

Zhruba čtrnáct dní před otevřením bran Gamescomu se nám v mailboxu objevila tisková zpráva o přípravě zbrusu nové adventury .curator od nově založeného studia STRTL Games. Hra při svém oznámení zaujala poměrně jednoduchým trailerem, na jehož konci nás překvapilo jméno autora scénáře Richarda K. Morgana. Pokud vám tohle jméno nic neříká, připomeneme, že jde o uznávaného britského spisovatele, který se proslavil především v žánrech kyberpunkové sci-fi a temné fantasy. Jeho nejznámějším dílem je román Půjčovna masa (v originále Altered Carbon), podle něhož vznikl úspěšný seriál na Netflixu.
Už samotná zpráva o zapojení tohoto autora do vývoje nové hry vzbudila nemalý rozruch, v našem případě umocněný skutečností, že se jedná o adventuru. „Ručně kreslené postavy a prostředí, inovativní a originální herní design, strhující cesta za ovlivňováním a proměnou budoucnosti ve světě, který reaguje na naše rozhodnutí. .curator vyjde jako epizodická série, kdy koupí hry získáte přístup k epizodě číslo jedna a další epizody budou přibývat jako samostatná DLC.“ Tolik stálo v tiskovce.
Vlastně jsme ani nečekali, že bychom hru v tak raném stádiu vývoje našli ve výstavních halách, ale světe div se – stalo se. Tým STRTL Games měl k dispozici malý „sloupek“ na stánku kyperského národního pavilonu, kde návštěvníkům bohužel ukazoval pouze již známý trailer a speciální textovou minihru, kterou přímo pro Gamescom připravil Richard K. Morgan.
Na místě se ale nacházelo hned několik vývojářů, a tak jsme si odchytili šéfa marketingu Mykytu Panchenka, aby nám o čerstvě oznámené hře prozradil něco bližšího.
Petr Ticháček: Mohl bys nám na úvod stručně představit příběh a vlastně celkový koncept hry?
Mykyta Panchenko: V podstatě se ujmeš role kurátora, tedy agenta tzv. Curator Corps. Tuhle organizaci založila skupina vědců pod vedením Victora Landaua, která přišla na to, že naše realita je pouze jednou z mnoha tisíc dalších. Všechny existují na samostatných membránách, takzvaných bránách (z anglického branes), v hyperprostoru označovaném jako Bulk. A co je podstatné, mezi těmito bránami lze cestovat.
Každá z nich představuje vlastní verzi Země a ve většině případů na ní existuje také vlastní lidská civilizace. Landauův tým však zároveň zjistil, že v mnoha těchto světech lidstvo směřuje k sebezničení, případně už stojí na jeho prahu. Landau proto založil organizaci Curator Corps, jejíž úkolem je zasahovat právě v těchto ohrožených realitách a všemi dostupnými prostředky měnit běh událostí tak, aby lidstvo nejen přežilo, ale mohlo se nadále rozvíjet.
Díky stejné technologii, která umožňuje cestování mezi jednotlivými bránami, mají kurátoři k dispozici také neuvěřitelně vyspělý systém umělé inteligence. Ten dokáže předvídat budoucí události a modelovat jejich průběh tak, aby bylo možné dosáhnout co nejlepšího výsledku. Organizace si však zároveň velmi dobře uvědomuje, že veškeré její zásahy musí zůstat v přísném utajení. Kdyby totiž lidé zjistili, že jejich svět navštěvují bytosti z jiných realit a cíleně ovlivňují jeho vývoj, vyvolalo by to naprostý chaos, který by pravděpodobně vedl k ještě horším následkům.
Jako kurátor jsi tedy vlastně dost zvláštní kombinací tajného agenta a člověka, který dokáže manipulovat vývojem celé společnosti. A k tomu máš de facto božské schopnosti! To je samozřejmě pořádně výbušná kombinace. Věci se mohou zvrtnout, lidé dělají chyby a cena za neúspěch může být opravdu vysoká. A právě v takové situaci zastihneme našeho hlavního hrdinu, Andriiho Treppa. Má za sebou katastrofálně neúspěšnou misi a dosud se nevzpamatoval ani z traumatu, které mu způsobila, ani z následného vyšetřování jeho činů. Jenže uprostřed nucené rekonvalescence je náhle vržen do zcela nové a naprosto nečekané mise.
Petr: Tak se mi zdá, že příběh bude docela komplikovaný…
Mykyta: To rozhodně. Když jsem se připravoval na letošní Gamescom, věděl jsem toho o hře a jejím příběhu samozřejmě už poměrně dost. Jenže projekt je stále ve vývoji a já jsem se potřeboval seznámit se všemi detaily mnohem důkladněji. Richard Morgan už dokončil příběh první sezóny, takže přede mnou najednou leželo několik obsáhlých dokumentů s návrhem scénáře. Stovky stran textu napsaného drobným písmem. Na první pohled to působilo skoro až děsivě. Jenže jakmile jsem se do té hromady textu začetl, zjistil jsem, že je to nesmírně poutavé. Nečetl jsi náhodou Půjčovnu masa?
Petr: Bohužel ne.
Mykyta: Je to jeden z románů Richarda Morgana, plný fascinujících myšlenek a zajímavých postav. A podobné pocity, jako při čtení této knihy, jsem zažil, když jsem se začal probírat scénářem k naší hře. Vůbec jsem neměl pocit, že čtu nějaké pracovní podklady. Bylo to skoro, jako bych tu hru už sám hrál. Samozřejmě mám výhodu v tom, že vím, co všechno se ve hře objeví. Ty zatím znáš jen jedinou scénu z video upoutávky. My ale pracujeme na celé řadě dalších lokací. Mnohé už dávno opustily koncepční fázi a blíží se své finální podobě. Spousta postav už má hotové 3D modely a připravena je i řada dalších věcí. Když tedy čtu scénář, dokážu si skutečně představit, jak to všechno bude ve hře vypadat a fungovat. A mám z toho skvělý pocit!
Petr: Tvoje vyprávění na mě působí, jako by Richard psal scénář ke hře jako knižní román…
Mykyta: Zajímavé, že to zmiňuješ, protože právě o tom jsme v týmu už několikrát diskutovali. Richard v tuto chvíli píše příběh přímo pro potřeby hry. Připravuje hlavní dějové linie, charakteristiky postav a scénáře jednotlivých epizod. To je jeho úkol. Jenže jeho texty si postupně čte stále více lidí z našeho týmu. Pochopitelně, pokud pracuješ jako 3D grafik nebo animátor, nepotřebuješ ke své práci nutně znát každý detail příběhu. Ale lidé jsou zvědaví. Začnou se do scénáře nořit hlouběji, poznávají herní svět a jeho postavy, a postupně přicházejí s vlastními nápady. Občas mu říkáme: „Richarde, ten scénář je neskutečně zajímavý! Co kdybys podle něho napsal rovnou knihu?“ To ovšem není rozhodnutí, které bychom mohli učinit za něj. Musí to chtít on sám.
Ostatně, možná ho příští rok přivezeme na Gamescom, společně s hratelnou ukázkou. Je to jeden z mých osobních cílů. Opravdu bych ho tu moc rád měl, protože nechat si vyprávět o příběhu přímo od člověka, který ho napsal, by bylo desetkrát zajímavější než poslouchat moje dojmy nebo číst nějakou dokumentaci.

Petr: To rozhodně! Bylo by to skvělé. Pojďme se teď ale podívat na hratelnost. Upřímně řečeno si vlastně nejsem jistý ani tím, jestli půjde o hru z pohledu první osoby.
Mykyta: Ne, používáme systém fixních kamer. Pokud znáš některé starší díly Silent Hill nebo Resident Evil, určitě si vzpomeneš, že pracovaly s pevně umístěnými kamerami, často například v rozích místností. My využíváme podobný princip, navíc v kombinaci s projekčními texturami. Při přechodu mezi jednotlivými scénami se mění pohled kamery, která vždy zabírá dění z pečlivě zvoleného úhlu. Je to vlastně takový filmový přístup k práci s kamerou.
Petr: Takže kameru můžete umístit přesně tam, kam potřebujete, a docílit tak toho, aby hra vypadala jako film.
Mykyta: Přesně tak. A pokud jde o vizuální stránku, máme opravdu ambiciózní cíl. V ideálním případě bychom chtěli, aby si hráč mohl v prakticky kterémkoliv okamžiku pořídit screenshot, vytisknout ho, zarámovat a pověsit na zeď. Právě takové vizuální kvality bychom rádi dosáhli. Samozřejmě je to hodně vysoká laťka. Ale když vezmu v úvahu způsob, jakým hru vytváříme, a především neuvěřitelně talentované výtvarníky, kteří pracují na lokacích, texturách, modelech postav a všem ostatním, už teď víme, že je to dosažitelné. Jde vlastně jen o to, abychom měli dostatek času všechno dotáhnout do požadované podoby.
Petr: Vyjde .curator jako jedna kompletní hra, nebo plánujete epizodický formát?
Mykyta: V tuto chvíli počítáme s rozdělením hry do několika sezón, přičemž každá z nich bude obsahovat několik epizod. Přesný počet epizod, počet sezón a všechny další podrobnosti ale teprve oznámíme. Stále také zvažujeme, jakým způsobem budeme hru vydávat. Máme jednotlivé epizody vypouštět postupně, například jednou za měsíc nebo za dva? Nebo raději vydat celou sezónu najednou jako jeden ucelený balíček? To všechno jsou otázky, o kterých zatím diskutujeme.
Petr: A co samotné herní mechanismy? Můžeme očekávat klasickou adventuru? Tedy rozhovory, řešení hádanek, sbírání a kombinování předmětů a podobné věci?
Mykyta: Ano, ale řekl bych, že chceme zajít ještě o něco dál než jen k tradičním adventurním mechanismům. Velmi důležitou součástí hry je, že se sami budete muset stát detektivem. Budete prozkoumávat nejrůznější situace, analyzovat, co se kolem vás děje, snažit se pochopit souvislosti a vymyslet nejlepší způsob, jak postupovat dál. Jedním z našich hlavních cílů je nabídnout hráčům několik různých možností, jak se vypořádat se stejnou situací. Chceme, aby hra v tomto směru působila realisticky. Vždyť ani ve skutečném životě přece problémy nemívají jediné řešení. Vaše činy budou mít následky a ty následně ovlivní další vývoj událostí. Právě to je jedna z ústředních myšlenek hry.
Díky pokročilé umělé inteligenci totiž vaše postava dokáže nahlížet do různých forem budoucnosti a získané informace využívat při rozhodování, jak s aktuální situací naložit. Váš osobní asistent s umělou inteligencí vám pomůže pochopit, jaké důsledky by jednotlivé kroky mohly mít. Konečné rozhodnutí však zůstane vždy na vás.Představ si například, že se potřebuješ dostat přes hlídače. Můžeš se pokusit nějak odlákat jeho pozornost. Můžeš ho třeba i zabít! Anebo můžeš zvolit úplně jiné řešení, například rozbít okno a najít si jinou cestu dovnitř. Podstatné je, že každou herní scénu nebo epizodu bude možné projít několika různými způsoby. A rozhodnutí, která během hraní učiníš, ovlivní také výchozí situaci, v níž se ocitneš na začátku následující epizody.Jinými slovy: to, co uděláš teď, může mít zásadní dopad na události, které přijdou mnohem později.
Petr: To zní opravdu zajímavě. Budu se tedy moc těšit na hratelnou ukázku, kterou sem na Gamescom za rok snad dovezete. Jsem zvědav, kam se hra během dalšího vývoje posune, jak bude nakonec vypadat a především jak se bude skutečně hrát. Takže díky, že jsi nám hru představil a podělil se s námi o vizi celého projektu.
Mykyta: Já také moc děkuji!










