastní styl, něco podle čeho šlo poznat, že hru dělal člověk a ne robot. K čemu je pak dobré, že se podíváme do Paříže, Monaka či Berlína, když všechna města vypadají úplně stejně?
Další prohřešek je ale ještě mnohem vážnější. Příběh pojali striktně dokumentaristicky, což znamená zcela bez emocí a navíc nesmyslně rozsekaný na čtyři téměř nezávislé časové úseky. Jsme tak sice svědky každého důležitého okamžiku jejího špiónského života, od naverbování až po neslavný konec před popravčí četou, co je to ale platné, když vám hlavní hrdinku nedokáží výrazněji přiblížit z lidského hlediska. Nedej bože, abyste si k ní snad vytvořili vztah.
Z hraní jsem získal pocit, že byla Mata Hari obyčejná štětka, která dělala všechno jen pro peníze, případně osobní bezpečí. Nějaký vnitřní vývoj postavy, myšlenky, výčitky svědomí, myšlenkové pochody? Zapomeňte. Hrdinka se bez hnutí brvy nechá piglovat od každého chlapa, kterého potká, což by sice možná byl dobrý námět pro porno, ale od adventury očekávám trochu víc.
Kritizovat nepřestaneme ani u hádanek, respektive jejich naprosté absenci. Hra se snaží vyvarovat klasického sbírání hromady předmětů a jejich vzájemného kombinování. Místo této činnosti ale nepřichází žádná adekvátní náhrada, takže celá hra spočívá jen v tom, že jezdíte křížem krážem po celé Evropě a žvaníte…
Déle než rok nás autoři masírovali prohlášeními o zbrusu novém principu ovládání, kdy se do inventáře budou ukládat nejen fyzické předměty, ale i témata rozhovorů či gesta. Těšíte se marně. Z celého systému nezůstalo lautr nic, jediná novinka spočívá v tom, že během rozhovorů neklikáte na předpřipravené věty, nýbrž je složitě z inventáře používáte přímo na herní postavy. Vskutku revoluční.
Jakoby si sami autoři uvědomili, že tento koncept nemůže nikoho bavit, „osvěžili“ hratelnost řadou miniher. Existuje jich několik druhů, všechny jsou ale otravné až běda. Tou suverénně nejblbější je samozřejmě ta nejčastější, tedy tanec.
Spočívá v tom, že v jakési variaci na rytmické hry zachytáváte po obrazovce plující notičky, do čehož se vprostřed obrazovky kroutí Mata Hari jako při akutním záchvatu slepého střeva. Nejen, že grafici nedokáží postavičku řádně rozpohybovat, ale ještě na to dobrovolně upozorňují při každé příležitosti.
Během hry se učíte nové pohyby, tahle složka je ale opět spíše otravná. Mata si bere inspiraci například z kola opřeného o zeď nebo z prodavače novin, takže nezbývá než klikat na každý předmět na obrazovce.
Abych jen nekritizoval, z hlediska historického je to poměrně zajímavý kousek a pokud z nějakého důvodu máte slabost pro období před první světovou válkou, má vám hra rozhodně co nabídnout. Napjatá politická situace ze hry přímo čiší a setkáte se dokonce i s některými zásadními postavami té doby jako jsou například Marie Curie, Gottlieb Daimler nebo Emil Jellinek.
Vyvedl se i dabing, obzvláště sexy hlas Mata Hari dostatečně kompenzuje její primitivní vzhled, který příliš polygonů nepobral. Dočkáte se i několika scén ve spodním prádle. Jen škoda, že dámské spodní prádlo v té době zakrývalo mnohem víc než dnešní večerní róby, ale což.
Mata Hari není vyloženě špatná hra, jen neobsahuje jakýkoli prvek, který by vás zaujal. Za poslední dva měsíce vyšlo tolik adventur, že trávit čas u takto nevýrazného kousku prostě nemá smysl. Pokud vás zajímá pravdivý osud nejslavnější špiónky, přečtěte si jednu z mnoha knih, které na toto téma byly napsány.
Pokud byste chtěli psychologický náhled do duše špiónky, která je nucena bojovat tzv. „ženskými zbraněmi“ doporučuji vynikající film Paula Verhoevena Černá Kniha. A pokud si chcete zahrát dobrou adventuru, zkuste například Memento Mori. Ať tak nebo tak, Mata Hari vám nedokáže pořádně nabídnout ani jedno.
Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.
Související příspěvky
