RECENZE: Thimbleweed Park
Autoři zodpovědní za ty největší adventurní klasiky od Lucas Arts dávají vzpomenout na doby dávno minulé.
Míváte někdy pocit, že počítačové hry už nejsou, co bývaly? Že už jdou příliš na ruku průměrnému konzumentovi a nepředstavují žádnou výzvu? Že dnešní hyperrealistická grafika je chladná a nic se nevyrovná poctivé práci s jednotlivými pixely? Pak mám pro vás dvě zprávy. Ta špatná je, že už začínáte opravdu stárnout. A ta dobrá? Vůbec vám to nemusí vadit, protože právě vychází Thimbleweed Park.
Zpátky na stromy
Žánr point’n’click adventur je těžké retro sám o sobě, podoba, kterou nám servíruje parta kolem Rona Gilberta byla passé už před dvaceti lety. Inteligentně reagující kurzor, který se sám mění podle toho, kam ukážete? Tlačítko pro označení všech aktivních předmětů? Nápověda na dosah ruky? Kdepak, tady se všechny akce volí ze speciálního menu zabírajícího takřka třetinu obrazovky. Pokud se v případě záseku chcete uchýlit k potupnému zkoušení všeho na všechno, nejspíš si uklikáte prst.
Víc retro už to mohlo být snad jedině v případě, že bychom byli nuceni vypisovat všechny příkazy ručně.
Hraní Thimbleweed Parku mě opravdu vrátilo někam 20 let dozadu, kdy jsem se slovníkem v ruce u černobílého monitoru drtil klasiky od Lucas Arts. Zpočátku to bylo fajn. Jenže po odplynutí nostalgického návalu citů mě předpotopní ovládání začalo spíše štvát.
Kvalitní advetura se pozná podle jiných faktorů než neohrabaného ovládání. Teď si možná vysloužím od ortodoxních fandů několik urážek v diskusi pod článkem, ale podle mě nejlepší adventurou od Lucas Arts je The Dig, a ten už stejně inteligentní kurzor měl.
Kompletní recenzi najdete na stránkách Bonusweb.cz ZDE.
Související příspěvky
