RECENZE: Stray – sladká cukrovinka pro všechny

Ráj adventur se sice věnuje primárně klasickým adventurám, ale tu a tam „ustřelíme“ i k jiným žánrům, které se adventur alespoň jemně dotýkají. Když jsem mé dvanáctileté dcerušce Sofince kupoval narozeninám „kočičí“ Stray, která se jí strašně líbila jen díky „sexy“ titulnímu obrázku, ani mne nenapadlo, že bych se zde – na těchto stránkách – o této hře jakkoliv rozepisoval. No a vidíte to. Ačkoliv jsem hru považoval spíše za arkádový projekt, kterým ale z části skutečně je, po chvilce hraní se ukázalo, že pokud ve Stray nějaký žánr skutečně dominuje, je to právě adventura. A to překvapivě dobrá.

Kdybyste to náhodou ještě nevěděli, ve Stray se zcela netradičně ujímáte role čtyřnohé zrzavé kočičky, která se v úvodu hry nešťastně odloučí od svých kamarádek a skončí uvíznutá v městské kanalizaci, odkud se musí nějakým způsobem dostat ven. Ten způsob je v samotném úvodu poměrně jednoduchý – ve stylu spíše arkádové herní náplně musí kočička přeskakovat mezi různými římsami, výčnělky, sudy a jinými objekty, a hledat cestičku, kudy kanalizací bezpečně pokročit dál, a místy dokonce musí zběsile utíkat před nebezpečnými „krysami“. Už zde se nicméně tu a tam objevují první náznaky logických hádanek, které o několik okamžiků později plně propuknou v pravé „adventuření“. Z kanalizace se totiž kočička úspěšně dostane do města, obývaného roboty s lidskou duší. Sama se spřátelí s robůtkem-dronem, s nímž vytvoří nerozlučnou dvojici a s jehož pomocí začne komunikovat s okolním světem a jeho obyvateli a plnit pro ně nejrůznější úkoly.

Všechno to působí neskutečně roztomile a čerstvě. Samotná kočička je milounké stvoření, kterési od první vteřiny zamilujete, a pohybovat se s ní po všemožných úrovních města je pro hratelnost nesmírně osvěžující. Do toho vás ohromí vizuálně nádherně zpracovaný herní svět, který je překvapivě rozmanitý – kanalizacemi počínaje, přes keři prorostlé slumy až po neonem ozářené moderní ulice. Se všemi roboty, kterých jsou v ulicích desítky, možná i stovky, lze prostřednictvím našeho dronu komunikovat, takže své místo zde mají i dialogy, i když se to zdá zprvu neuvěřitelné. Také díky nim hraje příběh na emotivní strunu a postupně buduje silný vztah nejen mezi kočičkou a dronem, ale i mezi dalšími klíčovými postavami. Hratelnost je přitom velice rozumným mixem, ve kterém nechybí ani stealth pasáže nebo dokonce akční vložky.

Mohlo by se zdát, že jde o šílený mišmaš několika herních žánrů, ale ono to, milí přátelé, opravdu skvěle funguje. Bavil jsem se od začátku do konce, který – pravda – přichází poměrně brzy (určitě za méně než 10 hodin), na druhou stranu vás hra díky tomu nemá prostor začít nudit.

Za mne to byl velice příjemný herní zážitek, jenž jsem si dokonale vychutnal, a ještě daleko více si ho vychutnala dcerka Sofinka, která v emotivním závěru hry dokonce ronila slzy. Tohle se prostě povedlo.